Moja afganská rodina
Ma famille afghane
My Sunny Maad
My Sunny Maad
Režie:
Michaela PavlátováScénář:
Ivan ArsenjevHrají:
Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Ivan Trojan, Miroslav Krobot, Eliška Balzerová, Berenika KohoutováObsahy(1)
Helena opouští všední život v rodné Praze, aby se v Kábulu vdala za svého milovaného spolužáka Nazira. Pod jménem Herra začíná v exotickém prostředí novou životní etapu. K vysněné budoucnosti ale nevede jednoduchá cesta. Ne všichni mají tak velké srdce jako Nazir a tolik smyslu pro humor jako hlava rodiny, pokrokový a vřelý dědeček. Herra hledá v novém světě svoje místo, když do jejího života nečekaně vstoupí citlivý chlapec Mad pocházející z dalekých hor. Ukazuje se, že štěstí si člověka může najít v situacích, kde by je nejméně čekal. Film režisérky Michaely Pavlátové vznikl na motivy knihy „Frišta“ novinářky Petry Procházkové. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (72)
Zajímavá sonda do afgánské kultury v animovaném příběhu o Češce, která se provdala za Afgánce a šla za ním do Kábulu. Protože předlohu napsala moje oblíbená novinářka Petra Procházková, beru to jako velmi autentický zážitek, jenže jak jsem si asi odvykl od kreslených příběhů, tak i tohle bych líp vstřebal v celovečerním hraném filmu, nebo dokumentu. ()
Knihu Petry Procházkové jsem zatím nečetla, věřím ale, že se jedná o silné čtení, které možná nejde věrně natočit, čili výhradám čtenářů rozumím. Mně se animák líbil moc, a to jsem skeptická a plná předsudků, (pokud se někoho dotknu, sorry) díky několika emotivním zkušenostem z blízkého okolí, kdy dcery, neteře, sestřenice našich přátel odjely do Anglie studovat jazyk a hlídat děti, narazily si v baru prvního Afghánce, který je ovanul pižmem, ty "šťastnější" zůstaly zabalené v hadře v Evropě, rodí děti, jak na běžícím páse, drží huby deset kroků na ulici za pakem, jehož kultura nedozrála ani do jakési modifikace středověku, přerušily vztahy s rodinou, skáčou kolem kravského ocasa věčně vyvaleného na gauči, ale známe i borky, které zmizely v hliněných chýších, kdesi v prdeli v Afghánistánu, v obou případech to naprosto zničilo všechny, kdo ty holky znal, o akceptaci západní civilizace, pokroku a 21.století nemůže být řeči, čili rodinné tragédie mimořádně náročné, známe i některé, kterým se podařilo vrátit třeba z Maroka, nebo muslimské Juginy, ty ženské si zkusily svoje, no ale za blbost se platí, a pod tíhou těchto zkušeností mi nikdo nevysvětlí, že bych měla být vůči těmto spojení vstřícnější..., čili nic proti jedincům, kteří se vynasnažili u nás žít způsobem, jako my, není jich málo, ovšem za jejich děti a vnuky už ruku do ohně nedá nikdo, ostatně sociologické studie mluví jasně, zkrátka ty holky jsou střelené, pokud to některé klaplo, její štěstí jí přeju, no mě by nedostali pod čepec, ani s nějakým katarským frajírem, ani s pistolí u hlavy. Mad musel být skutečně slunce Heleny a její mateřská láska budiž nám všem příkladem. Co ta žena pro to dítě udělala, si asi nikdo z nás nedovede představit. Krásně animované, hezky namluvené, dostatečně výstižné, mohli i přitvrdit. ()
"Vepřový a hříšný myšlenky jsou tady zakázaný. Jinak jsi úplně svobodná." ___________ Na tenhle animák se moc hezky nekouká, což byl zřejmě účel – a to nemám na mysli bravurní minimalistickou animaci. Moje slunce Mad totiž reflektuje afghánskou společnost bez příkras a takovou, jaká ve skutečnosti je – jako patriarchální náboženskou antiutopii. Fakt mě sralo, jak moc je tahle země středověká a jak nelidsky se chová k ženám. Navíc nejde o film pro děcka – párkrát zde zazní i slova jako kurva nebo kunda (Miloš by se tetelil radostí) no a na ten šuk tady taky dojde – pro islamofoby tuplem ne. Není to dokonalý, příběh je hodně zkratkovitý a nekoheretní (o otevřeným konci radši ani nemluvě), takže neví o čem chce vůbec vyprávět, ale na český poměry jde o víc než úctyhodný dílko. Jak tohle všechno Petra Procházková dokázala vydržet asi nikdy nepochopím.... Už teď se nemohu dočkat na pokračování Moje slunce Mad Max. ()
Moje slunce Mad naštěstí netěží jen ze své až nechtěné aktuálnosti, ale je zároveň velmi poctivě natočeným animákem o ženě snažící se zapadnout a pochopit cizí kulturu či vytvořit si šťastnou rodinu. V některých pasážích mohl být sice snímek podstatně silnější, nekompromisnější a vyvolat v divákovi více emocí, i přesto se jedná o sebejistě natočený počin zpracovávající citlivé téma velmi důstojně. A na první pohled jednoduchá, ale přesto efektní, animace pak k příběhu padne více, než jsem zprvu čekal. Díky tématu, vděčné vizuální stránce, zahraniční koprodukci a správně vyváženému tvůrčímu stylu, jenž by mohl oslovit jak festivalové nadšence, tak běžné diváky, má pak animák možná větší šanci uspět v zahraničí než vehementně se snažící Zátopek. ()
