Režie:
Michaela PavlátováScénář:
Ivan ArsenjevHrají:
Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Eliška Balzerová, Berenika KohoutováObsahy(1)
Helena opouští všední život v rodné Praze, aby se v Kábulu vdala za svého milovaného spolužáka Nazira. Pod jménem Herra začíná v exotickém prostředí novou životní etapu. K vysněné budoucnosti ale nevede jednoduchá cesta. Ne všichni mají tak velké srdce jako Nazir a tolik smyslu pro humor jako hlava rodiny, pokrokový a vřelý dědeček. Herra hledá v novém světě svoje místo, když do jejího života nečekaně vstoupí citlivý chlapec Mad pocházející z dalekých hor. Ukazuje se, že štěstí si člověka může najít v situacích, kde by je nejméně čekal. Film režisérky Michaely Pavlátové vznikl na motivy knihy „Frišta“ novinářky Petry Procházkové. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (74)
Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek. ()
Pozoruhodný a hodnotný český počin na poli animované tvorby pro dospělé, kde zrovna nepřekypujeme desítkami či stovkami titulů. Mezinárodní ocenění byla tomuto snímku udělena zaslouženě. Nesmíme navíc zapomínat, že ústřední téma nepatří mezi ta typicky česká. Příběh je v poměrně krátké stopáži vyprávěn velmi svižně a místy je srdcervoucí. Silný filmový zážitek. ()
Bohužel se naprosto rozpadá vyprávění, které oproti knižní předloze posunuje protagonistu a my musíme sledovat tu nejméně zajímavou osobu ze všech, jak přednáší svoje fádní myšlenkové pochody. Film musí velmi návodně oznamovat, které okamžiky by měly být důležité, protože se nedaří vystavět přirozenou gradaci a zájem. Vizuálně to je celkem obyčejné - chybí hravost Pavlátové z jejích kraťasů, protože v celovečerním filmu nejde její styl replikovat. ()
Moja afgánska rodina je až prekvapivo krutý film, i keď nepôsobí obzvlášť depresívne. Sledujeme každodenný život vo viacgeneračnej rodine, respektíve viac rodín obývajúcich jeden dom v Kábule. Dotýkame sa všetkých známych problémov v tomto štáte v nedávnom období, avšak ako dnes vieme, všetko je zrazu úplne inak a podobné filmy skrátka strácajú na aktuálnosti. Pozor, ide síce o film animovaný, avšak výhradne určený len pre dospelé publikum a publikum, ktoré má na túto tému žalúdok. Občas sa sem dostane nejaký ten fórik, ale určite nebolo autorským zámerom nikoho baviť. Film je svižný, avšak chýba mu tretie dejstvo, čo ale nie je kritika, ako to bude s hlavnou hrdinkou ďalej, si musíme domyslieť. ()
Přijetí snímku je ovlivněno respektem k autorce knižní předlohy. Příběh o těžkém životě žen v islámských zemích totiž nic objevného nepřináší, ale jde o chytrý kalkul, což potvrzuje i nominace na Golden Globe. Dojímat se nad osobou, která naivně bojuje s kulturními odlišnostmi, chce pořádnou dávku pokrytectví. Jednoduchá animace má svoje kouzlo. ()
Galerie (35)
Photo © Aerofilms
Reklama