Reklama

Reklama

Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye

  • Německá říše Vampyr (více)
Trailer

Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (64)

Matty 

všechny recenze uživatele

Dreyerovým přiznaným záměrem bylo natočit film, jaký do té doby nevzniknul. Řekl bych, že uspěl. Bylo by příliš snadné a nepříliš přesné označit Upíra za horor. Preferuji neurčitější klasifikaci „znepokojivý film“. Podobně jako jsou znepokojivé v realitě jen lehce ukotvené filmy Luise Buňuela nebo Davida Lynche. Prvotní údiv se s dalšími zhlédnutími mění v obdiv nad formální promyšleností, s jakou je zneklidňujícího efektu dosahováno (a která mohla být důvodem, proč si film oblíbil Alfred Hitchcock). Záběry na sebe vždy logicky nenavazují, střihy jsou více podřízené atmosféře než logice vyprávění, nesouměrné obrazové kompozice a matoucí, avantgardními výtvarnými směry inspirovaná výstavba prostoru nás nutí k neustálému přehodnocování toho, kde jsme se octli a zda jde o realitu, představu nebo zlý sen. S rozmlžováním hranic mezi reálným a snovým souvisí obtížná rozlišitelnost záběrů objektivních a subjektivních. Jedním ze způsobů, s jejichž pomocí Dreyer porušuje konvence klasického vyprávění a obchází očekávání, s nimiž přistupujeme k hororům (děsivou barvou zde třeba není černá, ale šedá a bílá), je osamostatnění kamery. Ta například v jedné scéně vytváří zdání, že se pohybuje v souladu s pohledem hrdiny, aby se vzápětí ukázalo, že hrdina je na opačném konci místnosti, otočený ke kameře zády. Logicky vyvstává zneklidňující otázka, kdo v té chvíli stojí za kamerou? Kdo se dívá? K intenzivně nedobrému pocitu z filmu přispívá také fakt, že se točilo v reálech a zvuky byly nahrávány dodatečně, což Dreyera nutilo vyvolávat děsuplnou náladu předně vizuálními prostředky. I díky tomu stárne Upír mnohem pomaleji než první plně zvukové horory. Vlastně se zdá, že nestárne vůbec. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, dwi, Bebacek, troxor ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejpodivnějším filmů, jaké jsem kdy viděl. Grey není jen jméno, je to zároveň barva, která film charakterizuje – příběh je skutečně podán v šedé, čímž se vytrácí ostrost expresionistických tvarů a vytváří se jakýsi snový mlžný opar. A právě sen tenhle jednoduchý příběh o upírovi připomíná nejvíce. Spíš než o reálného upíra mi přišlo, že film pracuje s motivem "filmu jako upíra", filmu jako média, které vysává "krev" skutečnosti, které dokáže diváka uvěznit v alternativní skutečnosti. Některé záběry jsou nezapomenutelné, stejně jako atmosféra, která tenhle film provází. Není to děs, není to napětí, je to... cosi blízké šedé, ale nikoli nuda. Spíš – zasněnost, kouzlo subjektivního pohledu. Nakonec jsem byl sakra rád, když tohle sugestivní snění skončilo. Film na pomezí němé a zvukové éry a zároveň zatraceně přízračné zjevení. Pokud budete mít možnost potkat Allana Greye, neodmítejte. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Konečně může Dreyer rozvíjet téma, kterému skutečně rozumí - účinek filmového obrazu. Protože zatímco vypravěč lhát může, obraz ne. ____ Hlavní hrdina vypadá jako H. P. Lovecraft. Tvrdím, že nejde o náhodu. Že tato „součinnost“ obou pánů svědčí o svébytném a neustálém propojování všeho se vším. Považte, že sci-fi vzniklo z hororu, fantasy z hrdinské a rytířské epiky, všechno je motivováno sexuální frustrací dle Freuda a už tisíce let splácíme dluh písemnictví Mezopotámie. ()

