Toute une vie
Tutta una vita
And Now My Love
Režie:
Claude LelouchScénář:
Claude LelouchKamera:
Jean CollombHudba:
Francis LaiHrají:
Marthe Keller, André Dussollier, Charles Denner, Carla Gravina, Charles Gérard, Gilbert Bécaud, André Falcon, Judith Magre, Paul Pavel, Gabriele Tinti (více)Obsahy(1)
Původně mělo jít o příběh jednoho muže s autobiografickými prvky. Nebyl by to ale Lelouch, kdyby se k tomuto muži v jednom osudovém okamžiku nepřipojila také žena. A s ní posléze tři generace její rodiny, panorama světových událostí celeého 20. století a nakonec i historie filmu. Rozsáhlý a komplikovaný příběh mapující jedno století ve třech etapách má dvanáct hlavních postav. Dva hlavní herečtí protagonisté (Marthe Keller a Charles Denner) se objevují dokonce v trojroli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Oscar 1 nominace: Scénář ()
Tohle je prostě nádhera. Claude Lelouch umí své příběhy vyprávět velmi netradiční filmovou řečí, ale jemu se vždy podaří prakticky v prvních třech minutách mě naladit na své nálady, myšlenky a především pocity a pak už si ty jeho filmu užasně proživám a je mě s nimi moc krásně. Celý jeden život má v sobě tolik moudrousti, dialogy počínaje a humorem konče, že jsem si připdal jak kráva na nejlepší pastvě svého života. Mně se třeba hrozně líbilo, jakým způsobem se tady pracovalo s hudbou a jak citlivě byly vybírány jednotlivé skladby k daným scénám. Mimochodem v jednom záběru se ukázal i Claudeho dvorní skladatel Francis Lai. Navíc moc děkuji citlivému přístupu našeho nejlepšího TV kanálu Cinemax, že otitulkoval i písničky, protože ty texty přímo souvisí s filmovým děním. Když pominu originalitu a neobyčejný vyprávěcí talent ještě mě zde zbývá nádherně zobrazená láska ke kinematografii. Zkrátka víc než malé množství důvodů, proč tomuhle filmu nabít plný zásobník. ()
Filmu se nedá upřít šarm, poetika a vtip, scénář, režie i herecké obsazení jsou vysoce nadstandartní. Film je ovlivněný francouzskou novou vlnou a modernismem ve smyslu bourání společenských konvencí. Lelouch sympaticky shazuje nejen vztahy mezi muži a ženami, ale i filmový svět. Jeho hrdina začal dráhu u filmu jako výrobce pornografie, přešel k reklamě a skončil jako úspěšný tvůrce ceněných hraných filmů. Pro snímek je typický dynamický střih a určitá fragmentace obrazů, k záporům naopak patří krátká stopáž u díla, které se snaží zachytit život tří generací. Časové skoky jsou v první půli filmu velké a některé zajímavé postavy se příběhem jen mihnou. Celkový dojem: 85 %. ()
Imponující třicátnická drzost a nebývalá myšlenková hloubka daly v tomto případě vzniknout jednomu z nejpozoruhodnějších filmů, které jsem kdy viděl. Úžasná, dech beroucí pozitivní lavinová synergie vizuální i scénáristické stránky je umocněná virtuózní režií a místy i až geniálním dynamizujícím střihem. Technika koláže, odvozená z levých anvantgard první poloviny minulého století a doplněná o Lelouchovu zkušenost s dokumentárním filmem, ve svém filmovém převedení slaví až překvapivé úspěchy. Filozofické zázemí filmu i prognostický náboj, který je dále obohacujea zřetelně kvalitativně posouvá , rozvíjí a doslova zaměstnává každou buňku šedé kůry mozkové. Stejně provokující je také rafinované využívání a prolínání techniky starých filmů, barevných filtrů i prózy v barvě dobové současnosti zejména šedesátých a sedmdesátých let. 20. století. Vědeckofantastické scény v závěru filmu nejsou přitaženy za vlasy; potencialita jejich pravděpodobnosti je dnes - téměř čtyřicet let poté - snad ještě silnější a věrohodnější. Úsporná strohost jednotlivých záběrů plně zachovává integritu příběhu a opravdu en passant prozrazuje mnoho o naší době (pornofilmy, způsoby a specifika natáčení, zákulisí Becaudových vystoupení a nepochybně