Vampyr
Vampyr
The Strange Adventure of David Gray
Vampyr
Obsahy(2)
Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Akýsi snový experimentalizmus, alebo hororový minimalizmus. Nebolo by vôbec od veci porovnať tento upírsky film s takmer súbežným hororom štúdia Universal Dracula. Ten bol dejovo natrieskaný, Browning využíval vo veľkom filmovú skratku, keď sa za pár okamihov mohla odohrať dôležitá časť deja. Na postavy sme sa pozerali akoby z divadelného hľadiska, Browning zároveň nešetril dialógmi, osvetľujúcimi dej. Dreyer naopak akoby považoval hovorené slovo za nutné zlo, preto asi aj často používa pre vysvetlenie upírskej mytológie zábery na stránky kníh, ako upomienku na medzititulky. Jeho film by kľudne mohol byť nemý, výsledok by bol rovnaký. Kamera je neustále v pomalom, plíživom pohybe, aby tak evokovala a umocňovala u diváka strach z neznáma. Technicky je film dokonalý, ako stvorený pre filmové školy, avšak riedky dej bohužiaľ občas nudí. Škoda, že asi nebude zachovaná kvalitnejšia verzia, pri filme, tak zameranom na vizuálnu stránku, je to obzvlášť škoda. ()
Režisér Dreyer měl docela pohnutý osud. Matku znal jen z fotografií a začal jí zobecňovat ve svých postavách. Žena se pro něj ve filmu stala trpitelkou a spasitelkou. Film je neobvyklý způsob pojetí mystického hororu na hranici reality a imaginace. Je to mystika spojená s rigorozním protestantstvím. Film není moc soudržný. Má časté vstupy do oblastí ireálných. Je zajímavý zvukově. Sponzoroval ho holandský šlechtic a měl podmínku, že bude hrát hlavní roli. Ale ujal se jí výborně. Jsou zde také záhadné osoby umírajících a osoby s upírskými tendencemi. výborný článek o filmu vydal vynikající filmový kritik Jiří Cieslar (Časopis Iluminace , ročník 2000, číslo 1: CIESLAR, Jiří: Nálada v šedé: Vampyr … 00 – 1 / 57-70). ()
Pokud by tu kdokoli z vás povídky od Sheridana Le Fanu četl, nemohl by stál opakovat nic o podobnosti Carmilly s Vampýrem, mají toho společného asi tolik jako masturbace a skupinový sex - maximálně jeden styčný bod. Zde tedy v podobě upírky-ženy. Film není špatný: stíny, které si dělají co chtějí, jsou působivé, řada jednotlivých obrazů má svou sílu - pohled z vnitřku rakve, jak vás do ní zatloukají, mě bude asi dlouho strašit. A navíc nápad, že upír nemusí být personifikovaná bytost, ale cosi zlého, s čím možná bojujeme, ale třeba to ani nespatříme, je velmi zajímavý... ale stejně mi to nějak nesedlo. Buď za to mohl snový styl vyprávění, nebo použitá technika (nejen kvůli mezititulkům to vypadalo jako film z němého období, jen náhodou dodatečně ozvučený!), nevím. Rád jsem dobrodružství Allana Graye viděl, ale opakovat to asi nebudu. ()
Snívam ? Zaspal som a zhubný sen ma bude trápiť, kým sa preľaknutý nezobudím ? Alebo blúznim ? Som na rozhraní vedomia a bezvedomia ? Alebo ozaj prežívam šeď života a smrti ? Na úsvite zvukového filmu ( dialógov je poskromne ) vznikla táto fascinujúca sivá tieňohra "živých tieňov" a hudba ( od Wolfganga Zellera ) prechádza do morku kostí a pomáha vyrozprávať príbeh upíra. Čo ma zachráni ? Kôl a kladivo, či čľapot vody pod veslami, alebo stroj času..? Je to vyčerpávajúci, sugestívny film. Plný podivných pocitov. A vynikajúci. ()