obitus 

všechny recenze uživatele

Celkem zajimava variace na upirske tema, ale rozhodne zadny zazrak. Pribeh je pomerne zmateny a ani styl vypraveni mi bohuzel prilis nesedl. Je sice pekne, ze se cely film topi v sede barve, ale je to dost nudna sed. Takze vice nez film jako takovy jsou zajimave nektere sceny (pohreb treba) a vubec pohled na upiry v cele s opravdu nestandardni upirkou. Zkusenost, ale uz se na to nikdy nepodivam. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Popraskaná šedočernobílá stínohra, která mnou dnes po půlnoci bohužel jen tak chladně proplula. Nakonec bych vám ani nedokázal povědět, o čem že to vlastně bylo. Ani žádný konkrétní výjev mi v mysli neutkvěl, no prostě podivně nijaký zážitek - zklamání. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Na Vampyra jsem se hodně těšil, ale nakonec jsem se s tím tak nějak minul. Přišlo mi, jako by se Dreyer zastavil někde mezi surreálným filmem a běžným hororem a té zasněnosti a zastřenosti tu je buď moc (pokud bych čekal klasický horor), nebo málo (pokud bych čekal surrealistický film). Někdy si to budu muset zopakovat. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Expresionismus (impresionismus?) ve své ryzí podobě. Podobností s Carmillou jsem nenalezla mnoho, respektive kromě upírského motivu asi nic, ale zase jsem nalezla jiné věci, které mě naprosto zabily do sedačky. Všechny scény se stíny jsou dokonalé. Celý film bych připodobnila ke čtení dlouhé, ponuré, monotónní a proklatě kúl (či out) básně. Co ale nechápu, proč se v češtině v názvu objevule David Gray, když je to celou dobu Allan. ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Upír aneb o upírech bez upírů:) Surrealistický snímek z dávných dob minulého století má zachycovat "řádění" upírů v malém městečku. Atmosférou Podivné dobrodružství Davida Graye bezpochyby disponuje, ale samotný snímek je natočen spíše jako jakási snová vize, než aby vzbuzoval hrůzu a působil jako horor. Připadalo mi, že se v něm nic moc nedělo. Postavy pořád někam chodily, sem a tam, ale měla jsem dojem, že vývoj příběhu jaksi usnul na vavřínech. A závěr mi také moc jasný nebyl. Krátká stopáž je tak akorát na to, aby člověka jednotvárnost příběhu nezačala uspávat. A ti upíři byli vlastně kde?:) Za průměrný tento snímek nepovažuju, jen škoda toho nevyužitého potenciálu. ()

dwi 

všechny recenze uživatele

Dreyerův Vampyr není zdaleka tak jednoduchým soustem, spíše hypnotickým stavem, který nechce vyprávět, ale sugerovat sychravé pocity. Vždyť pro celý snímek je typická všeprostupující šeď, zahalující konání postav do imaginativního rámce. Po výrazové stránce je režisér věrný německému expresionismu, a to převážně ve stínohrách, kdy ani nemusíme vidět reálné postavy, abychom vypozorovali režisérovu snahu o vytvoření alternativní podoby lidské existence. Puncu mystičnosti se dostává filmu i rozpolceným ztvárněním. Přestože vznikl již ve zvukové éře, není zcela zvukový. Dialogy jsou pronášeny jen torzovitě, mezititulky zastávají vysvětlovací a hybnou funkci děje. Dreyer tuto torzovitost vnesl i do samotného příběhu. Nepokouší se ptát po příčinách, vskutku zobrazuje jen to, po čem touží. Hrdinům nevštěpuje hlubší psychologii, zato přikládá důležitou roli snům (hlavní hrdina se ocitne ve snu celkem třikrát). Krajina, do které se Allan dostává, působí mdle, bez života; jakékoliv kladné esence jsou vysáty upírovou přítomností. Není se pak co divit, že hrdina – distinguovaného vzezření se slušivým oblekem – je zpočátku bázlivý (spíše pozorující), přesto toužící pomoci. Nehodlá se smířit s bezútěšností, jenž cloumá z osudy místních. Rafinovaný Dreyerův přístup se projeví i na konci, kdy opět nechává věci a konání postav volně plynout bez vysvětlení. Je s podivem, že tento film se dočkal docenění až o mnoho let později, tehdejší kritika ho zcela zavrhla. ()