mnoho dalších neméně závažných postřehů). Působivé jsou dialogy a snad ještě přesvědčivější výňatky z hrdinčiny nikdy nedokončené pomyslné knihy; i dnes mají a zachovávají si úroveň špičkové prózy hrabalovské nebo kunderovské provenience (záměrně volím paralelizující příklady z českého kulturního dobového kontextu). Tato vlastně socialistická utopie s řadou liberalistických přesahů třetí cesty třetí čtvrtiny devatenáctého století vypovídá až neskutečně mnoho o opravdových - ne pomyslných - problémech moderního evropského lidství a nepřímo předjímá neurčitou sociálně atomizující mnohoznačnost postmoderny. I tento film tak činí z Lelouche jednoho z velkých básníků stříbrného plátna. Pozdní syn nové vlny mimořádným autorským přínosem, který do ní nesporně vnáší, se poprávu přiřazuje k jejím největším tvůrcům - Fellinimu, Wajdovi, Menzelovi, Kachyňovi, Godardovi, Tarkovskému, Viscontimu abych jmenoval ty, jejichž životní osudy se mi v paměti asociuují nejdříve. ()
Příliš dokumentární, ale typicky v "nové vlně" jdoucí.. ()
Je to pěkné, nápadité, nicméně na "celý jeden život" to mohlo trvat o polovinu méně. ()
Jak to ten Lelouche dělá, že mě umí tak oslovit? Vlastně mě docela naštval. V tomhle báječném filmu je spousta moudrosti i humoru, mnoho pravdy, kterou sdílím, jen ji nedokážu tak krásně a hutně vystihnout. Celý jeden život je chutnou krmí pro duši. A jak ji postupně trávím, poskytuje mi stále větší zážitek. Film není postaven na mimořádných hereckých výkonech, nebo šarmu hlavních představitelů, jeho síla spočívá v Lelouchově nápaditém scénáři i strhující režii. A k celému menu jsem ještě navíc dostala zákusek v podobě přítomnosti Gilberta Bécauda, jehož několik písní ve filmu zazní. ()
Nepociťujem žiadne výčitky svedomia, keď tento film charakterizujem ako chaotický. Je možné a dokonca pravdepodobné, že Claude Lelouch vedel, čo chce nakrútiť, problémom však je, že som sa na jeho myšlienkovú vlnu nedokázal naladiť. Mne to chvíľami pripadalo, ako produkt opitého a nezodpovedného strihača, ktorý zábery určené do rôznych filmov pozliepal dohromady dúfajúc, že to niekto označí za umenie novej vlny. Čiastočne sa mu to podarilo, ja som sklamal. Ako ostatne aj u ostatných Lelouchových filmov. Skrátka my dvaja sme si nesadli. Už je členom širšieho kolektívu vychytených tvorcov. ()
Claude Lelouch a jeho pocta filmu. Je daleko jiná, než příspěvky jiných evropských režisérů na tohle téma (např. Tornatorův Bio Ráj, Truffautova Americká noc či Menzelovy Báječní muži s klikou). Jakoby Lelouch chtěl skrze hlavní postavy vyjádřit poctu i žánru memoárů (i těch literárních) a navíc ještě s obsažením průřezu dějinami 20. století podat i silné poselství o nezanedbatelném smyslu lidského života. Alespoň já z toho filmu několikrát přímo vycítil tu myšlenku o tom, že život stojí za to a má potenciál se naplnit i v případě velkých proher, zklamání, ať už osobních či společenských. Hodně se mi líbila forma plná invence, zvlášť nádherný poetický úvod, mapující postupně různé momenty před vítězství v 2. světové válce roku 1945 v černobílém provedení (a korespondující s filmařským stylem dané doby). Ač preferuji obvykle žánrovou čistotu nad experimentální směsí všeho možného, zde mi ta pestrost (završena v jedné linii i výrazným prostorem pro miláčka francouzského národa Gilberta Bécauda a jeho krásný písňový repertoár) vůbec nevadila. Z historické linky mě nejvíc překvapilo, jak může čas ukázat, že jeden z největších společenských milníků v celé dekádě byla třeba "pouhá" smrt jedné oblíbené herečky a zpěvačky. Odkazy směřující k budoucnosti mi pak jaksi nechtěně připomínají, že jednou za dvě, tři desítky budou vznikat retrospektivní filmy o dnešní době, a já budu dodatečně zírat, jaká to doba rovněž plná bouřlivých událostí byla, jenom já se tvářil, že se mě tyhle události netýkají či spíše jsem je i navzdory prvotnímu zásahu brzy z hlavy vytěsnil a nevnímal. Ano, přátelé – i film jako umělecké dílo i atraktivní médium může člověku toho dost říct a přivést k poměrně zásadním zamýšlením nad různými tématy, a já jsem v tomto případě opět (nejen Lelouchovi) vděčný. 100% (Filmová výzva 2019: Snorlax) ()
