Speak No Evil
Neprivolávaj nič zlého
Speak No Evil
Speak No Evil
Speak No Evil
Režie:
Christian TafdrupKamera:
Erik Molberg HansenHudba:
Sune KølsterHrají:
Morten Burian, Sidsel Siem Koch, Fedja van Huêt, Karina Smulders, Marius Damslev, Hichem Yacoubi, Lea Baastrup Rønne, Jesper Dupont, Sieger SlootObsahy(1)
Dve rodiny sa stretávajú počas letnej dovolenky v Taliansku a zostanú v kontakte aj naďalej. Rodina z Holandska pozve rodinu z Dánska na návštevu a oni sa rozhodnú vyraziť. V žiadnom prípade ale nepôjde o príjemný víkendový pobyt. (Marceloo)
Recenze (174)
Dánská rodinka se na prázdninách v Toskánsku spřátelí s holandskou rodinkou a když po čase obdrží pozvánku na víkendovou návštěvu nizozemského venkova, kde tito noví přátelé bydlí, rozhodnou se ji přijmout - protože co by se mohlo stát hrozného, maximálně to nebude tak fajn, jako tehdy v létě v Itošce. No, vidíme žánr, do kterého tento snímek spadá, takže tušíme, že úplně v klidu návštěva neproběhne. Klasické žánrové propriety tu sice v závěru nějaké jsou, za nejsilnější kartu tohoto filmu nicméně rozhodně platí úplně výborné předvedení společensky maximálně nepříjemné situace, ve které bych se opravdu nikdy nechtěl ocitnout. Hostitelé se totiž chovají divně - ale ne tak moc divně na to, aby to vyloženě křičelo "bacha, psychopati, zdrhejte". Spíše balancují na hraně, která se dá ještě vysvětlit rozdílnou náturou, kulturou, návyky. A hosté nechtějí hostitele urazit, takže přivírají oči nad jednou divnou věcí za druhou, až z toho diváka chytá sociální úzkost, protože je to fakt mrtě nepříjemné. Nepříjemná je i koncovka, která může s citlivějšími diváky dost zalomcovat, i když nebudu lhát, po ohlasech ze Sundance jsem čekal asi větší nálož. Zároveň mě rozuzlení ani úplně nepřekvapilo, film vyústil v něco, co se dalo od jisté chvíle (která nastala poměrně brzo) tušit - spíš mě zaskočilo, že je to vlastně tak banální a bez nějakého hlubšího smyslu. A souhlasím také s rezervovanějšími názory, podle nichž rozplétání pointy a celkově zakončení nepůsobí úplně soustředěně. Nechápu, proč se to, co se stalo, stalo právě tak, jak se stalo. Záporáci si tam úplně zbytečně zadělávají na problém, naopak klaďasové mohli úplně jednoduše pár věcí udělat trochu jinak, aby se zkusili největším problémům vyhnout. ()
Funny Games naruby a konvenčněji, bez formálních filmařských hrátek. Nocturnal Animals bez uměleckého víceplánu. Pořád ale skvělé psychologické stupňování nejistoty a pocitu “něco tady nehraje”, s důkladně skrytými kartami pod stolem a finále, které překvapí. Silný, ale krutý a zlý film, který můžu doporučit málokomu. ()
Když vám váš učebnicově sluníčkářsky rozmazlený fuckan sdělí, že někde zapomněl plyšového králíška a že bude intenzivně mrčet, dokud se pro něj nevrátíte, neboť je „benevolentně vychovávaná osobnost“, okamžitě jej místo obvyklé otočky raději poprvé v životě řádně ztřískejte, odvezte do nejbližšího děcáku nebo prodejte Albáncům na porno, protože tím výrazně prospějete zdravotní kondici i společenskému uplatnění všech rodinných příslušníků. Začíná to jako milá sociologická studie rádoby kulturních rozdílů mezi přiteplenými Vikingy a neseroucími se Zflandrovanými žabožrouty, u které jeden čeká finále maximálně ve stylu nějakého toho žinantního komunikačního fopá, kdy se obě strany ukňouraně pošlou do piče, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct, že si korektně pištivě vynadají do „vykutálených frikulínů“ a s pomluvami na rtech se nasraně rozloučí. Přeqapivě se však ten víkendový wellbeeing odporné a veskrze uvědomnělé veganmámy, slušňáckého, přizdisráčského slizotáty a jejich beznátlakově rozežraného antikoncepčního selhání vysvrbil v nádherně s(y/ý)rovou demonstraci následků zkurvené neomarxistické utopie, která mediálně účelově vychovává stádo probuzněných, pseudoaltruistických, řádně vyměklých, zcela odevzdaných, snadno ovladatelných a kýženě odosobněných ovcí, jež bez jakékoliv snahy o vlastní obranu okamžitě udělají cokoliv, co jim vlády, korporáty, ale i jacíkoliv jiní predátoři přikážou, a maximálně u toho smutně nebo šokovaně bečí. ()
2/3 filmu ve znamení mistrovské tenze založené na kuturních a charakterových rozdílech. Tafdrup podobně jako v Potvoře vyniká dobře odpozorovaným situačním sarkasmem. Pak přichází čas na vysvětlení a to pokládám za slabinu, protože je logicky chabé, generické a zabalené do "high concept" horor patosu. Je to sice absolutní shocker, ale pro mě vlastně velice neuspokojivé po té metodičnosti předchozích aktů. Nicméně něco tak nekomfortního už tu nebylo dlouho. ()
„PROČ? PROTOŽE JSI MI TO DOVOLIL…“ Tak prej nemám jezdit nikam s lidma, vo kterejch vím hovno. A že manželství člověka tak nějak svazuje… Nejdřív je to vo ničem, pak to začne budovat znepokojující atmosféru a pak…? Pak skandální odhalení a nasrání, protože tihle píčusové se prostě nedokážou postarat ani sami vo sebe. A ten film je útok na psychiku, ale jinak… (Ty vole, já nevím!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Právě jsem zjistila, že jsem provdaná za čuráka. 2.) Do postele si beru děti svejch známejch. /// Thx za titule „wauhells“. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Nudné psychologické drama, kde se vlastně z ani nedozvíte, proč to dělají. Je to vlastně film o dánských sockách, které si chtějí zadarmo udělat dovolenou. A ten konec... škoda mluvit.🤮🤮🤮 30% ()
Jeden z hororov, pri ktorom je po celú dobu jasné, že tí dvaja Holanďania normálni nie sú, taktiež je jasné, že sa to celé bude len stupňovať a vyhrocovať, a že to asi nedopadne dobre. Presnejšie som tak nejako vycítil, ako presne by to mohlo skončiť, iba som dúfal, že to tak naozaj neskončí. Musím uznať, režisér ma nasral, a to nemám rád :-) Pretože po celý zvyšok večera som mal depku. Veľmi krutý film, veľmi uveriteľne nakrútený, až som rozmýšľal, či by sa niečo také naozaj mohlo stať. V najbližšej dobe si na upokojenie radšej pustím Ľudskú stonožku 2 a podobné srandy, kde strieka krv a lietajú vnútornosti, lebo tam sa človek aspoň zasmeje a nemá tak blbé pocity. A to som precitlivený v živote nebol. ()
Psychologické slow burn Hororové Drama nepatří mezí mé nejoblíbenější subžánry a i zde jsem s hodnocením váhal, ale došel jsem k závěru, že se jedná o povšimnutihodnou záležitost, která i přes pomalejší tempo dokáže vyvolat nekomfort a mráz v zádech. Příběh se zaměřuje na Dánskou rodinku, která dostane pozvání na návštěvu od svých nizozemských přátel, které potkali na dovolené, ale jak je zvykem nejde to dle vysněného plánu. Je to zajímavě vykonstruované, Holanďané jsou zde rozhodně divní, ale zároveň neevokují typické rysy psychopatů, které by divák v podobném ražení očekával, což mi přišlo docela netradiční. Dánský hlavní hrdina mi však byl svým chováním nesympatický ( herecký výkon taktéž žádná sláva), ale filmu se daří držet pozornost ikdyž se zde