Celý jeden život

Jak to ten Lelouche dělá, že mě umí tak oslovit? Vlastně mě docela naštval. V tomhle báječném filmu je spousta moudrosti i humoru, mnoho pravdy, kterou sdílím, jen ji nedokážu tak krásně a hutně vystihnout. Celý jeden život je chutnou krmí pro duši. A jak ji postupně trávím, poskytuje mi stále větší zážitek. Film není postaven na mimořádných hereckých výkonech, nebo šarmu hlavních představitelů, jeho síla spočívá v Lelouchově nápaditém scénáři i strhující režii. A k celému menu jsem ještě navíc dostala zákusek v podobě přítomnosti Gilberta Bécauda, jehož několik písní ve filmu zazní. (04.01.2012)

Filmu se nedá upřít šarm, poetika a vtip, scénář, režie i herecké obsazení jsou vysoce nadstandartní. Film je ovlivněný francouzskou novou vlnou a modernismem ve smyslu bourání společenských konvencí. Lelouch sympaticky shazuje nejen vztahy mezi muži a ženami, ale i filmový svět. Jeho hrdina začal dráhu u filmu jako výrobce pornografie, přešel k reklamě a skončil jako úspěšný tvůrce ceněných hraných filmů. Pro snímek je typický dynamický střih a určitá fragmentace obrazů, k záporům naopak patří krátká stopáž u díla, které se snaží zachytit život tří generací. Časové skoky jsou v první půli filmu velké a některé zajímavé postavy se příběhem jen mihnou. Celkový dojem: 85 %. (22.10.2008)

Chci se raději mýlit s Claudem Lelouchem, než mít pravdu s Michaelem Bayem. I v tomto filmu Lelouch kašle na osvědčené tradiční filmové recepty a kašle v řadě momentů i na diváka. Nezajímá ho pevná logika příběhu, rovnoměrně dávkovaný vývoj postav ani přísná jednota stylu. Klade důraz na chytře sarkastické dialogy, střih ovládaný anarchistickými asociacemi a dlouhé jízdy kamery s překvapivou mizanscénou, která dává tušit masivní improvizaci. Jeho filmy jsou natolik svérázné, že se často dají srovnat jen s jinými jeho filmy. Rozhodně to platí i o tématech, protože Lelouch v zásadě točí stále jeden scénář. Ani v Celém jednom životě nechybí osudová love story, generační pouta, odkazy na holocaust a autorovo židovství či časté hudební citace (v tomto filmu střídá oblíbeného Rachmaninova Gilbert Becaud, ztělesňující sám sebe). Claude Lelouch je odvážný filmař, a mně to imponuje. (27.12.2008)

Claude Lelouch a jeho pocta filmu. Je daleko jiná, než příspěvky jiných evropských režisérů na tohle téma (např. Tornatorův Bio Ráj, Truffautova Americká noc či Menzelovy Báječní muži s klikou). Jakoby Lelouch chtěl skrze hlavní postavy vyjádřit poctu i žánru memoárů (i těch literárních) a navíc ještě s obsažením průřezu dějinami 20. století podat i silné poselství o nezanedbatelném smyslu lidského života. Alespoň já z toho filmu několikrát přímo vycítil tu myšlenku o tom, že život stojí za to a má potenciál se naplnit i v případě velkých proher, zklamání, ať už osobních či společenských. Hodně se mi líbila forma plná invence, zvlášť nádherný poetický úvod, mapující postupně různé momenty před vítězství v 2. světové válce roku 1945 v černobílém provedení (a korespondující s filmařským stylem dané doby). Ač preferuji obvykle žánrovou čistotu nad experimentální směsí všeho možného, zde mi ta pestrost (završena v jedné linii i výrazným prostorem pro miláčka francouzského národa Gilberta Bécauda a jeho krásný písňový repertoár) vůbec nevadila. Z historické linky mě nejvíc překvapilo, jak může čas ukázat, že jeden z největších společenských milníků v celé dekádě byla třeba "pouhá" smrt jedné oblíbené herečky a zpěvačky. Odkazy směřující k budoucnosti mi pak jaksi nechtěně připomínají, že jednou za dvě, tři desítky budou vznikat retrospektivní filmy o dnešní době, a já budu dodatečně zírat, jaká to doba rovněž plná bouřlivých událostí byla, jenom já se tvářil, že se mě tyhle události netýkají či spíše jsem je i navzdory prvotnímu zásahu brzy z hlavy vytěsnil a nevnímal. Ano, přátelé – i film jako umělecké dílo i atraktivní médium může člověku toho dost říct a přivést k poměrně zásadním zamýšlením nad různými tématy, a já jsem v tomto případě opět (nejen Lelouchovi) vděčný. 100% (Filmová výzva 2019: Snorlax) (22.09.2019)

Nepociťujem žiadne výčitky svedomia, keď tento film charakterizujem ako chaotický. Je možné a dokonca pravdepodobné, že Claude Lelouch vedel, čo chce nakrútiť, problémom však je, že som sa na jeho myšlienkovú vlnu nedokázal naladiť. Mne to chvíľami pripadalo, ako produkt opitého a nezodpovedného strihača, ktorý zábery určené do rôznych filmov pozliepal dohromady dúfajúc, že to niekto označí za umenie novej vlny. Čiastočne sa mu to podarilo, ja som sklamal. Ako ostatne aj u ostatných Lelouchových filmov. Skrátka my dvaja sme si nesadli. Už je členom širšieho kolektívu vychytených tvorcov. (25.03.2015)