Chci se raději mýlit s Claudem Lelouchem, než mít pravdu s Michaelem Bayem. I v tomto filmu Lelouch kašle na osvědčené tradiční filmové recepty a kašle v řadě momentů i na diváka. Nezajímá ho pevná logika příběhu, rovnoměrně dávkovaný vývoj postav ani přísná jednota stylu. Klade důraz na chytře sarkastické dialogy, střih ovládaný anarchistickými asociacemi a dlouhé jízdy kamery s překvapivou mizanscénou, která dává tušit masivní improvizaci. Jeho filmy jsou natolik svérázné, že se často dají srovnat jen s jinými jeho filmy. Rozhodně to platí i o tématech, protože Lelouch v zásadě točí stále jeden scénář. Ani v Celém jednom životě nechybí osudová love story, generační pouta, odkazy na holocaust a autorovo židovství či časté hudební citace (v tomto filmu střídá oblíbeného Rachmaninova Gilbert Becaud, ztělesňující sám sebe). Claude Lelouch je odvážný filmař, a mně to imponuje. ()
Po všech stránkách pozoruhodná a výjimečná záležitost se spoustou krásných myšlenek a nádhernou hudbou. Jeden z mála snímků, na jehož konci jsem si moc přála, aby ještě chvíli pokračoval... Mohu dostat tři kostky cukru, prosím? ()
ocenenia : MFF Cannes 1974 - nesúťažný výber ()
33. Zlatý Glóbus za rok 1975 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Francie ()
Sedmdesátá léta pro mě znamenají vrchol Lelouchovy tvorby. A toto dílo je jedním z jeho klenotů, o kterém dlouho po jeho skončení přemýšlíte jako o nádherném filmu ()
extravagantný film, v ktorom Lelouch oslavuje život, lásku a 20. storočie za použitia komédie, drámy a hudby. Film začína v čiernobielej farbe. Americký titul: "And Now My Love". ()
Film jsem viděl více než před rokem a dodneška jsem ho nevstřebal. Lelouch je pravděpodobně nejnápaditější a myšlenkově nejkomplexnější evropský filmový režisér od 70. let. Proč se ale proboha snaží vždycky vtěsnat všechna témata do jednoho filmu? V důsledku místo toho, aby něco podstatného sdělil, zbyde ze všeho jen mix možná souvisejících témat bez klíčové spojující myšlenky. ()
„Možno sa svet bohov podobá svetu ľudí. Možno že sa aj tam hore konajú voľby. Raz je u moci Boh kresťanov, inokedy sa chopí moci Boh protestantov alebo iných...A potom desať rokov či storočí vládne ostatným bohom. Niekedy je Boh prívetivý, inokedy je Boh skazonosný. Niekedy preváži Gándí, inokedy Hitler. V koncentračných táboroch si nestratil vieru? Neviem. Ateistom môžeš byť týždeň, rok, v čase vojny. Ale nemôžeš prežiť celý život bez viery. Na ateistov si dávaj pozor. Ak sa dívajú ľudia na slnko či more bez viery v Boha, potom neuveria nikdy v nič, ani v Teba.“ Zaujímavá sonda míľnikmi 20. storočia zakomponovaná do jedného rodinného príbehu. Smrť J.F. Kenedyho, Marilyn Monroe, nástup komunizmu... v skvelých rozhovoroch medzi otcom a dcérou. Divák len ľutuje, že to nemohol vypočuť viac. Príbeh rozohráva niekoľko dejových línií, ktoré sa na koniec filmu spoja do nového ľudského osudu. ()