Unavená smrt Fritze Langa, Murnaův Upír Nosferatu, Sjöströmův Vozka smrti a teď i Vampyr od Dreyera. Všechno slavné filmy němé éry (nebo jejího konce) a všechno filmy s poměrně podobnou tématikou a snahou vytvořit podobnou atmosféru a zážitek. Jak mám slabost pro civilní díla tehdejší doby, tak tyhle fantasy horory mě pokaždé ubíjejí k smrti nudou. Vampyr má skvělé samostatné formální momenty, ale z hlediska nějakého souvislého sledování to pro mě byl jeden velký bizár, v kterém jsem měl problémy se orientovat, natož se do něj nějak hlouběji ponořit. 3/10 ()
Parádní, místy až lynchovská, atmosféra. Skvělá hra se stíny. Výborné obsazení. Trochu škoda slabší střední části. 101 hororů, které musíte vidět než umřete 80/101 ()
Teda fakt nevím co na tomhle mělo být super prostě mě to nebavilo je to blbost můj názor. ()
Vampyr vyvolává i po osmdesáti letech nejistotu, strach a i nějaké to napětí, ne protože by zkoumal obzvlášť děsivé téma, on přímo deformuje divákovu představu o bezpečném filmu. Dreyerovo experimentování s obrazem a kamerou (úplně se zřekl detailů z Panny Orleánské), přetáčení, skromná zvuková stopa a kontroverzní casting hlavního hrdiny, daly za vznik právoplatné hororové klasice skoro až náhodou. ___ Vampyr byl evidentně vyšlechtěn ze Stokerova "textosběrného" Drákuly, Murnauovy filmové fascinace Upír Nosferatu, populárních Lovecraftovských povídek a dalších hororových odrůd. Tu si přisvojuje vyprávění a shromažďování informací, tu si expresionisticky hraje se stíny, tu nechává "šedého" hrdinu potápět se do hlubin snů a představ, které v důsledku předčí všechnu realitu světa. Je pak přirozené, že se dostaví záhadná deprese, která nemá původ v dění na plátně, ale mezi okénky filmového pásu. ()
Jsem tímto snímek naprosto zhypnotizován a fascinován. Popraskaná, depresivní atmosféra, umocněná ještě svou němostí. Jsem fascinován podáním snímku divákovi. Zlehka, ale přitom děsivě. Jsem uchvácen filmovou zručností Dreyera a všech mistrů hororu. Kritika snímku v té době je pro mě nepochopitelná, jelikož toto je diamant. Vampyr není snímek o upírovi, ani o upírech. Film je upír sám. "Jako by to byla nakažlivá nemoc, upírova rozkoš z krve se přenese na jeho oběť, a tak se nevinná lidská bytost sama stane upírem." ()
Kým v Amerike už naplno frčal zvukový film, Dreyer sa ešte nechcel vzdať toho nemého. Síce v ňom počujeme pár zvukov aj pár viet, no inak má všetky znaky nemého filmu. Zrejme si povedal, že čo skvele fungovalo pri Murnauovom Nosferatu, tak bude aj tu, no väčšinu strašidelnosti mal pri Nosferatu na svedomí Max Schreck, tu niekto taký chýba. Takže ostalo budovať strašidelnú atmosféru len pomocou tieňov a ticha, čo sa celkom darí, no veľmi tým trpí samotný dej, ktorý sa hrozne vlečie a divák má čo robiť, aby pri tom nezaspal. ()
Rád by som upozornil kolegov užívateľov, ktorí vo svojich komentároch s láskou "papagájujú" nesprávny údaj z Morienovej anotácie (podľa ktorej Dreyerov film vychádza z Carmilly Scheridana Le Fanu) aby si radšej svoje tvrdenia overili - a trebárs si aj prečítali novelu Carmilla (nájdete ju v poviedkovej zbierke tohto autora pod názvom Zelený děs, alebo napríklad v horrorových antológiách Rej upírů či Půlnoční povídky). Zistia, že tento film nemá s lesbickou upírkou Carmillou naprosto nič spoločného - iba ak to, že upír v tomto filme taktiež nenosí frak ale sukňu. A kolegovi Morienovi ešte odkazujem, že stvoriteľ Draculu sa volá Stoker a nijako inak. ()
