Oáza

klasický film o vojácích dvou stran, co byli drze náhodou do jedné kupy svedeny se vším, co k tomu patří a bylo viděno na x místech, jenže tady to nahoru táhne věcí vícero a to herecká skvadra a skvělé dialogy, takže očekávané a dané scény nepůsobí špatně. Pátá hvězdička je hlavně (ale ne zcela) za samotný závěr. [Mimochodem, předchozí text je trošku upravený a zkrácený komentář k Un taxi pour Tobrouk, který je z neménlich stejného ranku] Je docela zajímavé, že ve filmu, kde se střetnou českoslovenští legionáři a Němci nezazní ani jednou němčina a všichni hovoří plynnou češtinou ☺ - to ale vůbec nevadí, alespoň mě, už vzhledem k tomu, že tak odpadají nutné scény neporozumění, které zpravidla bývají nudnější (jako např. v Kříži cti). Psychologie postav je zajímavá (kdo jiný mohl dostat ten největší "kalibr", než excelentní Hrušínský) a velkým plusem je pro mě fakt, že se nekoná žádné velké kamarádíčkování, ale jen jakýsi sňatek z rozumu. Posledních pár vět Brzobohatého v dovětku ignoruju, protože jsou až moc politického ladění (ale přesto ne prokokomunistické, přírodní úkaz) a podle mého se vůbec nehodí k vyznění jinak skvělého a opomíjeného filmu. " Ticho... To je krásný... " ps: skvělej plakát (19.05.2013)

Na český (československý) poměry hodně neobvykej film. Škoda některejch dost mimózních scén a hlavně debilního konce. Taky hudbu mohli vybrat nějakou vhodnější. Ta se k filmu vůbec nehodila. Ale podle mě to stojí za vidění už kvůli hercům. Jinak hodně to připomíná film Sahara. (30.11.2013)

Film je zaujímavý kvôli zasadeniu do exotickej pieskovej púšte. Jednalo sa o Karakum - púšť vo vtedajšej Turkménskej ASSR, ktorá pripomínala Saharu a aj po rokoch má púštne prostredie silnú atmosféru. Pekelné teploty cítiť aj cez obrazovku a nezávidím hercom, ktorí museli v tomto pekle natačať. Škoda, že príbeh sa vlečie a zápletku tvorí vlastne iba zistenie, že voda v púšti má väčšiu hodnotu ako znepriatelené strany, čo je málo. Aj ten záver je akoby ustrihnutý. Sranda, ako dlho si zahral Krampol. (04.12.2018)

Překvapilo mě, jak dobře se v tomhle filmu kombinuje hudba se zajímavým vyprávěním. Film má svižný střih, výtvarně mě velmi zaujal, a především herci jsou ve vrcholné formě fyzické, i psychické...O filmu jsem nejdříve slyšel ze vzpomínek na R.Hrušínského, kdy na ten film, i náladu mezi herci vzpomínal R. Brzobohatý. Podle jeho vzpomínek jsem i na film nahlížel, jak jinak, byly to mé první informace o něm, ale když jsem ho viděl poprvé, tak mě velice překvapil, jak je udělán. II. světovou válku, její atmosféru ve mě ale příliš neevokuje. (12.01.2013)

Radoslav Brzobohatý, Rudolf Hrušínský a Josef Bláha ve válečném filmu, Zdeněk Řehoř jako důstojník Luftwaffe, téma o němž se ostatní nemohli ani zmínit a možnost natáčet v Turkmenistánu. Ani tohle nestačilo, aby Zbyněk Brynch vypotil alespoň průměrný snímek. Film měl být komorní psychologické drama, ale protože režisér na sofistikovanější metody práce s postavami rezignoval a suploval je přidáváním scén s dlouhými záchvaty nepříčetného smíchu, tak zůstalo jen u záměru. Herci dřeli, trpěli ve špíně a neskutečným horkem, jenže co naplat, z hovna bič neupleteš. Ukázkou tvůřčí neschopnosti je násilně naroubovaný konec s jalovou pointou. (17.12.2020)