Kriminálka Vegas

Už to prostě není ono. A souhlasím s tím, že se to muselo obsadit správně barevně. (28.04.2023)

Původní partičku nahradila barevně hyperkorektní skupinka jakýchsi nonamů, jen tu a tam nějaký zoufalec zůstal, aby si přilepšil k důchodu. Původní seriál jsem měl docela rád, ale tohle fakt ne, děkuji. Nezvládl jsem ani 1. díl. (5%) (14.08.2022)

Nostalgie je potvora, a tak mě s nadějí i příslibem návratu starých známých tváří i démonicky mysteriózní atmosféry přilákala k tomuhle 10-dílnémů sequelu legendární CSI. Na seriálu bylo úctyhodné kdysi to, že si divák mohl být jist neustálým udržováním napětí, ať už v příběhové lince nebo díky nezvyklé, ne-li originální výstavbě epizody. Moralizování stranou, šlo se težce na dřeň jasných důsledků mnohdy morbidního jednání obyvatel i návštěvníků města hříchu a proti tomu stál fundamentální a objektivní přístup názory nevnucujících vědců-vyšetřovatelů. Ruku na srdce, nejlepší epizody ony dávné legendy stály na budování napětí ruku v ruce s inteligencí vyšetřovatelů, kteří do vyšetřování vnášeli světlo nejen s baterkou v temných zaprášených místnostech, ale také s vyspělou technologií a logikou, čemuž k dokonalosti přispívala rovněž mnohdy temná či přijejmenším těžce dramatická hudba. A tohle všechno se v této sérii objevilo asi tak často jako Jim Brass na samotném začátku. Mrzelo mě především šablonovité nastavení epizod, které vesměs nejsou špatně napsané, ale zbytečně natahují hlavní linku, pro níž se divák měl ke sledování CSI vrátit. A tak kromě první (díky nostalgii) a poslední (díky plnohodnotnému tempu) epozody vlastně není moc o co stát. Je smutné, že teprve až samotný závěr série zvedá divákovu pozornost naplno a dýchá na něj tak, jako kdysi, když ještě Grissom neměl fousy a jeho kancelář zdobila nádobka s naloženým embryem prasete. (18.12.2021)