pepo 

všechny recenze uživatele

Boli časy, keď nemci vedeli točiť filmy. Atmosféra je parádna, filmársky je to super ale bohužiaľ dejovo je to na mňa až príliš prázdne. Ako nemý kraťas by to bolo dokonalé, takto je to hlavne zaujímavé ( vtom dobrom slova zmysle). Pekný kus filmovej histórie. 8/10 ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Tak fantasy samozřejmě ne (proboha, kdo zařazuje filmy do žánrů!), gotický horror ano. A navíc vychází z německé expresionistické vlny. Šerosvitná kamera, světlo a stín. Ostře řezané obrysy v místnostech a černé stíny, naopak jemné, rozostřené záběry krajiny s přídechem impresionismu, s mlhou líně se valící postéblech trávy, plazící se mezi kmeny stromů, se sluncem, které statečně prosvěcuje rychle plynoucí oblaka. Snové scény se prolínají se skutečností, i když chvílemi natolik splývají, že se hranice mezi nimi ztrácejí. Výborná hudba, herci více mlčí a využívají gest s mimikou (odkaz na němý film, nebo se režisér nemohl rozhodnout, jak snímek pojme?) a vše je jakoby z jiného světa. Stínohry připomenou klasický snímek Nosferatu. Některé scény jsou tak mistrně nasvícené, že vzbuzují jisté mrazení i dnes. Film není pro současného diváka příliš strašidelný, ale do určité míry znepokojující ano. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Je hodně diskutabilní s konečnou platností povědět, zda tenhle raný zvukový horor se svými přibývajícími roky stárne či nikoli. Některé vypravěčské postupy působí totiž i dnes velmi originálně a formálně je film natolik chytře vystavěn, že tím dostatečně zakrývá absenci napínavého děje. Hra stínů nebyla v kinematografii snad nikdy tak působivá a Dreyer dále triumfuje i ponurým, dá se říci snovým vizuálem, skvělým výběrem herců a některými netypickými kamerovými úhly (například cesta v rakvi z perspektivy nebožtíka). Bohužel příběhově, ačkoli se snaží splétat různé dějové roviny nebo realitu s pouhým sněním, je film vystavěn nudně a nepřináší takřka žádné ikonické žánrové momenty, které by si pamatoval divák netknutý filmovou vědou (jako jsem já) nebo bez pochopení k vyprávění zásadně s využitím obrazu a s ním spojených symbolů - alespoň tohle pochopení naštěstí mám, takže jsem vážně uvažoval i o čtvrté hvězdě... 70% ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Toto mě zcela minulo. Ten film je vyloženě divný, zmatečný, a především - ó ano - zoufale nudný. Přísahám bohu, že už bezprostředně po dokoukání nemám ponětí, o čem to vlastně celé bylo. A nevycházím z údivu nad tím, že se to hlásí k Le Fanově Carmille - proboha, nejenže to s ní nemá nic společného, tenhle film je v podstatě zcela prost jakýchkoli upířích motivů, pokud k nim tedy nechcete počítat jakousi obskurní bichli ("Die seltsame Geschichte der Vampyre"), kterou hlavní postava v několika nekonečných záběrech čte. Posledních 15 minut je řekněme obstojných, ale za sebe nemám problém prohlásit, že mi je tenhle film - třeba už jen tím směšným herectvím - vysloveně protivný. ()

Javert 

všechny recenze uživatele

Velmi dobré. Je vidět, že Dreyer si dal hodně práce s atmosférou, skvělá kamera nám nabízí hru stínů, která u diváka vyvolá mrazení v zádech, které navíc podporuje ještě často hrůzu nahánějící hudba. Film však brzdí pomalý rozjezd. Dozajista se jedná za jeden z přelomových filmů světové kinematografie, ale přeci jen z filmů s touto tématikou u mě stojí neochvějně na prvním místě Nosferatu. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Na rok 1932 je Upír velmi zdařilý hororový snímek. Ač je obsazený neherci a existuje bez nějakého extra spletitého děje, působí velmi stylizovaně a pochmurné obrazy založené na hře stínů a čtení mytologie napomáhají tomuto snímku budovat pěknou atmosféru. Upíří snímky v oblibě moc nemám, ale zde jsem byl opravdu příjemně překvapen, na třicátá léta opravdu moc povedené. ()

Webb 

všechny recenze uživatele

[8,5/10] (Ch. T. Dreyer - Filmproduktion) (Čb. /// Produkce: Carl Theodor Dreyer, Nicolas de Gunsburg (Julian West) /// Scénář: Carl Theodor Dreyer, Christen Jul podle povídky Za temným zrcadlem Sheridana Le Fanu /// Kamera: Rudolph Maté, Louis Née /// Hudba: Wolfgang Zeller) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()

Reklama

Reklama