Obsahy(1)
Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, žilo v něm téměř tři sta milionů lidí. „Sovětských lidí“. Šlo jen o mýtus propagandy, nebo „homo sovieticus“ opravdu existoval? A stal se už minulostí? Režisér Ivo Briedis spojil síly s novinářkou Ritou Rudušou. Oba vyrůstali v Sovětském svazu a oba cítí, že v nich zanechal otisk, který je stále formuje. V rodném Lotyšsku usedají ke starým fotografiím a otevírají stavidla vzpomínek. Ty je záhy dovádějí k rodinným příslušníkům a poté i k mnoha jiným lidem z bývalého sovětského bloku, od Jerevanu přes Moskvu až po Prahu či Berlín. Zapřádají rozhovory, konfrontují minulost se současností, rovnají si vlastní myšlenky. Zanechala nám sovětská éra cejch? Jak se projevuje? Chceme se ho zbavit? A zůstává jen v jednotlivcích, nebo jejich prostřednictvím dodnes ovlivňuje společenské klima? (Jeden svět)
(více)Recenze (1)
Nejrozumnější řeč utrousil jeden z Nočních vlků... přestože ho tam tvůrci asi chtěli mít jako příklad exota / "homo sovieticus". Asi tak. Zbytek je pokus vytvořit v divákovi strach z kohokoli, kdo se narodil v SSSR (?!?!?!?!) Úplně mimo mísu. Plus bod ještě za Azerbajdžánce z Prahy, který se u nás už stihl naučit odporu k hysterii a fňukání. Pobavila Ruska, co prohlásila, že Jelcinova 90. léta (tzn. všeobecný rozklad, kdy běžný Rus neměl kolikrát ani co jíst) byla mnohem lepší, než Putinova současnost. Filmaři museli hledat v Moskvě asi dost dlouho, než našli někoho, kdo by tohle vyřkl. ()