Galerie (35)
Photo © Aerofilms
Související novinky
Na cenách César uspěla i česko-slovenská stopa
V pátek 24. února 2023 proběhlo v pařížském koncertním sále Olympia slavnostní předávání prestižních cen francouzské akademie filmových umění a technik, známých pod názvem César. Vítězným snímkem… (více)
12. Ceny české filmové kritiky - nominace
Dnes byly Sdružením české filmové kritiky zveřejněny nominace na výroční Ceny české filmové kritiky za uplynulý rok 2021. Celkem bylo nominováno 16 děl, z nichž nejvíc nominací (celkem 6) získalo… (více)
79. Zlaté glóby - nominace
Dnes odpoledne byl zveřejněn kompletní seznam nominací pro 79. ročník Zlatých glóbů, které každoročně uděluje Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA). Předávání cen se má uskutečnit 9.… (více)
Můj druhý po dlouhé době viděný film v kině. Rovnou říkám, že jsem na to byl zvědav a to po všech stránkách. Jak z hlediska zpracování samotných animací, tak po stránce příběhu. Ten se měl opírat snad o skutečné zážitky a události... Kábul, Afghánistán. Pro někoho z toho voní exotika a dobrodružství, pro někoho středověk a to jsme možná ještě shovívaví. Kucí Afghánský maj vousy, jsou opálení, oči mají temné, ohnivé a část z tajemého Afghánu sebou přiváží do všech koutů světa. Některé ženy mající problém si najít protějšek abych tak řekl - mezi svými pak podléhají orientálnímu kouzlu těchto mužů. V západním světě je ta jistá exotičnost možná i skutečně jejich výhodou a lepem na který některé dle mého názoru jednodužší ženy sedají. Takový muž se zde pochopitelně chová civilizovaně, často jde o vysokoškolské studenty a lze se tedy domnívat, že daný muž je chytrý a vzdělaný. A co může být neodolatelnějšího než pozvání zamilované domů do Afghánistánu. Všichni z ní budou nadšení, celá ta rozrostlá rodina se na ní už moc těší. Pak už to jsou často jen kondenzační stopy za motory letadla co po dotyčné zamilované zbyde. Sem tam se pak dozvíme jak někde někdo pro dotyčnou dojel v rámci regulérní záchranné mise. O dalších dělaných speciálními jednotkami se v případě úspěchu nikdo nikdy nedozví a sem tam někdo svůj příběh sepíše a je zfilmován. Pak i hlupák získá jasnou představu co se dál děje a skvěle to popisuje film Bez dcerky neodejdu. Pchá, že ten film je roku 1991 a příběh ještě starší? A co? Tam se 1000 let nic nezměnilo! Samozřejmě se může stát, že se dotyčné tam začne líbit. Jsou i takové, co i zde u nás chodí zahalené, praktikují islám a libují si jak je to bezva. Pro většinu žen ale tam na ně čeká kulturní šok. A ten čekal i na naši Helenu. Z jejího pozorného muže se za poměrně krátkou dobu stal primitiv, který v zájmu cti rodiny prohlásil, že uškrtí bratrovu dceru, která utekla z domu. Inženýr ekonomie vystudovaný v Praze. Ale kde je Praha, kde je civilizace tam v hliněném domku v Kábulu? Helena tak postupně rezignuje na vše, musí. Jedinou útěchou se jí stane nalezenec Mad. A to se prosím příběh odehrával v době, kdy tam byli Američané a bojovníci Talibanu byli honěni drony Raptor po kopcích jak divá zvěř. Jaké to tam je asi dnes? Afghánistán svoji šanci stát se civilizovaným ztratil v roce 1973 kdy byl puč a o vládu přišel Muhammad Záhir Šáh. Ano to byl ten čas, kdy na fotkách z Kábulu nepoznáte o jaké město jde. Mladé krásné dívky nosí rozpuštěné vlasy, minisukně, ulicemi se prohání krásná západní auta... Přesně jak ukazuje ve filmu na fotkách Nazirův dědeček. Mimochodem Helena měla kliku i v tom do jak pokrokové a prozápadně smýšlející se rodiny dostala. Co se týče animací a zpracování, jedná se o jednoduchou formu, ale velmi krásnou. Třeba ty noci nad Kábulem byly udělané moc pěkně, člověk tam úplně byl. Tenhle film je dnes very trendy, ale určitě to nebylo jeho záměrem. To doba sama se prostě tak vyvrbila a řada špatných rozhodnutí vlivných lidí dohnala Amíky k úprku ze země. Já si jen říkám, kdo to pak vysvětlil všem těm rodinám padlých hrdinů o čem ta jejich oběť byla a k čemu sloužila... A jsem rád i za holky jako Helena, že sem tam nějaká podlehne tmavookému fousáčovi a když má klidu, předá i nějaké to svědectví ze země kam se dnes už asi jen těžko dostaneme byť já sám bych se tam rád podíval. Dávám za 4 umírající slepice. * * * * () (méně) (více)