celý film nic moc extra neděje. Plyne pomalým tempem, atmosféra však houstne a psychický tlak se stupňuje. Finální akt je slušně úderný a nepříjemný ( slabší povahy možná budou film snášet těžce) a snaha šokovat se filmu rozhodně daří, byť opět né v přehnané míře, drží se reálných mantinelů a o to mrazivěji dokáže působit. Pro každého to nebude, někdo se bude nudou kousat, druhý depresemi neusne. Varování jsem dal. Příběh 3/5. Akce 2/5, Humor 1/5, Násilí 1/5, Zábavnost 3/5 Hudba 4/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 4/5, Napětí 3/5, Emoce 4/5, Herci 3/5. 7/10. ()
Spoiler. Keď som si dával dokopy rebríček najlepšie hodnotených hororov za rok 2022, natrafil som prekvapivo i na tento dánsko-holandský film. S chuťou som sa doňho pustil a áno, je to fakt fest mrazivá záležitosť s drsným, nekompromisným záverom, z ktorého mi nebolo všetko jedno. Ale s hororom to nemá nič spoločné. Jasné, môžeme prižmurovať oči a jedno s druhým, ale toto je proste regulárny triler, hoc veci, ktoré sa na konci odohrajú, sú čistý horor. Viem, že si ako keby odporujem, ale verím, že keď film uvidíte, dáte mi za pravdu. Tá hranica je naozaj veľmi tenká a pre niekoho to skutočne bude horor. Pre mňa nie. Ak by som to chcel (nemiestne) odľahčiť, tak jediné, čo je na tomto filme hororové, sú scény, z ktorých je zrejmé, že sa v jednom dome stretli dva veľmi rozdielne páry a jeden z nich sa správa čudne, ale nie tak až do takej miery, aby ste vzali nohy na plecia. „Len“ je vám to proste strašne nepríjemné a prepadávate sa od hanby pod zem, hoc po správnosti by sa od hanby mal prepadať niekto úplne iný. Ono samozrejme nezáleží na žánri, ale na tom, či je film dobrý alebo nie. Nuž... nie je zlý, ale nevnímam ho ani ako strhujúci zázrak. Za silnú koncovku by som azda i 4* dal, ale kazí to nesympatický kasting, tomu odpovedajúce postavy, ich nelogické správanie (počas úteku nebol čas volať políciu? Ani na pumpe?) a keď som si zrekapituloval predchádzajúce dianie, dospel som k záveru, že áno, film mal neskutočne našponovanú atmosféru, kedy som vedel, že sa deje čosi strašné, ale naoko bolo všetko v poriadku. No a potom prepuklo peklo. Lenže! Spätne nedávalo množstvo scén zmysel. Nechápem už to, prečo sa na „to“ chystali tak dlho? Načo vôbec hrali také komplikované divadlo? Všetko sa dalo spáchať de facto v tej sekunde, čo návšteva vstúpila do domu. Na čo bola dobrá všetka tá hra trvajúca X dní a nocí? Prečo riskovali, že za ten čas utečú? A keď už to tak veľmi túžili riskovať, prečo ich nestrážili? Prečo nezamkli dvere? Prečo kamene? Prečo to nenarafičiť ako nehodu, že sa šli o polnoci okúpať a umrzli? Také závratné poškodenie tkaniva si všimne každý a nastane vyšetrovanie. Zasiahlo ma, že to výstižne ukazuje svet, v ktorom žijeme: za dôveru sa tvrdo platí, zrada prichádza z miest, kde to čakáte najmenej a o to drastickejšie na vás dopadne a zničí vás. Páčilo sa mi, že človek, ktorý nie je bežne zvyknutý na násilie, sa dostane do šoku, ak sa ho stane súčasťou. Prakticky nie je schopný reagovať inak, než ho prijať so sklonenou hlavou, nech sa okolo neho dejú akékoľvek beštiality. Väčšina ľudí proste nie je Rambo, verte mi. ()
“Why are you doing this to us?” “Because you let me." Plus za pěkné antiduhové poselství, mínus za poměrnou předvídatelnost. Český festivalový název je poněkud zavádějící, ten anglický vystihuje vlastně všechno. ()
