Poločas štěstí

Reziser Zbynek Brynych /... a Paty Jezdec je strach/ natocil vskutku pekny film o prazskom Zizkove. Filmy plny klasickych starosti, radosti a pekne je zobrazena realita : ako postupne miznu stare domy zo Zizkova a su nahradzane novymi modernymi stavbami. Takze nostalgia ma aj tuna miesto. Z hercov je tu dostatok znamych mien - Jiri Ruzicka /syn znamej Heleny Ruzickovej/. 70 % (29.11.2014)

Nevzpomínám si, jestli jsem už někdy tento film viděla. Je to sice už retro, ale musím pochválit pohodovou dobovou atmosféru i herecké výkony dvou hlavních představitelů, jakož i lokalitu, výpravu a kostýmy. Snímek mi připomenul řadu osobních zážitků. Při poslední Spartakiádě jsem s kolegyní procházela sportovci nabitou Prahou a hledala odpočinek a posezení u kávy na Václaváku. Všude bylo plno a tak jsme si obě řekly, že když už jsme tu, najdeme i něco dražšího. Vešly jsme do hotelu Evropa v dolní části náměstí. Venku horko a plno lidí, uvnitř klid a pohoda i volné posezení. Jen jsme se usadily, přišel za námi číšník s tím, že spartakiádníky nesmějí pouštět dovnitř ani obsluhovat, že by měli problémy s policií. Moc nás to, neznalé holky z Moravy překvapilo, protože jinak byla Praha vůči nám velmi pohostinná. Později jsme se dověděly, že je to gay bar. Proto mi Čejkova travesty šou nepřišla přes čáru. Obraz doby byl vcelku výstižný. (24.02.2021)

Normálne za štyri. Protagonistom filmu ale neodpustím jednu záležitosť. V prestávke pri práci odparkovali nákladiak kdesi na vyhliadke nad mestom, ľahli na trávu, kochali sa výhľadom, filozofovali o živote a tak. Pri tomto skvelom vyvetraní tela aj mysle nechali vrčať motor auta a všetky tie splodiny veselo unikali, zatiaľčo šoféri spokojne polihovali a inak vegetili. (14.07.2014)

"Hej životě, kde jsi, vylez srabe! Chci se s tebou poprat." Ondra Bozděch, tento "král Žižkova", co má rád svou uhlířskou putnu, ktereho tak excelentně ztvárnil Josef Vinklář, se s tím svým životem "pere" s ohromnou grácií. Krásně mu přitom přizvukuje Jiří Adamíra. Co mi tedy do celého toho filmu moc nesedlo, byly ty mnohokrát se opakující záběry na demolici nějakého ze starých žižkovských domů. Sice asi chápu, že tím chtěl režisér Brynych podrthnout jakousi nostalgickou atmoféru, na mě to ale moc nefugovalo. Na rozdíl od hudby Jiřího F. Svobody, která tuhle funkci splnila zcela nepochybně. (28.04.2021)

Nádherně vykreslený příběh dvou naprosto odlišných a přitom tak stejných lidí. Obyčejně neobyčejný řidič s neobyčejně tolerantní manželkou a zneuznaný génius. Laskavý humor odlehčuje složité životní situace. Úplně fantastická je scéna, když ráno po nočním tahu si u řezníka dávají snídani a Vinklář prohlásí nesmrtelnou větu. Držková, slaný rohlík a pivo, to jsou Lurdy. Život je krásný se vším všudy, s radostma, starostma a prostě se vším, co k tomu patří. Nádherná, jednoduchá filozofie života, která umožní přežít každému bez toho, aby se nesmyslně honil za každou cenu za penězma a zapomínal na svět kolem sebe. (12.04.2012)