Reklama

Reklama

Bo Burnham: Inside

(TV pořad)
Stand-up / Komedie
USA, 2021, 87 min

Režie:

Bo Burnham

Scénář:

Bo Burnham

Hudba:

Bo Burnham

Účinkují:

Bo Burnham
(další profese)

Obsahy(1)

Komediální speciál o prapodivném roce plný nových písniček a čerstvých postřehů. Bo Burnham, který v něm sám účinkuje, ho celý napsal a natočil v izolaci. (Netflix)

Recenze (35)

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Bo Burnham by podle všeho dokázal psát skvělé seriózní písně snad v jakémkoliv žánru, jenže jemu by to asi nestačilo. On ty písně opatřuje extrémně vtipnými texty, které jsou navíc i dost mazaně satirické a mnohdy při jejich poslechu zjistíte, že se sice bavíte, ale vlastně se i zamýšlíte, protože mají pravdu. Vlastně mi Burnham v mnohém připomíná Erica Idla, který nechal ukřižované v Životu Briana zpívat Always look on the bright side of life, v muzikálovém Spamalotu zase jeho postavy zjistí, že na Broadwayi neuspějete, pokud do hry neobsadíte židy, v titulní písni ze Smyslu života si dělá legraci z lidského plahočení za ničím a v tomtéž filmu nás o lidské titěrnosti přesvědčuje ještě Galaxy Songem. Burnham dělá totéž, ale aplikuje to na současný svět, současné problémy... A dělá to prostě skvěle. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Nový (komediální/dramatický) speciál Bo Burnhama, dostupný od konce května na Netflixu, je tím nejlepším, co bylo letos zatím k vidění. Je to - aspoň tak, jak je to na databázích a streamovací službě kategorizováno - stand-up, jenže stand-up Bo Burnhama, což znamená, že on v něm převážně sedí a zpívá. Nechybí proto to, na co je člověk u něj zvyklý, čím se proslavil a co mu jde skvěle: písně, které jsou persifláží různých hudebních žánrů, s výborně zvládnutými tonálními přechody a utahováním si z různých společenských trendů. Píseň Instagram bělošky, která až dolanovsky pracuje s proměňujícím se formátem obrazu, trumfuje jenom song Politicky problematický, který má podobu hudebních montáží z osmdesátkových sportovních a tanečních filmů._____ Vedle známého a osvědčeného jde pravděpodobně o první stand-up v historii daného formátu, u kterého člověk bude víc plakat, než aby se smál. Předchozí větu míním jako to největší možné doporučení, protože jde o stand-up Bo Burnhama, tj. výzvu formě a formátu. Kde Daniel Sloss obrací formát proti publiku, aby své vystoupení zakončil obdobou Ted Talku, a kde si Hannah Gadsby pohrává s diváckým očekáváním a strukturou, tam Burnham teprve začíná. Jeho předchozí vystoupení velmi chytře pracovala s mizanscénou (např. pozadí, kde jsou napsány části jednotlivých písní i povídání ve WORDS, WORDS, WORDS) i s významotvorností svícení (červené a modré světlo v písni Left and Right Brain ve WHAT či Can´t Handle This v MAKE HAPPY), přičemž většinou na závěr nechybělo něco introspektivního. Tentokrát je introspektivní celá hodina a půl: uzavření v jednom pokoji a v jedné mysli, ohlížení se nejenom za vlastní kariérou, ale i pandemickým rokem a osobní i mnohými sdílené zkušenosti. Obstojí to klidně jako metafikční trosečnický narativ, ve kterém Pátka/Wilsona nahradil mikrofon a kamera, a tak se zvládne vypovědět o takových věcech jako samota, izolovanost, deprese apod. Tentokrát se dekonstruuje nejenom formát stand-upu, jehož konstruovanost předchozí burnhamovské speciály odhalovaly ve snaze nalézt nějakou autenticitu, ale rovnou celého života a života online. Celek svou záměrnou roztříštěností a narušováním kontinuity odpovídá zkušenosti brouzdání po netu, jednotlivé části jsou pak vyvedeny například jako komentovaná videohra-únikovka, ve které Bo ovládá sám sebe, jiná část má třeba podobu reakčních videí uvnitř reakčních videí uvnitř reakčních videí... Je to mistrovské dílo, a to nehledě na formát, platformu, žánr, různé kategorie, do kterých je INSIDE řazeno, protože všechny a všechno přesahuje (je to stand-up, je to trosečnická fikce, je to soubor videoklipů, jsou tam reakční videa, neinteraktivní hra, domácí videa, dokument o jednom roku atd.). Bez přehánění: co David Lynch udělal svými RABBITS pro sitcomy a TWIN PEAKS pro seriály obecně, to Bo dělá svým INSIDE pro stand-upy a obecně content pro streamovací platformy a různé servery. Závěrečná inside/outside pasáž o vztahu tvůrce a publika i tvorbě jako kreativním vyjádření a zároveň psychiku destruující, je svým posledním záběrem stejně působivá a mnohavýznamová jako křik v závěru TWIN PEAKS: RETURN. ()