Přepsáno v červnu 2019. Celý jeden život je výsledkem sebevědomí, posíleného zkušeností, a přijetím ctižádostivé výzvy o umělecké, intelektuální a filozofické zamyšlení nad životem moderní společnosti, jeho vývojem i budoucností. Nezbytnou součástí moderní historie civilizace se stává i kurz přežití. Claude Lelouch přes optiku ušlechtilého romantického básníka vyvolává neviditelnou duši života, využívá filmové prostředí jako vědeckou základnu, ze které podniká zvědavé výpravy, dychtivé po poznání tužeb, vášní a chtíče lidské motivace. Pohrává si s předurčeností, osudem, náhodou, opěvuje lásku, překonává konvenční cesty. Náruč polního kvítí je vznešeným ideálem, bohatství a ziskuchtivost nepřekonanou zátěží. Zachycuje ozvěny klíčových okamžiků lidského šílenství a nenávisti, klade je do souvislostí s důvěrnou intimitou jednotlivců při snaze o naplnění soukromého štěstí. Moudrost má nadhled i schopnost výstižného pojmenování termínů. Vnímá příčiny i negativní důsledky stavovských, rasových i sociálních rozdílů, upozorňuje na nebezpečí lidské přízemnosti a s úsměvem povzbuzuje tvořivost. Se zaníceným odhodláním staví své obrazové verše, pohyb je řízen orchestrem hvězdného nebe, slova se vznáší nad gejzírem niterných pocitů a vášně i potřeb lidských životů. Po životě nejzvídavější postavou je Sarah (pozoruhodná Marthe Keller, též v roli své matky Rachel a v roli své babičky a nevěrné tanečnice). Poznávání života z pozice rozmazleného plodu prominentní vrstvy se pokouší vyrovnávat s dědictvím národnostním i rodinným, hledá své platné místo v životě, pátrá po prospěšnosti i čisté hodnotě vnitřního naplnění. Osamělost je demoralizující, předurčenost nadějí, naplnění je vysvobozením. Odlehčené alter ego Lelouche je Simon Duroc (velmi zajímavý André Dussollier), napravený podvodníček. Nespokojenost se životem si nevystačí pouze s rozvernou hrou na lupiče a četníky a dychtivě přijímá pobídku k uměleckému vyjádření svého hlasu. Naplnění má dvě vyrovnané potřeby: soukromou a veřejnou. Život přijal žádost s napjatým očekáváním. Moudrou zkušeností života je David Goldman (dobrý Charles Denner, též v roli svého otce a průkopníka filmu), otec Sarah s nepříjemným židovským zážitkem absolutní neúcty života. Křehká hranice mezi životem a smrtí, mezi důstojností a ponížením i mezi nadějí a zmarem se stává životodárným impulsem o úplné ovládnutí kontroly nad svou osobní nezávislostí. Výraznější postavou je Carla (zajímavá Carla Gravina), italská kamarádka Sarah. Poživačnější verze fanfarónských gest intelektuálního snobství. Výraznou postavou je zde Charlie-Focus (velmi příjemný Charles Gérard), Simonův učitel fotografického řemesla i jeho věrný a pragmatický partner ve filmové branži i v nesnázích osudu. K výraznějším postavám patří také Gilbert Bécaud (sám Gilbert Bécaud), populární pěvecká hvězda a neposlušná hračka rozmazlené Sarah. Z dalších rolí: Simonův parťák z vězení a později majitel restaurace se cvičeným kohoutem Sam (Sam Letrone), matka Davida Goldmana (Judith Magre), snaživý a nepřesvědčivý Simonův obhájce (André Falcon), Simonova herečka i jeho životní zklamání (Annie Kerani), francouzský generál a podvedený manžel babičky Sarah (Daniel Boulanger), ojedinělý divák kina (Jacques Villeret), pravá a věrná ruka Davida Goldmana Gérard (Gérard Sire), šestidenní manžel Sarah (Gabriele Tinti), zapřísáhlý odborář Paul, plný zášti (Élie Chouraqui), Simona zatýkající policejní inspektor (Jean Franval), neúspěšný italský inseminátor (Angelo Infanti), nadšený futurolog s chmurnou ekologickou vizí budoucnosti (Marc Mazza), neuspokojivá partnerská náhražka Sarah (Harry Walter), zodpovědný lékař budoucnosti (Marie-Pierre de Gérando), či generálův pobočník a biologický dědeček Sarah (Yvon Tanguy). Celý jeden život je obdivuhodně zpracovaná ambiciózní šířka záběru. Jednotlivec se propojuje s celkem, celek dává smysl a směr souvislostem a činorodost je lékem na duševní šrámy života. Básník je idealista, miluje život a zůstává věrný vznešeným zásadám. Celý jeden život je originální reakcí na život, společnost, politické ideologie i morální stav. Život nabízí neopakovatelné příležitosti k sebeprosazení. Pozoruhodný filmový prožitek! () (méně) (více)