Tod dem Drachen
Ubit drakona
To Kill a Dragon
Obsahy(1)
Jeden z filmů proslulého sovětského režiséra Marka Zacharova, známého zejména svou divadelní kariérou a filmy TO JE TEN BARON PRÁŠIL, OBYČEJNÝ ZÁZRAK, DŮM, KTERÝ POSTAVIL SWIFT. Film, přestože byl natočen ještě za existence SSSR, líčí absurditu, ohavnost a despotizmus sovětského režimu. Do města ovládaného po 400 let Drakem (Oleg Jankovskij) přijíždí statečný Lancelot (Alexandr Abdulov), aby zachránil obyvatele a přinesl jim svobodu. Zjišťuje však, že to není jednoduchý úkol: Drak-vladař je pouze projevem vnitřního draka, jenž ovládá pocity a rozum občanů města a znemožňuje jejich osvobození.
Antiutopické prvky díla vynikají zejména v dialozích Lancelota s Drakem o svobodné společnosti. Mark Zacharov nakonec odhaluje nejenom hrůzy totalitního systému, ale zároveň klade filosofickou otázku, zda lidé, neznající svobodu, ji mohou vůbec pochopit a přijmout spolu s odpovědností, kterou svoboda nese. Tato otázka je ostatně typická pro sovětskou a ruskou kinematografii na přelomu 80. a 90. let.
(Áčko)
Recenze (3)
Film, na němž si dal tvůrce nejvíc záležet a zřejmě stál nejvíc prostředků. Přes všechnu snahu, technické prostředky, efekty a dobré herce je výsledek rozpačitý. Je to proto, že alegorie je prvoplánová, do očí bijící. Ve své době to sovětské občany nejspíš oslovovalo, ale vše nějak zestárlo. Zbývá ovšem vždy platné poučení, že z vítězství revoluce tyjí víc ti dřívější mocní a že nesvobodné lidi lze jen s obtížemi naučit svobodě a odpovědnosti. Max.70%. Ruský komentář charakterizující celou tvorbu režiséra: https://rg.ru/2003/10/13/Zaharov.html ()
Velice zdařilý ruský film, z části pohádka, z části podobenství a trochu komedie ()
Zabít draka není jednoduchý úkol. Zbavit draka tří hlav vskutku vyžaduje nadměrné úsilí, nicméně zbavit společnost vnitřních pout je úkol vskutku nadlidský. Film byl velmi aktuální ve své době, dnes je však ještě aktuálnější. Lidé v dnešní společnosti žijí, přemýšlejí a rozlišují dobré od zlého na základě jim vnucených společenských vzorců, které buď nemůžou, nechtějí nebo se bojí změnit. Stejně jako tehdejší i dnešní společnost je spoutána a dušena, tak i široká ruská duše je v tomto filmu, alespoň zdánlivě, spoutávána a dušena německou strohostí. A to se vlastně žádný Němec na scéně neobjevil. A rozhodně za to nemůže pouze město se strohou severoněmeckou architekturou, ve kterém si film natáčel. Jde z toho takový chlad, že nemůžu uvěřit, že je to vlastně ruský film. Že je to ruské, lze vlastně poznat pouze z ruských hereckých es (Jankovskij, Abdulov, Leonov, Tichonov). 75 % ()
Galerie (26)
Photo © Mosfilm
Reklama