Smyk

[LFŠ 2008] Ve své době nejdražší československý film a jeden z prvních širokoúhlých. Film zachycuje hutnou atmosféru konce padesátých let a osudy jednoho emigranta, který se vrací jako špión do vlasti. Jedná se o předchůdce bondovek. Tento žánr začal dobývat nejen Evropu a vyvrcholením této vlny byl právě agent 007. Film byl nejen nejdražší, ale také nejnavštěvovanější a posbíral spoustu cen. Děj je slušně nadupaný a ideologická stránka filmu ustupuje akčnímu ději. (04.09.2008)

Namet filmu me velmi oslovil a tesil jsem se na nej. Vyborna sonda do duse Frantiska Krale. Setkani s matkou bylo take velmi dobre. Svym zpusobem i vlastni vinou, ze neumim tolik nemecky a anglicky jsem vsak byl o deni dost ochuzeny, protoze snad polovina filmu je v cizim zneni a bez titulku, coz moc nechapu. (24.09.2011)

Co může dělat emigrant? Štětku nebo špióna. 1) Na svou dobu neortodoxní širokoúhlý výpravný snímek se stereo zvukem rozšířil můj seznam zhlédnutých socialistických bizarností. 2) Může za to generace tvůrců postupně odrůstající revolučním topánkům: 33letý režisér a spoluscénárista Zbyněk Brynych, 32letý spoluscénárista Pavel Kohout, 34letý "nenápadně" namaskovaný spoluscénárista a herec Jiří Vala (emigrant) a něco lepých žen: 32letá Jiřina Švorcová (emigrantova bývalá žena), 29letá Jiřina Jirásková (emigrantova známost) a milá 70letá Jarmila Kurandová (bodrá emigrantova matka). Zaznamenal jsem i davy lidí na Václavském náměstí v Praze a nesporně jedinečný asi vteřinový záběr na dvě lesbičky v baru. 3) Spoiler. Poslední minuta rozbouřené city uklidní a poskytne pracujícím klidný spánek s vědomím, že je všechno, jak má být. (18.08.2015)

Brynych se rozhodl, že bude fakt švanda, když čeští herci v českém filmu nebudou mluvit česky. A aby byla legrace ještě větší, ušetřil za titulky. Nebýt toho, mohl natočit celkem dost povedené psychologické drama. Triumvirát pánů scenáristů se celkem zasnažil. Brynych však pojal po svém flashbacky a využil třetinu, maximálně polovinu obrazu, takže je vidět téměř dokonalé a komplexní nic. Za největší zklamání považuji exkluzivní práci maskéra. Já jsem se těšila na lepého Valu, jenže toho mi bylo dopřáno pár minut (z toho většina v miniatuře), po zbytek filmu je namaskován do podoby tuctového muže s kamennou tváří. Malec, Kunová a Hurych by zasloužili medaili za práci a pořádných pár na holou za to, jak mi zkazili zážitek. (20.12.2012)

Kohoutův politický i společenský kotrmelec, který je jednou z nejpozoruhodnějších událostí poválečného období, vytváří stěžejní zákulisí Brynychova filmu, v jehož akčním oparu divák ztrácí veškeré iluze o jedinečnosti, dokonalosti a spravedlnosti. Přestože tento (na svou dobu bezpochyby) velkofilm hollywoodského stylu v širokoúhlém formátu s avantgardní kamerou a antihrdinou je na první pohled mnohem více politicky a ideologicky angažovanější než jeho západní ekvivalenty, nelze jej tak jednoduše deklasovat coby režimní objednávku. Jistě, Kohoutův emigrant je zcela v souladu s oficiální stranickou rétorikou interpretován jako odpadlík, zkrachovalá existence, člověk bez osudu, ovšem jeho (negativní) role v celém příběhu není demaskována od prvních okamžiků, ale teprve postupně – divák sám musí odhalit pokřivenost a charakterovou deformaci Františka Krále. V podstatě se zde nabízí srovnání s některými epizodami majora Zemana, v nichž je ale základní ideologický rozpor zřetelnější a v mnohém exponovanější (agent Bláha v podání Radoslava Brzobohatého). V případě Brynychova filmu je ideologická macha umně skryta za efektní akční fasádu – na konci padesátých let bylo zřejmé, že antihrdina či v jiném žánrovém pojetí člověk váhavý, kolísající (Brych v Otčenáškově a Vávrově filmu) musí být uvěřitelný, tj. reálný. Spor o obsah tohoto dodnes kontroverzního filmového díla by měl být ale veden v jiném než přísně subjektivním pohledu, přehlížejícího ve svých zaujatých interpretacích klíčová témata, tedy např. problém emigrace v poválečném Československu a vztah jedince-odrodilce ke společnosti. Pro pozdější generace je to potom svým způsobem unikátní vhled do totalitní minulosti, symbolizované mmj. stavbou nenáviděné berlínské zdi. (14.01.2015)