Moje slunce Mad

Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek. (26.08.2021)

Obsahuje drobné spoilery... Animované filmy nejsou můj šálek kávy a mou vášní/lákadlem úplně není ani blízko/středovýchodní kultura. Pokud jste jako já nečetli předlohu Petry Procházkové a podle anotace snímku tak trochu naivně čekali, že osudy Evropanky, která se vdává do Afghánistánu, budou tentokrát mnohem šťastnější, že z toho střetu dvou odlišných kultur vyjde oproti jiným snímkům či knihám na tato témata výrazně vítězněji ta "naše", úplně se nedočkáte. Opět tu, ač asi v trochu mírnější podobě, můžeme sledovat, že i pro muže s velkým srdcem, jak je popsán Nazir, je velmi obtížné, ne-li nemožné, odpoutat se ve svém domovském prostředí od všech těch často tak diametrálně odlišných rodinných, náboženských, společenských zvyklostí a zachovat si tvář, kterou poznala jeho žena, když ještě byli v Evropě. Takže v tomto směru snímek za mě nepřináší nic moc nového a za sebe musím přiznat, že ač se snažím být chápavým a tolerantním člověkem, tak pro některé věci se mi pochopení hledá prostě dost obtížně a filmy o nich pojednávající, pokud nepřichází s něčím novým, už kolikrát moc nevyhledávám, protože se u nich pak akorát rozčiluju (nad nespravedlností, nepochopením, někdy i nad tím, jak k té situaci přistupují/mají pro ni pochopení ženské hrdinky-ač chápu, že musí být někdy extrémně těžké a někdy až životu nebezpečné se vzepřít). Příběh v Mém slunci Madovi ale ozvláštňují animace, které, ač jak jsem zmínila, jim obecně moc neholduji, mi připadají velmi zdařilé. Ačkoliv se díváme na kreslené postavičky, dokážou vzbudit emoce, což se někdy nedaří ani "živým hercům", takže to považuji za velké pozitivum. Atmosféru pomáhá budovat a příběh dělat zajímavějším také třeba přítomnost důležité postavy, takové staré moudré duše v dětském těle, Mada, a nebo také působivá hudba. Takže v komplexu jde o zajímavý umělecký zážitek, který stojí za to si dát (i když, pokud jste nastaveni podobně jako já, se u toho zase budete asi i rozčilovat). 70 %. (21.06.2023)

Nominace na Globy je docela diskutabilní. Je otázka na jak moc to bylo jen kvůli téma Kábul. Rád bych asi film zažil v plně českém znění, abych si i víc užil ta jména. To se mi nepoštěstilo. Film je na své prepozice v celku utahaný, zdlouhavý a těžce čitelný a i když  se v něm  najdou silné momenty, tak jde jen o okamžiky, které vyprchají s další scénou. (14.04.2022)

Dostačující jednohubka sloužící jako sonda do pravděpodobně posledního místa na Zemi, kde by se člověk dobrovolně rozhodl žít. Kraťoučká stopáž nedokáže rozvést příběh pořádným směrem, aby se dokázal vyrovnat nelehké tématice, kterou zobrazuje, primární poselství je ale velmi patrné a všecko vyvažuje opravdu precizní animace. A vůbec nápad se v našich končinách věnovat zrovna něčemu tak ošemetnému. [viděno na HBO Max 10.6.2022] (11.06.2022)

Přijetí snímku je ovlivněno respektem k autorce knižní předlohy. Příběh o těžkém životě žen v islámských zemích totiž nic objevného nepřináší, ale jde o chytrý kalkul, což potvrzuje i nominace na Golden Globe. Dojímat se nad osobou, která naivně bojuje s kulturními odlišnostmi, chce pořádnou dávku pokrytectví. Jednoduchá animace má svoje kouzlo. (10.07.2022)