Vampyr
Vampyr
The Strange Adventure of David Gray
Vampyr
Obsahy(2)
Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Už jsem přišel skoro o všechny druhé zuby, třetí zatím bohudík nerostou, mohly by to být jen upíří... Nebo: dva upíři, kterým právě otevřela paní domácí, varují: "Nepleťte se nám do řemesla! My dobře víme, že pijete manželovi krev. I takové upírské myšlenky se mi při Upírovi honily hlavou. Pokud se za Dreyera stávaly upíry jednotlivci, rodiny, ba i celé vesnice, dneska jsou to možná velkoměsta a celé národy. Přestože mě upírské téma příliš nezaujímá, a ani tento film ve mně zájem neprobudil, žasnu jako vždy nad Dreyerovým zpracováním, které mě svou dokonalostí mrazí víc, než stádo upírů . ()
Upír je intenzivním vizuálním propojením vědomí s nevědomím. Carl Theodor Dreyer vyšel ze dvou povídek, Carmilla a Pokoj v hostinci Dragon Volant, souboru V temném zrcadle irského spisovatele Josepha Sheridana Le Fanua. Lidské nevědomí, strachy a obavy vnitřního světa, potlačená traumata se v ponuré krajině na cestě ke konci noci protančila prostřednictvím začarovaného úplňku přímo v prostředek masy vědomí a počala si žít svým vlastním životem. Lidský běs pronikl z přízraků do hmoty světa, v níž poté zanechal trvalé otisky své vlastní nadvlády nad člověkem. A tak poznamenaný subjekt hledá cestu k sobě samému, transcendence se mu však vymkla z jakékoli kontroly a staví před něj při jeho tápání překážky z jeho vlastních potlačených tužeb, jež staženy jsou z kůže. Kameraman Rudolph Maté osvobodil stíny ze zajetí jejich obvyklé přirozenosti, vnímající subjekt nedokáže rozpoznat vědomí od nevědomí, prožívá svůj vlastní pohřeb zevnitř, přesto se nevzdává a ze všech sil se pokouší dojít až na konec noci, přemoci vnitřní rozjančené strachy. Poutníkem přes vlastní lidské nevědomí ve vědomí je Allan Grey (finančník filmu Nicolas de Gunzburg). Přítomnost je minulostí, k jejímu překonání se musí přemoci vlastní běs. Z dalších rolí: lékař a rafinovaný přisluhovač strany temna (Jan Hieronimko), o pomoc žádající pán hradu (Maurice Schutz), dvě jeho dcerky, strachující se Giséle (Rena Mandel) a "chorá" (či lesbická) Léone (Sybille Schmitz), paní temnoty Marguerite Chopin (Henriette Gérard), či lékaři pomáhající voják (Georges Boidin). Upír Carla Theodora Dreyera je intimním zvěcněním lidského nevědomí. O upíry zde vlastně ani tak nejde, spíše o vyjevení nevědomí do hmoty vědomí. Pozoruhodný vizuální prožitek. ()
Říkejte si tomu třeba zhýčkanost blue-ray ripy, ale pevně věřím že snímek stavící na filmovém obraze musí mít především špičkový vizuál. A nemyslím tím barvu a vysoké rozlišení. Takový Kabinet doktora Caligariho se obešel bez obého a vypadá perfektně i po téměř sto letech. Carl Theodor Dreyer se pokusil o něco podobného, ale dopadl mnohem hůř. Ať už je příběh zajímavý jak chce, tak hororové atmosféře rozhodně neprospává že postavy chodí po bytě za plného světla a svítí si na cestu svíčkami. O nějakém pocitu stísněnosti se nedá ani mluvit, o napětí také ne. Několik scén je zajímavých, zbytek mě zklamal a nudil. ()
Film jako thaumaturgie.---------- Čarokrásné a vysilující. ()
Ponuře snový, ale zároveň dosti rozporuplný film. Po formální stránce není asi co vytknout, kamera, střih, režie a triky jaou (nejen na svou dobu) na velmi vysoké úrovni. Ale scénář občas pokulhává a působí dost fragmentálně, dále hercké výkony také nejsou bůhví jaké, ale přesto jsem měl pocit, že zjevem tam ti herci pasují. I přes krátkou stopáž musím zmínit táhlost filmu, která se projeví, hlavně při mezititulcích a pasážích, kde je zabírána kniha, což je u zvukového filmu škoda. A jen tak mimochodem, nejsem si úplně jistý řazením snímku k expresionismu, to hlavně kvůli té zasněnosti a absenci jakýchkoli kontrastů... vliv impresionismu by se tu možná obhájit dal. ()
