Černý telefon

Instantní Královina dle dávno vyčpělého a po tisíci už těžce přejedeného receptu: Rozmíchejte v sedmdesátkovém / osmdesátkovém americkém maloměstě pár frustrovaných dětí, zahustěte trochou šikany, přidejte středně velkého domácího tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka, nechejte tak hodinu probublat, sceďte, a pak mezi ty dušené fuckany pomalu další hodinu přimíchávejte vraha / úchyla / bubáka (možno i najednou), přiveďte opět k varu, jakmile vrah / úchyl / bubák vyplave na hladinu, seberte jej naběračkou, spláchněte do hajzlu a varem změklého tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka podávejte s již daleko méně frustrovanými dětmi za zvuků přijíždějících sanitek a policejních aut. Okořeňte nějakým tím dobovým disco(s)hitem a ozdobte zapadajícím sluncem. Až mám opět podezření, že se před drahnou dobou kompletně vypsanému Štefanovi buď povedlo odchovat si v zajetí mládě plagiátora, anebo si v rámci píárka toho jakože syna prostě vymyslel, aby si pod pseudonymem do raqe nažidil ještě pár mrtvých prezidentů z čím dál tím omšelejších strojových vykrádaček sebe sama. Dřívější nesporný originální hororový talent a pozdější zkurvený bezpáteřní komerční zaprodanec Mrveláckého debilizátora – Skot - se sice opět téměř vrátil ke svému kopytu a dělal vše proto, aby ten po milionté vyluhovaný Královský steril udržel alespoň trochu svižný, zábavný a vizuálně přitažlivý, avšak kde nic není, ani zmrd nebere, a tak jej s odřenýma duchama dostrkal akorát tak na prémiové místo v regálu chemických čínských polívek. Ovšem stále je to tisíckrát záživnější, zábavnější i osmdesátkovější než například celá ta brutálně přeceňovaná a uměle natahovaná koncentrovaná pruda pro mongoloidní děti, co se xmrti rády otavují u televize, Neznámé věci, a to je třeba docenit alespoň povislýma trojkama útěchy. (17.07.2022)

Scott Derrickson je slušný řemeslník, jeho filmy vždy vypadají dobře. Zde se ale snaží spíše mechanicky než kreativně skloubit thrillerový námět únosce dětí (realita) s duchařinou (fantaskno) a moc to nefunguje. Duchařské prvky plní pouze funkci zakčnění dějového vývoje. Záporák je nedostatečně děsivý a málo vykreslený. Nedozvíme se ani jeho motiv. Dramatická linka se slabošským, násilnickým tátou nedostává dostatek prostoru. Motiv “jednou se musíš postavit sám za sebe” má drajv, ale je mířen pouze teenage publiku. Nejstabilnějším pilířem filmu je mladý Mason Thames v hlavní roli. Ještě o něm uslyšíme. (08.09.2022)

V mých očích to Scott Derrickson opět dokázal, a ještě ani jednou za svojí kariéru nezaváhal a to včetně té řemeslné otročiny v podobě marvelovky. Je to prostě šikovnej kluk. Bez toho nadpřirozena tady bych se vlastně i obešel, ale chápu, že pro vývoj děje je kruciální. Hororově strašidelné to sice není, ale je to fajnově znepokojivé, sedmdesátková výprava šlape bezchybně a Ethanovy masky jsou dostatečně creepy, aby jeho osobnost byla odpudivá a zároveň přitažlivá. A navrch dvojité potěšení – z výkonu charismatického klučiny Masona Thamese a ze zjištění, že mimoň Jeremy Davies umí solidně zahrát, pokud ho k tomu režisér vede. Hubana na čelíčko pak posílám hudební dramaturgii za floydovskou skladbu ´On the Run´ (z alba ´Dark Side of the Moon´) v samém závěru. (06.04.2023)

Co na tom, že na americkém předměstí mizí školáci za bílého dne? Zoufalí rodiče pak zpětně vyvěšují plakáty s fotografií unesených dětí, mezi spolužáky se šíří fámy, ale policie furt jede na půl plynu a rodiče nemají potřebu své potomky třeba vyzvedávat autem. Dospívajícího Finneyho navíc spolužáci šikanují, o matku přišel a cholerický otec chlastá. A pak se znovu objeví zvláštní klaun s černými balonky. Jakou roli asi sehraje mladší sestra, která má jasnovidecké sny, a starý nástěnný telefon, ze kterého budou přicházet rady předchozích obětí sadistického vraha? Škoda, že se do jeho duše prakticky nepodíváme. Nedozvíme se, proč dělá to, co dělá, proč nosí a mění masky, jaká ho provází minulost... Obzvlášť když ho hraje, kdo ho hraje. Úplně v hororech nevyhledávám nadpřirozené prvky, nicméně zručný režisér Scott Derrickson sympaticky pracuje se znepokojivou atmosférou, stupňujícím se napětím a zasazení o pár desítek let zpět výsledku taky moc sluší. Navíc skvěle vede dětské herce. Černý telefon vznikl na základě kratičké povídky Joea Hilla, syna Stephena Kinga, tudíž i tady se dalo pár minut určitě prostříhat. Každopádně další komerční zářez produkční společnosti Blumhouse a poměrně silné tři hvězdy. (21.08.2022)

Chmaták unáší chlapce, Gwen má podivné sny a Finney je natolik neopatrný, že skončí v černé dodávce a následně ve sklepě. Solidní psychothriller podle J. Hilla, který se více než potatil. Jeho knihy jsou podobně jako u otce Kinga lákadlem pro filmaře, ale filmy bývají až příliš krotké, viz Rohy, anžto Hillovy fantazie jsou drsné a surové. Na povídku Černý telefon se chystám, tudíž zatím nemám srovnání, ale film se mi líbil. Stranger Things možná byly inspirativní, avšak retro (70. - 80. léta) už letí notně dlouho. Dětští herci připomenou Kingovo To, jenže tenhle příběh je sice o zlu, avšak lidském. Dětská šikana, násilí mezi teenagery, sadistický únosce. Velmi intenzivní bylo přepadení Finneye, kterému přiběhla na pomoc Gwen. Rady ze záhrobí byly výborný nápad. Závěr kupodivu lehce ztrácel mrazivé napětí, byť střet ho opět měl. Snad jen katarzi na konci jsem nepociťoval tak silnou, jak bych očekával, proto jednu hvězdu uberu. Nic to však nemění na mé celkové spokojenosti. Sweet: Fox On The Run! dodatek: film je kupodivu mnohem lepší než povídka, která mu dala opravdu jen základ. Ale počítám, že Hill, spolutvůrce scénáře, mnohé věci s chutí dotáhnul... (18.07.2022)