Dve rodiny sa stretávajú počas letnej dovolenky v Taliansku a zostanú v kontakte aj naďalej. Rodina z Holandska pozve rodinu z Dánska na návštevu a oni sa rozhodnú vyraziť. V žiadnom prípade ale nepôjde o príjemný víkendový pobyt. - Keď som včera videl, že tomu kolega domirovec napálil plný počet, myslel som, že to bude príjemné nedelné potešenie, ale velmi ma to nezaujalo. Ano, atmosféru to má mrazivú a človek fakt netuší, čo sa z toho vykluje, ale keď príde záver, všetko, čo sa dovtedy vybudovalo, podla mňa vyšumelo do prázdna a film nevyjadril nič, čo ním zrejme režisér vyjadriť chcel. Možno by to fungovalo lepšie, keby to malo lepšie odprezentované charaktery a ich rodinné vzťahy, ako tomu bolo napríklad v Hereditary, ale tu ide proste len viac-menej neznáma rodinka na výlet, ktorý nedopadne dobre. Už ma tieto horory, kde sa viac ako hodinu nič nedeje a v poslednej pol hodine sa to tvorcovia snažia dobehnúť, prestávajú baviť. Našťastie Sidsel Siem Koch svojím hereckým prejavom načisto pripomína Toni Collette, takže aspoň za priemerné tri hviezdičky to musí byť. ()
-"Because you let me." ()
Často se v životě stává, že první dojem je úplně jiný než ten poslední.. Dokud Tafdrupova cyklící se procházka mezi toskánským nebem, dánským limbem a holandským peklem může stavět na napětí z neznámého vývoje, má předpoklad znepokojovat, jenže když mladší verze Rhys-Daviese a jeho manželka naplno odhalí své tendence, ta snaha odvést diváka z komfortní zóny už prohrává se slabinami konstruktu. Co na tom, že táhnoucí se tenká nit ohledně neschopnosti postavit se adekvátně zlu či třeba odbočka k svazující politické korektnosti (cizinec babysitter) to chtějí dostat někam výš.. Předpokládám, že stejně jako u letošního Molochu se na produkci podílela nizozemská Agentura pro rozvoj cestovního klidu.. ()
Spojlerovo by som mohol napísať, že takto nejako by asi vyzeral sfilmovaný príbeh o psychopatických únoscoch a sériových vrahoch, bez scenáristických prikrášlení, zvratov a rozuzlení, ktoré si filmové plátno, štúdiá a diváci žiadajú. Toto je surová a neprikrášlená depresia, dej ktorej by sa dal hollywoodsky upraviť tak, že by z toho bol luxusný horrorový krvák. V tomto prípade však tvorcom išlo o surovú stiesnenú atmosféru, bezvýchodiskovú situácie, neprikrášlené scenáristické hrdinstvá. Jednoducho takto by to v daných situáciách asi vyzeralo a diváka môže aj roztrhať od frustrácie z toho, že sa dané scény nevyvíjajú inak. Ja som na túto hru pristúpil až v závere, a musím povedať, že som s priebehom príbehu stotožnený vôbec nebol. Rovnako aj tempo filmu bolo napriek krátkej minutáži pomerne nezáživné. Takže asi som príliš mainstreamovo nastavený a toto ma tak trošku minulo. 55%. ()
Velice zajímavé dílo, obzvláště tedy z psychologického hlediska. Nádherně je zde znázorněno, jak všichni vnímáme různé varovné signály. Náš šestý smysl nám tímto sděluje, že něco není v pořádku. Zároveň však slušné vychování často zabraňuje adekvátně reagovat na podobné podněty. Zmiňuji to, jelikož je to přesně náplní tohoto filmu, kdy se manželský pár i přes zjevné podivnosti svých hostitelů, pokaždé nechá uchlácholit a setrvá v nepříjemném prostředí jejich domu. Ti se navíc eskalací celé situace zjevně baví a testují tím, co všechno jim druhá dvojice dovolí. Tímto způsobem se všichni zúčastnění ocitají v začarovaném kruhu, až by nakonec předčasný odjezd působil společensky velice trapně. To ovšem vede k nevyhnutelnému konci. Přiznávám, očekával jsem výraznější vzdor a určitě bych měl z finále, ve kterém jim kladné postavy dají v boji více zabrat mnohem lepší pocit. Na druhou stranu, nutno uznat, že je přesně tento průběh pro netrénovaného a následně zlomeného člověka vcelku pravděpodobný. Nikdo si nemůže být jistý, jak by v podobné situaci reagoval a přesně proto, tento pro horor netradiční průběh tolik cením. Naprosto unikátní filmový zážitek hodný zamyšlení! ()