Větší úchylárnu jsem už dlouho neviděl, ale bodíky dávám za zajímavé použití stop-motion technologie a atmosféru. ()
Je to vážne znepokojivý film. Kosa väčšia ako človek potrebuje (inšpirácia do Soul Eater), hra svetla a tieňov, dynamická kamera sledujúca labilného človeka. Správanie obyvateľov penziónu nie je v poriadku. Tvorcovia mätú hlavného hrdinu aj diváka tieňmi. Film nie je nemý, škoda teda úmyselného narúšania rozprávania textami nahradzujúcimi rozprávača. Väčšinou však nie je veľa dialógov, tvorcovia sa oprávnene spoliehajú na výbornú atmosféru a tempo. ()
Rané zvukové dielo so zvláštnou snovou a tajuplnou atmosférou (strašidelnou pre dnešného diváka veľmi nie), s pôsobivou hrou tieňov. Vizuálne je to pekné, zaujímavo umelecky stvárnené, miestami skoro ako od Buñuela (má to taký surrealistický nádych). Napriek všetkému ma ale film príliš nechytil, je akýsi rozvláčny, akoby k ničomu nespel. Ani herecky mi to veľmi nesedelo, predovšetkým ten (ne)herec s veľkými gambami (Julian West), barón-producent, ktorý sám seba obsadil do hlavnej role. Možno som ale nebol správne naladený, určite by som si to chcel kvôli atmosfére pozrieť znovu. Možno potom zmením názor. ()
Chtěl jsem jít původně ještě níže s hodnocením, vždyť toto vzniklo v době amerického Drákuly a v porovnání s ním, vypadá tento film jako z 20. let. Jenomže o to tvůrci nešlo a tak nám předkládá působivý film s naprosto geniální hrou stínů, takže co do působnosti je to skvělé, co do techniky hodně zastaralé. ()
bohuzel jsem si misty pripadala jako allan grey - taky jsem se ocitala na hranici mezi realitou a snem..patecni vecery jsou pro me kriticke, a vampyr byl sice dramaticky, vtipny, ale proste sem obcas "vypla". - zeme stinu muze pohltit kazdyho ;o) ale jak pise stanley, hudebni doprovod dvou djs byl skvely. a 53m filmu vystrizeneho cenzurou taky. ()
Chcel som napísať komentár k tomuto skvostu, ale všetky myšlienky ktoré ma napadli počas filmu sú už v komentároch spomenuté a tak by som sa len opakoval. Ale ešte jedno, ak sa tieto triky robili v dnešnom filme určite by som sa z toho smial ale, tu to má neuveriteľnú atmosféru neviem či to je tou šedou farbou a perfektným nasvietením scén alebo tým že je to natočené v tej dobe. Jendnoznačne 5 z 5 ale Nosferatu (1922) stále považujem za vrchol. ()
Vampyr je film plný rozporů. Silně věřící režisér natočil upírský horror? Zvukový film, ve kterém se skoro nemluví, bez mezititulků se zde neobejdeme? Je to celé sen, halucinace, nebo skutečnost? Atmosféra tajemna, blízkého nebezpečí je zde vytvořena čistě formálními prostředky, příběh hraje totiž až druhé housle. Hrdina přichází do tajuplné vesnice, kde se děje něco zlého. Divák už tuší co. V revíru je upír! Režisér se však spíš než na něj soustředí na morální rovinu celého příběhu. Celý tento horor je totiž postaven na křesťanských základech. Autor se na nás snaží (poměrně nenápadně) působit mravoučně. Ukazuje, že upírem se mohou stát jen hříšníci. A skoro nejhorším hříchem ze všech (podle Dreyera) je, jak se ve filmu několikrát opakuje, sebevražda. Proti té také nejvíc brojí. A hodnocení? Na svou dobu je Vampyr velice originálním dílem, ty trpělivější zaujme dokonce i dnes... ()
Na druhé zhlédnutí jsem docenil vizuálně obrazy i způsob vyprávění Dreyera. ()
Plně jsem si užíval řemeslo, atmosféru, fantastickou kameru a výtvarnou stránku. Všechno obstojí i v roce 2021 a nevidím důvod proč by mělo někdy zastarat. To ale nemůžu říct o druhé polovině zážitku, tj. ději a vyprávěcím mechanismům, a obecně přenosu emoce z postavy na diváka. Veškeré dění mi bylo úplně ukradené, film ve mě nevyvolal pocit děsu ani obav o kteroukoli z postav. K tomu velké množství vysvětlování pomocí knižních textů v obrazu, tedy selhání filmu jako média. Průkopnictví Dreyerovi nikdo nevezme, ale leckteré jiné filmy té doby si udržely původní náboj. ()
