Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život... Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (73)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Tak se nám to žižkováctví nějak znormalizovalo. Chodit do Akropole na Václaváku na travesty nikdy nebyla záliba žižkovskejch tatíků, ale to, co s tím tady vymyslel Brynych, to je těžkej úlet. Na druhou stranu společné scény s Adamírou a Maciuškou mají svou dokumentární hodnotu, ale jako celek je to totální podivnost. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Žižkov je kus Prahy, který, jako kdyby do ní nepatřil. Má takový specifický popis a přesně tenhle film ho nádherně vystihuje. Josef Vinklář, ačkoliv ze Žižkova není, předvedl naprosto nádherný výkon a ukázal mi postavu, která je mně osobně hrozně blízká. Upřímnou, láskyplnou, ve skrytu duše rozervanou a drsnou, která se se životem nebojí poprat a dokáže radost dát před lidmi jasně na jevo. A přitom k té radosti stačí hrozně málo. Třeba taková dršťková polévka, slaný rohlík a studené pivo podávané v pravý čas. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Možná je mé hodnocení ovlivněno tím, že jsem sám ze Žižkova a měl jsem možnost jako dítě ještě zažít tu jedinečnou atmosféru starého Žižkova a nebo možná taky ne, těžko říct. Co jde ovšem lehko říct, je chvála na Josefa Vinkláře. Musel jsem se kouknout ma jeho životopis, jestli se tenhle, talentem od boha nadaný herec nenarodil na Žižkově nebo tam alespoň nežil, protože to, jakým způsobem zahrál svou roli žižkovskýho chlapa, uhlíře Ondřeje Bozděcha, to je úplný pohlazení po žižkovský duši. Nevím jak se to panu Vinklářovi mohlo takhle podařit zahrát, když tu nežil a nemohl tak znát povahu žižkovskejch chlapů, jak jsem měl možnost je poznávat já už jako malej kluk, ale povedlo se mu takovým způsobem až jsem na konci příběhu měl skoro slzy. Všechna ta férovost, drsnost a upřimnost mu šla přímo ze srdce. Tu přímočarost jednání a celková svéraznost žižkováků, která v dávných časech voněla nad Žižkovem a udělala z téhle čtvrti svébytnou ikonu celé Prahu, zahrál Josef Vinklář naprosto přesně. Za ty záběry Lupáčovky ještě bez hotelu Olšanka, za krásné scény na "křížku", za to patří panu Brynychovi můj velký dík. Ovšem nepochválit i samotný příběh, který má v sobě obyčejnou prostou lidskost ve své nejkrásnější podobě by byl hřích. Poločas štěstí mě po všech stránkách naprosto rozsekal. "Hej živote, kde si, vylez srabe, chci se s tebou porvat ! " P.S. jak tady píšete že to nepasuje na Žižkov 80let a ty postavy a atak. Byl jste někdo v 80.letech nálevně Briketa naproti nákladovýmu, kam chodili uhlíři ? Dost pochybuju, ale tak hlavně že víte jakej byl Žižkov v 80letech a jaký si tam lidi nosili příběhy, ach ta zdejší "všeznalá" kinder elitka :-) ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Od Brynycha jsem viděl asi 5 filmů a dá se říct, že to všechno byly celkem blbosti, takže k Poločasu štěstí jsem přistupoval dost s nedůvěrou. A o to víc jsem byl překvapenej, že Brynych taky natočil něco povedenýho. Chválit Vinkláře je nošenim dříví do lesa. Toho už tady pochválili skoro všichni. On se pro podobný role snad narodil. Ale mě ještě víc zaujal Jiří Adamíra. Ten sice nedostal tolik prostoru, ale jeho postava mi byla tak nějak bližší. A že se tady některý komentátoři rozčilujou, že to je komunistická propagace fyzický práce, protože je přece píčovina, aby někdo dal přednost rozvozu uhlí před prací ve výzkumnym ústavu? Vždyť podle toho filmu to byla úplně luxusní prácička rozvážet uhlí. A já jsem taky vyměnil práci u počítače za fyzickou práci a nemyslim si, že bych byl jedinej na světě, kdo radši dělá rukama. Mam takovej pocit, že na čsfd je velká móda hledat u všech filmů natočenejch v období 1948-1989 nějakou skrytou komunistickou propagandu. I kdyby tam měl někdo třeba červenej ubrus na stole, tak se určitě najde nějakej expert, co bude tvrdit, že to byla sovětská vlajka. Ale zpět k filmu... Film se mi opravdu líbil, ale plný hodnocení nedám. Jednak mi přišla strašně trapná scéna s tranďákem Čejkou, potom trochu otravná a zbytečná postava, kterou hrál Viktor Maurer a hlavně mi neskutečně lez na nervy Milan Šimáček, kterej hrál syna Vinkláře. To je snad ještě protivnější fakan než Tomáš Holý. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Normálne za štyri. Protagonistom filmu ale neodpustím jednu záležitosť. V prestávke pri práci odparkovali nákladiak kdesi na vyhliadke nad mestom, ľahli na trávu, kochali sa výhľadom, filozofovali o živote a tak. Pri tomto skvelom vyvetraní tela aj mysle nechali vrčať motor auta a všetky tie splodiny veselo unikali, zatiaľčo šoféri spokojne polihovali a inak vegetili. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (4)

  • Hana Maciuchová a Jiří Adamíra hráli ve filmu partnery, kterými byli i ve skutečném životě. (M.B)
  • Jedná se o poslední film herce Zdeňka Hodra, který v témže roce zemřel. (M.B)
  • Filmovanie prebiehalo v Prahe, vo štvrti Žiškov. (dyfur)

Reklama

Reklama