Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Jan Tříska, Hermína Vojtová, Josef Beyvl, Bedřich Bozděch, Josef Bláha, Hanuš Bor, Jiří Mikota, Marie Mikotová (více)Obsahy(1)
Film Pět z milionu Zbyňka Brynycha obsahuje pět povídek.
Mistr a dvacátý učedník Učedník Vašek pracuje s mistrem Karpíškem na věži mikulášského chrámu. Karpíšek je ze staré školy a jeho výchovné metody se Vaškovi nezamlouvají. Je rozhodnut od Karpíška odejít, tak jako před ním devatenáct jiných učedníků...
Každý týden je neděle Důchodce Hanousek je čilý stařík, stále něco podniká a stále má co dělat. Jednoho dne půjčí synovi peníze na nové auto a syn ho pozve na nedělní výlet. Hanousek se těší a odřekne proto obtížně získané zaměstnání průvodce Prahou. Ale...
To zavinil Bonifác Mladí manželé Jirouškovi oslavují v den svatého Bonifáce své seznámení. Tento den si vždy zopakují všechno, co před lety prožili...
Otrhaná písnička Muzikanti Vilda a Martin týden co týden vyhrávají na svatbách. Jednoho dne jim místo výslužky zahraje mladý novomanžel klavírní skladbu...
Pavučina Poslední dny před nástupem do prvního zaměstnání tráví mladičká Kateřina v rekreační osadě. Nemá už zájem o dětské hry svých přítelkyň. Toulá se po okolí a potká jen o málo staršího kamaráda Karla... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
V tomto povídkovém téměř neorealisticky laděném filmu který jsem naposledy viděl někdy před šesti lety mi nejvíce v paměti utkvěl opravdu skvělý Jaroslav Marvan jako přísný a nesmlouvalý mistr kominík Karpíšek který se zrovna nacházel na věži kostela sv. J akuba na Malostranském náměstí v Praze. Opravdu skvěle natočená scéna v té výšce malebné Prahy kdy zachrání J. Tříska jako dvacátý učedník, předtím po nějaké společné hádce život svému mistrovi. To bylo nezapomenutelné. Na více si už bohužel v tuto chvíli vůbec nevzpomenu, což si myslím že je docela škoda. Ale hned ta první povídka tuším z pěti na mě zapůsobila přeci jenom nejvíc, byla prostě nejsilnější a nejvíce jakoby ze života co se týká jednotlivých lidských osudů. Ostatní co si vzpomínám měli velmi nevyrovnanou úroveň. Určitě se ale jedná o neprávem opomíjený malý-velký film který bych si dnes stejně tak jako tenkrát znovu rád vychutnal. Ani se nedivím že ho ohodnotilo zatím v uvozovkách jen patnáct uživatelů, že zde k němu nebyl ještě do teď žádný komentář a že ho nemá nikdo s uživatelů ani ve své filmotéce. Pro mě osobně je tento druhý Brynychův filmový počin, nejlepší z celé jeho filmografie, dokonce ho řadím výš než filmy s válečnou tématikou "Jezdce" a Lustigův "Transport z ráje".. ()
„Melouchy dneska dělaj i inteligenti!“ Silou ani kvalitou nedosahuje pozdějších Brynychových A pátý jezdec je strach či Transport z ráje, přesto jde o slušný počin, tím spíš, že celek zvedá Čuříkova kamera plná typických ostrých záběrů tváří postav. První povídka nabízí konfrontaci Marvanova nerudného mistra a Třískova „Těbůh!“ učedníka, ale hlavně špičkovou kameru a ostrý zvuk, které vytváří intenzivní podívanou (silné 4*). Druhá, poměrně hořká povídka zcela soustředěná na Kreuzmannova Hanouska nápadně připomínajícího…Kreuzmanna je oslavou charismatu hlavního herce, který táhne nijak závratný děj (slušné 4*). Třetí povídka je poměrně triviální, prakticky bez pointy, divák sotva udrží pozornost a pobaví snad jen Řehořův „sok“ (slabší 2*). Čtvrtá povídka je bilanční, nepříliš vzrušivá, i když pár věcí k zamyšlení přece jen má (lepší 3*). Pátá povídka mě bavila, první lásku se všemi těmi žhnoucími pohledy a telecími rozhovory vylíčila dost přesně (solidní 4*). Celkově dám slušné 4*. „Proč se koukáš do tý pavučiny?“ - „Protože chci.“ ()