Kladivo na upíry přesně tak to má být. Nejlepší film o upírech co jsem kdy viděla. ()
I přes svůj věk to je strašlivě atmosferická a nápaditá záležitost. ()
Upír je podivnou hrou se zobrazením skutečnosti, která vypadá nereálně, s absencí jakéhokoliv vysvětlení a se zvláštním řazením scén. To vše ve výsledku připomíná znepokojivý sen nebo noční můru, čemuž dopomáhá i všudypřítomná mlhavá atmosféra, expresivní herecké výkony a postava hlavního hrdiny, který těmito výjevy proplouvá. Zážitek je to neskutečný. ()
#437 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/661-vampyr ()
Povídku sem nečetla a číst nebudu. Nechce se mi to shánět a to proto, že mě ten film prostě neoslovil. A navíc, kdybych měla každej film srovnávat s knížkou, asi bych se nemohla dívat na nic, protože nemám načteno...Každopádně sem si zalezla do pelechu a docela sem se na to těšila. Rozmazaný nápis "Vampyr" na začátku evokuje, že by to mohlo být tajemně děsivé...zatetelila sem se a čekala, co přijde...jenže přišlo bohužel jen to, že sem si celej film hrála s časováním titulků! Když sem je posunula, za chvíli zas neseděly jinde a někde, zřejmě pro jistotu, nebyly vůbec. Grrrr. Ten, kdo je dělal, by zasloužil pořádnej kousanec od upíra! Vzhledem k tomu, že moje němčina se opírá asi o tři věty, bez titulků bych to nedala vůbec. Jediný štěstí je, že se tam moc nemluví, úryvky z knih se dají zastavit a není to nijak zvlášť dlouhý. Jinak bych se na to vysrala úplně. Přesně tohle je ten případ, kterej dokáže zkazit dojem z celýho filmu...i když, co si budu nalhávat...samotnej film taky není žádnej zázrak. V dnešní době, kdy už o upírech víme skoro všechno, to prostě příběh neutáhne. Táhne to především hra světla a stínu. Jinak asi nic. Fanoušci expresionismu to zas jistě vychválí do nebe, u mě se to ale minulo účinkem. Tyhle snové filmy asi nejsou pro mě. Carl Theodor Dreyer: "Chtěl jsem zfilmovat bdělé snění, abych předvedl, že hrůzu najdeme ve svém podvědomí." Tak jak sem se na to těšila, taxem se těšila, až to skončí. Dvě věci ovšem nechápu vůbec: 1) od kdy se upíři zabíjí železným kůlem (žiju v domnění, že dřevěným) a za 2) hlavní hrdina se jmenuje Allan...tak koho, u všech upírů, napadlo ho přejmenovat na Davida? No nic...chtěla sem dát původně tři hvězdičky...asi jen tak z povinnosti k uměleckému přínosu (snad nějaký je), ale nakonec sem se rozhodla dát jen dvě, protože se na to fakt už nikdy dívat nechci a nebudu....a to i pře to, že je to Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. "Upír se vzdaluje jak od literární předlohy, tak od vizuálních a narativních postupů, které tehdy frekventoval americký horor - a liší se rovněž od šerosvitných obrazových deformací německého expresionismu i francouzské filmové avantgardy ovlivněné surrealismem... Celkový neklid, který se šíří filmem, dále umocňuje většina neherců (včetně somnambulního hlavního hrdiny), naprostý nedostatek bodů, kterých by se divák mohl během děje spolehlivě přidržet, a na svoji dobu velmi kreativní práce s kamerou... Dreyerův film důmyslně pracuje s trikovou kamerou - dvojexpozice, zpětné přetáčení, přeexponování záběrů, aby snímku dodal strašidelný nádech. No a protože je to i Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete, otevřela sem i tuto knihu a dočetla sem se: "Pokud jste žádný Dreyerův film neviděli a je vám divné, proč ho tolik kritiků považuje za možná největšího filmového tvůrce, tato mrazivá hororová fantazie představuje vynikající příležitost, abyste tomu porozuměli." Neviděla sem žádný jeho film a stejně sem tomu neporozuměla ani po zhlédnutí tohoto...a vlastně je mi fuk, za koho ho kdo považuje... :-) () (méně) (více)