Kupodivu mi "Vampyr" přišel o trochu šťavnatější než Nosferatu... ()
Z tohoto snímku mám pořádně rozporuplné pocíty - na jedné straně jednoduchý, nezajímavý a zmatený příběh, plný nelogičností, který se vleče a nudí, a nesympatičtí herci. Na druhé straně docela hezká temná atmosféra (před 77 lety bych asi byl polomrtvý strachy, dnes mě to však nechalo ledově chladným), hororová hudba a originální konec hlavního záporňáka. Tenhle film se pro mě kultovním hororem asi nestane a podruhé ho vidět nemusím. ()
Carl Theodor Dreyer bol naozaj majstrom kompozície obrazu. To čo dokázal pri UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKEJ, to dokázal aj v tomto filme. Vynikajúca kamera a strih robia z filmu naozaj skvelý zážitok. A keďže všetko sústredil na formálnu stránku diela, nejako pozabudol na hercov. Tí tu podávajú dosť ploché a nevýrazné výkony. Kvôli nim stráca u mňa film maximálne hodnotenie. Aj napriek tomu je to jeden veľký, temne - snový trip. ()
Mazec! Všechno ostatní už o tomhle snímku napsali jiní, tak proč se opakovat... ()
Ani se nelze moc divit tomu, že byl Vampyr ve své době komerčním propadákem. I dnes je docela těžké přijmout všechny ty nejasné podivnosti, symboly, metafory, natož v roce 1932... Nečekejte klasický hollywoodský horor, není tu žádná příšera jako Frankenstein či Dracula; daleko spíš to připomíná snové horory Bergmanovy nebo Trierovy. Holt ti pošahaní skandinávci.. ()
Mno, dost věcí mi určitě uniklo a dokonce jsem měl pocit, že Dreyer trochu porušoval pravidlo osy, ale stejně to bylo hodně zajímavý...hlavně hudební doprovod dvou rumunských DJs (MoFFoM 2005) - něco podobného jsem prostě ještě nezažil...a to se vyvažuje platinou, přátelé! ()
Páči sa mi, ako dokázal Dreyer pracovať so zdanlivo banálnou zápletkou. Vyžmýkať plnohodnotné umenie spočívajúce vo variačnom slede snových asociácii, ktoré svojou formálnou štruktúrou definujú pojmy ako strach, des a fantázia v tej najčírejšej podobe? A podať problematickosť látky v 90-tich percentách nemou perspektívou, aby vás následne prekvapili mrazivé zvuky na miestach, kde to nepríjemne vrie? Toto dielo je obdivuhodné aj z hľadiska faustovských znakov odlišujúcich sa od dobových kolegov Frankensteinov, Drakúl, Kočiek, Oblúd, Kongov, Múmií a pod. pretĺkajúce sa až ku diagnostickému rozboru existenciálnej neistoty. Vampyr vás navyše vizuálne usvedčí i v platnosti Shopenhauerovských téz o skutočnej realite a tej pretvárajúcej, premaľovanej, fyzikálne odporujúcej základným zákonitostiam pohybu, stavu a miesta, vytvárajúcej v našej mysli. Treba pochváliť preto aj hmlisté filtrovanie šerosvitovým i temným priestorom, ktoré dotvárajú silnú atmosféru, kaneovské nájazdy kamier a schopnosť vytvorenia presvedčivosti ľudskej zbrklosti, ktorá sa tlčie naprieč pekelným osudom živých mŕtvych. ()
Vampyr nie je ani zďaleka najlepším upírskym filmom. ani zďaleka sa nepriblíži atmosfére filmu Upír z Nosferatu, O hereckých výkonoch, aký v spomínanom filme podal Max Schreck môžeme vo Vampyrovi iba snívať. Áno, má to dobrú pochmúrnu atmosféru, ale inak to nie je zase až tak výnimočný film. ()