Mistr a dvacátý učedník - Celkem dost dramatická a nadprůměrně odehraná povídka o střetu mládí se zatrpklým stářím, se skvělým Marvanem a rebelujícím mlaďochem Třískou. Vyprávění se zbytečně s ničím nemaže a ani na chvíli nenudí. Nevhodné pro postižené akrofobií. 5* Každý týden neděle - Pořádně sentimentální a dojemný, to ostatně tyhle příběhy o osamělých důchodcích a jejich nevděčných dětech bejvaj. Nicméně Kreuzmann hraje tak perfektně, že tu sentimentalitu snadno odpustíme. Silné 4* nebo slabších 5*. To zavinil Bonifác - Poměrně nudná a nezajímavá story s průměrnými hereckými výkony. 3*. Otrhaná písnička - Zábavné, a to hodně, dokonce ta ústřední písnička se mi hodně líbila, stejně jako oba Mrázek s Fialou. Škoda jen vyšumělého konce. Pavučina - Když se necháte unést trochou té nostalgické letní romantiky, dostanete zdařilou variaci na první velkou lásku se sympatickým duem Chadimová+Munzar. Já jsem se nechala unést, takže 4*. A dohromady to dává obstojné 4*. ()
Brilantní úvodní povídka s Jaroslavem Marvanem a Janem Třískou nastavila laťku tak nevídaně vysoko, že ji v podstatě nebylo možné překonat. Skvělý dramatický příběh o mistrovi a jeho učedníkovi, kteří bojují o holý život na věži pražského kostela, je špičková ukázka filmařiny i herectví. Nedýchal jsem. Ani další povídky ovšem nejsou vůbec špatné - škoda byla jen té s Vlastimilem Brodským a Valentinou Thielovou, která mi přišla lehce nedovařená. Film uzavřel příběh s Luďkem Munzarem a Karlou Chadimovou - ač v černobílých barvách, ohromně barevná a prosluněná povídka s nádherně podmanivou atmosférou vyčarovanou i díky hudbě Jiřího Sternwalda. Jsem víc než spokojený. ()
Pět filmových povídek s dobrou kamerou, ale některé se slabším scénářem. Z mého pohledu by pomohlo, kdyby vynechali Bonifáce a dali větší prostor 4 povídkám. ()
Ať se na mne nikdo nezlobí, nevím, co na tomto dílku kdo shledal zajímavého!!!? Vesměs nudné povídky s dobrými herci.. ()
Na tu střechu by mě nikdo nedostal... možná kdybych měl 3 lana zajištěná všude po celé střeše a na zádech záložní padák ()
Všechny povídky spojuje Brynychova silná stránka, čili jako vždy působivý vizuál. První by se mi hodně líbila, ale nesedí mi úplně herecky, dokonce i Marvan příliš tlačí na pilu, takže je vlastně rovnocenným partnerem tradičně přehrávajícího Třísky. Druhá povídka je skvělá, Josef Bláha zde má ještě i zbytky komplexní vlasové pokrývky a je naprosto úžasný parazitující syn. Bonifác je zbytečná vata, nudná záležitost, z níž má význam snad jen jeden krásný záběr na tramvajové koleje, jinak bych ho určitě vyhodila, neboť nezapadá mezi ostatní povídky ani námětem (všechny ostatní jsou s podtitulem hořkosladkosti lásky), natož pak kvalitou. Písnička se steskem po časech minulých s adjektivem mládí se nese v satirickém tónu, když zdůrazňuje rozpor mezi veselým projevem šumařů lákajících srdce známých na vějičku zpěvu pro radost a jejich faktickým zájmem o jakoukoliv výslužku. Pavučina je krásnou poetickou hříčkou, ať verbálně zesíleným koukáním do pavučiny, nebo vbíháním do dalších pilířů mostu. Zde se Brynychovi nádherně podařilo přenést Kateřinu z dětství pomocí hry na schovávanou do dospívání objektem jejího hledání. ()