Reklama

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Upřímně řečeno jsem nikdy nerozklíčoval, jestli Bo Burnham předvádí v rámci nekonečného hyper-sebeshazování a sebeuvědomění pro mě nesnesitelného člověka záměrně, nebo jestli by mi měla být jeho persona sympatická. Asi nemělo smysl dívat se na stand up komika, který mi přijde tak nesnesitelný a jehož humor, sebeironický narcisismus a přístup k vystupování mi přijdou tak otravné, to je u stand upu docela stopka z principu (a pro jistotu napíšu, že to není z ideologických důvodů - ideologicky se s Burnhamem zdá se prakticky ztotožňuju), ale člověk se musí udržovat v kontaktu s popkulturou... Tři hvězdy, které jsou zjevně hluboko pod průměrem obvyklých hodnocení, ze sebe ve skutečně maximálně tlačím a snažím se ospravedlnit jakýkoliv důvod to respektovat jako produkt, který mě sice naprosto irituje, ale zřejmě dokázal nějak vystihnout zeitgeist a napojit se na lidi, plus je v něm  snad určitě hodně snahy... asi... ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

V roce 2018 natočil Sacha Baron Cohen sérii Who Is America?, kde krom jiného vystupoval jako Dr. Nira Cain-N'Degeocello, karikatura liberála, co se na každým kroku omlouval za to, že je cisgender bílej chlap. Netušil jsem, že je tři roky poté možný, aby někdo tuhle sebemrskačskou, bolestínsky narcistní polohu docela upřímně vytěžil. No, i když upřímně. On to Bo Burnham všechno samozřejmě reflektuje naprosto dokonale, a to hned na několika levelech, dokonce i to, že si uvědomuje prázdnotu téhle svojí metareflexe... ale pak mu nezbývá než znovu pokrčit ramínky a začít pět o povrchnosti bílých holek na instáči, ve čtvercovým formátu, of kóz, haha. Prvních zhruba patnáct dvacet minut je nejtěžší cringe, co pamatuju. Zpívat o tom, jestli si z téhle hrůzné doby můžu vůbec dělat legraci a pak neudělat jedinej vtip, to je vlastně výkon, ovšem nevím, na jakou stand-up paralympiádu ho přihlásit. Tohle proboha není stand-up ani komedie, to je do sebe zahleděná mileniální performance s chrupem vetchýho dědouška bez protézy. A nejhorší je, že i ty jakože "depresivní" stavy jsou staged as fuck a nelze jim věřit ani vteřinu. Slavoj Žižek před pandemií pořád dokola opakoval jeden židovskej vtip. V něm se do nebe dostane rabín, židovskej obchodník a obyčejnej Žid. Rabín říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Obchodník říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Pak přijde na řadu obyčejnej Žid a říká "Ó můj Bože, odpusť mi, nejsem nikdo." Načež rabín strčí ramenem do obchodníka a říká mu: "Kdo si sakra myslí, že je?!" Ta nejvyšší forma privilegia je moct nekonečně shazovat a bičovat sám sebe. Burnham to dělá devadesát minut v kuse a neriskuje přitom vůbec nic. ()

Nin 

všechny recenze uživatele

Můj milovaný stand-up komik Bo Burnham přišel s novým speciálem, který už na první pohled slibuje, že bude jeden z těch depresivnějších... a taky jo. Je to pořád komedie, ale už ne tolik "ha-ha" vtipné. V Inside je hromada chytlavých písniček, které jsou jako obvykle přeplněné satirou, introspekcí, velkou sebekritikou a nějaké té meta-komedie. Je to hodně umělecké, ale zároveň přístupné a srozumitelné. Ve filmu vidíme Boa v kejp malém příbytku (nejspíš je to jakýsi zahradní domek pro hosty, kam se uchýlil, jinak má normálně barák s manželkou), kde si vystačil jen s kamerou a různými efektivními světelnými zařízení, aby vytvořil překvapivě dobrou šou s pěknou vizuální stránkou. Inside na mě hodně působí jako takové drama o umělci.. a musím říct, že to na mě byla místy síla. Asi už je to i tím, jak mám Burnhama rád z minulosti, ale když jsem ho tak občas viděl, jak je zkroušený a mluví o svých depresích, tak mně ho bylo šíleně líto a měl jsem o něho reálný strach (protože je to reálná osoba). Celkově tedy podle mě Bo Burnham: Inside obsahuje spíše drsný a temný humor, kterému se sice věnoval už od počátku kariéry, ale v tomhle kontextu to je místy pořádně melancholická jízda. Ale taky stále geniální, jako obvykle. (9/10) ()

Galerie (21)

Reklama

Reklama