Muž, který se směje

PKD výkladový slovník říká: 1.román od Viktora Huga. 2.nadprůměrný snímek z r.1928. 3. hl.inspirační zdroj pro zřejmě nejlepšího comicsového padoucha vůbec. 4. jeden z nejgeniálnějších Batmanovských comicsů od Eda Brubakera. Takto by sice mohl vzniknouti falešný dojem, že jsem to shlédl jen qulli tomu, ale nikoli. Na 2.str. kdo si po všech těch comicsech, ve kterých jest vražedný žertéř nepředstaví charismatického Conrada Veidta (mj. démonický mjr. Strasser z Casablancy či veleslavná kreace v Cabinetu dr.Caligariho) s mrtvolně bílou pletí, zelenými vlasy a rudými rty, že? A není bez zajímavosti, že již od poč. této postavy v r.1940, někteří kreslíři až podivuhodně věrně ztvárnili Veidtův obličej se vším všudy, až strašidelně věrně, což jsem si po shlédnutí ověřil. Jeho věčný/nedobrovolný usměf je vskutku působivý, jakožto stejnou měrou...děsivý. To je zásluhou mistra maskéra Jacka Pierceho, který vytvořil zřejmě nejikoničtější ciferník v dějinách horroru, potažmo filmu, monstrum od dr. Frankensteina. Stále stejný výraz i ve chvílích smutku (to byly TOP scény srovnatelné s tradicí Shakesperavova divadla) či zloby nebo radosti, dává tomuto filmu přidanou hodnotu. Ostatní ale nejsou též bez pochvaly. Zejména vévodkyně Josiana, jejížto silně lascivní (až smyslně erotické) kreace, musely býti i na tehdejší dobu, tedy něco. A opět (jaká to náhoda, že jsem s ní viděl v nedávné době hnedle 2 filmy, což nebyl úmysl) Mary Philbinová v roli slepé Dei. A jako třesnička na němém dortu se též neztratí ani Brandon Hurst v roli té nejzápornější postavy filmu, který mi šíleně připomíná kombinaci mé mrtvé babičky a Louise de Funése. O tom jsem si zprvu myslel, že má právě on býti tím Mužem... No, toho by ani nemuseli přiliš maskovati a mohl by hrát Gwynplaineovo dvojče.;-) Plné 3.5 a stopáž vůbec nevadila. Důkaz zde....https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/9/94/The-Man-Who-Laughs-%281928%29-Gwynplaine.png (14.08.2022)

"Muž, který se směje" sice vznikl v USA, ale režisér Paul Leni tomuto filmu vstříkl bohatou dávku německého expresionismu. Mohutný rozpočet (na tehdejší dobu obrovská suma 1.000.000 dolarů) se odrazil v pohádkových kulisách a kostýmech, které sice nemají s dobovou Anglií pranic společného, ale co ... je to skvělá podívaná. Když odhlédneme od prostinké, banální mravní poučky (skutečná krása je uvnitř), máme zde napínavé historické drama spojené s romancí, k tomu freakshow, souboje, věrného pejska, milostný trojúhelník (zlá, vilná komtesa versus andílkovatá slepička z karavanu) i neodmyslitelný happy end. Pro každého něco. (16.05.2011)

Veľkoleposť nie je zobrazená len v davových scénach a kostýmoch, ale i v emóciach, s ktorými nemý príbeh pracuje. Príbeh plný osudových zvratov ( neustále smejúci sa muž, či slepá dievčina ), oddanej lásky, ale i intríg a zloby. Nečítal som román Victora Huga, ale myslím, že filmu sa podarilo dokonale vystihnúť dobu z konca 17. storočia. Muž, ktorý sa smeje je všedný príbeh o nevšedných ľuďoch a dokazuje, že prežiť svoj príbeh lásky si zaslúži každý. Po technickej stránke je dráma poctivou prácou s vytriebeným vkusom, keď umne pracuje s davovými alebo komornými scénami. Kamera používa prelínačky i rýchle nájazdy na tvár a dotvára toto nezabudnuteľné dielo. (19.10.2010)

Těšil jsem na kvalitní atmosferický horor, ale dočkal se navýsost nudného melodramatu s děsivou 110 minutovou stopáží. Velké štěstí, že se Victor Hugo nedožil premiéry, jelikož by měl k muži, který se směje, opravdu velmi daleko. Spíše by v kinosále pořádně zuřil a režiséra Paula Leniho následně zasypal sprškou peprných výrazů. Tato adaptace se zkrátka absolutně nezdařila, k čemuž mimo jiné přispěly i otřesné herecké výkony ústředních protagonistů. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Man Who Laughs uděluji odpad. (07.07.2017)

Ja mam proste pre tieto starinky slabost, Paul Leni ako reziser natocil Man who Laughs roku 1928 - a o rok vo veku 44 rokov umrel. Tematicky je to o tom, ze chlap ma voperovany usmev, a divak sa nim nesmie necjhat zmiast, elbo oci hovoria daleko viac ako nieco, co mu lekari nechali ako dosledok liecby. Nechyba laska, vyborne kulisy, a este lepsie dialogy. Film ako taky vznikol v USA, ale vyrazna a zretelna je stopa nemeckeho expresionizmu . 100 % (21.02.2018)