Výtečná první hodina... První dojem ještě nemusí znamenat, že všechno bude sluncem zalité. Itálie, dovolená, dvě rodiny vždy s jedním malým dítětem. Padnou si do oka, ač je jedna rodina dánská a druhá z Nizozemí. Radovánky skončí, nicméně rodina z Holandska pozve druhou famílii k sobě na několik dní na návštěvu. Mají jet? Není to unáhlené? Záhy ovšem na holandském venkově započnou pochybovat o správnosti rozhodnutí a naopak holandský pár s nemluvným synkem začne překračovat nejrůznější hranice. Přijde jedna, pak další napjatá situace. Signálů je víc, pak už je asi na divákovi, zda skousne, co všechno je manželský pár u hostitelů „ochotný“ ve vlastní bázlivosti akceptovat. Herci jsou přesní (výteční jsou zejména pánové), atmosféra ještě dlouho zůstane v paměti. Závěrečná půlhodinka (kterou tak nějak očekáváme) naneštěstí nevysvětlí, proč „to dělají“, dánské duo je navíc až přespříliš pasivní, přesto je finále nepříjemné a úderné. Možná je to jakýsi plivanec směrem k těm, kteří platí za stádo odevzdaných kývačů či snadno ovladatelných ovcí. ()
Všemožná snaha vybudovať všetko na atmosfére vyšla len z polovice. 3/4 filmu sa nič nedeje, občasné, podivné hádky s odstupom času pôsobia ako niečo, čo len mierno-mierne zdvihlo latku na úroveň priemeru. Áno, je pravda, že v závere sa dej začne uberať smerom, ktorý v prípade precítenia, môže solídne prebrať z polospánku. Lenže tých nevýrazných 75%, už by nezachránil ani krátky záber z rubriky: "Rychlý prachy". ()
Dánové možná tlačí hygge přístup k životu, ale dokážou být taky pěkně deprimující. Nepřivolávej nic zlého je krajně znepokojivá podívaná, co se pomalu, ale o tom soustavněji zažírá hluboko pod kůži. Chytře a provokativně vystavěný snímek je ochotný zajít tak daleko, jak jen ho divák nechá. Ta finální beznaděj vás doslova semele. A přiznám se, že jako s rodičem to se mnou hnulo dvojnásobně a to na hodně fyzické úrovni. ()
-Proč to děláš?-Protože jsi mi to dovolil.- Otec blb a slaboch, matka hysterka a rozmachaná dcera k tomu - rodina, co potřebovala dostat lekci. Bjorn s rodinou dostal šanci vyváznout, jenže ji naprosto zbytečně promarnil,. A protože odejít (odjet) se může jen jednou, vyhlídky na lepší časy se vytratily. Samozřejmě se dalo poměrně brzy očekávat, kam bude film směřovat. Špatně ale byla naprosto nesympatická rodina, které to nakonec člověk tak nějak přál. A pokud se nevzepřete ani v poslední chvíli, ať už jsou šance jakékoliv, pak nezbývá než zlomit hůl. První polovina je nepříjemně tísnivá, velký podíl na tom má především temná hudba. Místy velmi pěkný vizuál, především záběry krajiny - prázdné roviny rozpálené sluncem, lom, scenérie s větrným mlýnem. Asi nejpřínosnější je to, že film může fungovat jako instruktážní - takhle se rozhodně nechovejte, jinak se potom nedivte. Čekal jsem ale něco poněkud výživnějšího... ()
"Why are you doing this? - Because you let me." PS. Jen by mě zajímalo, v čem viděl (resp. si projektoval) kolega Apache to "antiduhové poselství". ()