Jeden z prvních celovečerních filmů Zbyňka Brynycha je symbolickou vlaštovkou československého neorealismu a zároven vynalézavou hříčkou pražské aglomerace, jež je tu včleněna do pěti náhodných, běžných situací všedního dne. Každá z povídek má hrdiny různého věku i charakteru a na pozadí zachycené mikroudálosti panoramatizuje Prahu jako specifický genius loci, přičemž důmyslně pracuje se zvolenými exteriéry (příběh začíná u kostela sv. Mikuláše na Malé Straně, poté se přesouvá do malé garsoniéry pavlačového domu a postupně přechází k novostavbám na kraji města a končí ve víkendové osadě za Prahou). V tom ostatně spočívá celé kouzlo; kolik filmů o Praze a v Praze bylo natočeno, ale kolik jich ve skutečnosti dokázalo zaujmout svou výjimečností. A přitom jakoby Brynychův film neukazoval nic nového, nic převratného, jen to, co lze vidět denně kolem sebe. A právě v zachycení zdánlivých maličkostí se skrývá množství malých i velkých příběhů, jejimiž aktéry může být kdokoli z nás. Příjemně překvapující jsou tentokrát i herecké výkony, přirozeně koexistující s prostředím a doplněné živým dialogem. V prvé povídce exceluje Jaroslav Marvan v atypicky podané masce nesmiřitelného bojovníka s rozevlátým mládím, velice dobře doplněný o začínajícího Třísku, který přesvědčivě postihl deprimaci svého učedníka. Druhé vévodí Kreuzmannova dojemná drobnokresba aktivního seniora, cele se obětujícího nevděčnému údělu synova kariérního vzestupu, ve třetí na sebe výrazně upoutá mladý Vlastimil Brodský v roli ne zcela typické, uhozené do jemné ironie gest a mimiky. Ztracený klukovský úsměv a promarněné činy mládí se výborně otiskují na postavách Fandy Mrázka a Emana Fialy, kteří se tu umně zbavili svých dřívějších šablon; v závěrečné epizodě ohromí svou čistotou výkon teprve šestnáctileté Karly Chadimové a Munzarův portrét již dospělého mladíka, mířícího s ideály a nadšením do života. Dokonalé vizuální a hudební semknutí zde zastává jedinečná práce s kamerou, jež si dokáže fascinujícím způsobem vyhrát s detaily tváří i zachycením odlišnosti zvuku (odbíjení kostelních hodin, klavírní hra, klapot koní na dlažbě); za výjimečný lze pokládat i sestřih úvodních titulků, vynalézavě vsazených mezi jednotlivé záběry z pražských ulic. Přihlédneme-li navíc k dokumentární hodnotě filmu, kterou dnes již nepochybně má, pak je to s drobnou Vláčilovou trampskou etudou jeden z neucelenějších a žánrově nejzajímavějších experimentů, jakým domácí kinematografie disponuje. Skromná pocta pražskému mraveništi, v jehož útrobách se dnes a denně odehrávají malé i velké příběhy (ne)obyčejných lidí. ()
První povídka je vyjímečná a naprosto skvěle natočená, zbylé čtyři už jsou bohužel jenom průměrné. Velkým plusem je však výborná Čuříkova kamera, zabírající tváře v extrémních detailech. ()
Nemá to hrany. Pět z milionu se odehrává v nepřirozeně idylickém světě plném přátelství a lásky, v němž největší dramatický konflikt představuje situace, kdy syn zapomene vzít otce na projížďku automobilem. Film je ovšem pozoruhodně konzistentně vystavěn na nízké hloubce ostrosti a velkých detailech tváří všech protagonistů, z nichž něktěří (v čele s Jaroslavem Marvanem) tak dostávájí prostor pro nádherou hru grimas. Kuriozitou je pak jednověté cameo ("Tě bůh, Káťo!") Františka Vláčila v roli trampa s kytarou. ()
Tuto působivou pragensii tvoří pět drobných, do jednoho celku slitých, portrétně laděných skic. Každá z povídek, ubíhajících po dějově zvrstvené linii týdne (od pondělního rána, v němž se učeň Vašek odhodlává ke vzpouře proti pedantskému mistrovi, do nedělního večera, kdy vyvrcholí nesměle se probouzející láska mezi Kateřinou a Karlem), se zaměřuje na jednoho či dva obyvatele Prahy, prostřednictvím drobné, zdánlivě všednodenní epizodky vykresluje jeho charakter a naznačuje tak rozmanitou charakterovou škálu celé metropole; ostatně za dalšími, epizodními postavami obklopujícími ty hlavní hrdiny se zdá rozvíjet podobně zajímavý příběh (jak například ubíhá fiakristovi ten památný den svatého Bonifáce, a co ti komparsisté…?). Tendence ku zobrazování kladných postav je více než patrná a příležitostná společenská kritika ji jen umocňuje, takže celkový pohled je značně idealistický; to lze pochopitelně vytknout. Nicméně přesto musím ocenit zdařilou povahovou i jazykovou kresbu postav, různorodé emocionální rozpětí jednotlivých povídek, nádherné spojení obrazu a hudby a pochopitelně skvostné herecké výkony, za všechny pět: František Kreuzmann (který si dokázal ve všech prostředích, v nichž se objevil, uchovat neuvěřitelně čistou stylizaci a sebemenším gestem dojmout), Jaroslav Marvan (dokonale ztělesňující zatrpklost stáří a opovržení mládím), Jan Tříska (prezentující až neskutečně široký rejstřík různých emocí urodivších se v jedné mladé duši), Fanda Mrázek (ve sveřepě bodrém projevu odkrývající jen v skromných (a o to působivějších) náznacích temné šrámy paměti) a František Vláčil (rozvinuvší v několika málo gestech a jediné větě vznešenou romantiku, sebeironii, ale i smutné outsiderovství jednoho trampského osudu). ()
Povídky mají stoupající kvalitu: 1. 2*, 2. 3*, 3. 4*, 4. 4*, 5. 5*. ()
Za shlédnutí stojí po šedesáti letech jen první a poslední povídka. Jinak je to v době Starců na chmelu a Probuzení bohužel spíš relikt v kánonu neorealismu, čti soc.realismu. Oproti Žižkovské romanci a Smyku slabé. I hudebně. Potěšila Thielová, Chadimová, Tříska a Vláčil. Vot éto český film na Barrandově pozdních padesátých. ()
Každá z pěti povídek má svého herce, který se zapíše do paměti. V povídce Mistr a dvacátý učedník je to Jaroslav Marvan, v druhé povídce Každý týden je neděle je to František Kreuzmann (jedna z mála rolí, kde hraje kladnou postavu), ve třetí povídce To zavinil Bonifác jsou to Bróďa a Valentina Thielová, předposlední povídka Otrhaná písnička má Fandu Mrázka a Emana Fialu a v uzavírající Pavučině je to nádherná Karla Chadimová jako šestnáctiletá žába a Franta Vláčil jako tramp a výběrčí mýtného za přechod přes řeku. Nesourodé povídky drží pospolu a jsou výpovědí doby konce padesátých lét, jak se u nás žilo. ()
První povídka je naprosto dokonalá, a to především svou kamerou a záběry, z kterých mrazí. Mám závratě, když se dívám na to, jak balancují klempíři vysoko na věži malostranského kostela. Navíc skvěle funguje dvojice Marvan - Tříska. Mimochodem, Karlos80 si nepamatuje povídku dobře, poněvadž se záchranou života je to naopak, jak sám na konci povídky říká reportérům Vašek (Jan Tříska). Druhá povídka je jako ze života, kdežto ty ostatní, ač celkem povedené, mají již kolísavou kvalitu. Rozhodně ale stojí za zhlédnutí. ()
Kazda z peti povidek umela necim zaujmout. Vyborne herecke obsazeni a velmi dobre filmove zpracovani. ()
Film mám rád...Krásné Thielová a Chadimová... ()
Jednotlivé povídky: Marvanova *****, Kreuzmannova ****, Brodského ***, Fialova ****, Munzarova ****. ()
(2x) Procházka po velkoměstu s vyprávěním pěti příběhů ze života různého žánrového a náladového charakteru, které nejsou poznamenané žádnou konkrétní dobou. Na svou dobu velice moderní film a když si odmyslím pár maličkosti (např. to, že už mezi mladými dávno není v módě jazz), jde o velice nadčasové příběhy - pět z miliónu příběhů, jaké se dějí kdekoliv u lidí všech generací a nejrůznějších charakterů dodnes rok co rok. / Po velice poutavých úvodních titulkách nasleduje v husté ranní atmosféře příběh z nejdramatičtějších. První povídka Mistr a dvacátý učedník **** zaujme téměř hororovou kamerou přibližující tvář přemenlivých mimických výrazů mistra Jaroslava Marvana a záběry z výšky vyvolávající divákům u obrazovky přímo závrať. Záchrana člověka bez ohledu na jeho charakter a předešlý osud je velice záslužným činem. Osobně mi výborně zachycenou autentickou atmosférou kazilo podivné herectví Jana Třísky a to snad v každé replice. / Odlehčený, napůl smutný příběh přináší druhý povídka Každý týden je neděle **** s Františkem Kreuzmannem v jedné z posledních jeho rolích. Scenárista si vtipně pohrál s repliky z pasáže při natáčení filmu, když se ve filmu zmiňuje přímo reální název Pět z milionu a o Kreuzmannově postavě Hanouska se říká, že se podobá herci Kreuzmannovi ;-) Hanousek je prototypem postavy nesmírně aktivního důchodce, který pracuje v kině, zúčastňuje se komparzu v natáčení, opravuje ve volném čase hodinky, uchází se o zaměstnání průvodce Prahou,.. jenže kariéru mu přeruší nápad jeho syna. Nasledující situace ze života zná snad každý z nás, když se nám někteří lidé dovedou ozvat jen ve chvíli, kdy po nás něco chtějí, něco od nás potřebují a hned poté na nás okamžitě zapomenou. Postava Hanouska má můj obdiv za laskavé chování k synovi po tom všem, včetně schopnosti dát přednost zapomenuté rodině před kariérou a okamžitého smíření s přehrou v rodině na konci povídky. / To zavinil Bonifác ***** je svěží mikro-komedie ze života mladých manželů, se zapojením populárního Orchestra Karla Krautgartnera do hry s tehdejší pěveckou soutěží Hledáme nové talenty. Vedle romantiky seznámení mladých lidí a projížďkou noční Prahou kočárem je tu znát na pozadí vývoje tehdejší populární hudby nástup uvolněného období "zlatých šedesátek". Hezké role zde dostali dva umělci z nastupující herecké generace, Valentina Thielová a Vlastimil Brodský. / V kontrastě s moderní hudební romancí se odehrává i další lehce muzikálová povídka Otrhraná písnička *****, ve které v hlavní lidové pěvecko-komické dvojici excelují staří bardi Eman Fiala a Fanda Mrázek a která končí úvahou o zmarněném životě a nenavrátném odletu dávného mládí. Za pozornost stojí i mladičký Vlastimil Hašek v jedné z dvou debutových rolích. / Závěrečná povídka Pavučina ***** představuje milostný příběh z puberťáckého věk, nese v sobě pěknou dávkou vtipu a velkým plusem jsou zejména příjemné písničky v trampském stylu, jejichž melodie si pravděpodobně budete pozpěvovat nebo hvízdat u obrazovky i vy! :-) / Zajímavé komentáře: Marthos, vypravěč. (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) () (méně) (více)