poster

Souhvězdí Panny

Drama / Romantický

Československo, 1965, 83 min

  • Karlos80
    ***

    Film který na svou dobu proslul zajímavými a dosti odvážnými milostnými scénami a sice v podání tehdy ještě studentky DAMU J.Obermaierové, která byla později v polovině šedesátých označována jako jedna z našich nejerotičtějších hereček. Příběh sám o sobě nic moc...Spoiler: Film líčí život a osudy z jedné posádky vojenského letiště kteří nesmí opustit prostor, protože byl vyhlášen hotovostní stupeň číslo dvě. Posádce byly zrušeny také všechny vycházky a vojín Standa Urban (J. Čáp) se marně těšil na setkání se svou dívkou Janou (J. Obermaierová) která za ním přijela na návštěvu. Kamarádi z ošetřovny však měli pochopení a celou akci posléze konspirativně zorganizují. Jinak jak napal gouryella, toto je snad jediný film, ve kterém mi naprosto nesedl herec Vladimír Pucholt v podání tak trochu přitroublého svobodníka Jardy Veleby. Vzhledem k populárních písničkám jako "Schody do nebe", "Adresát neznámý", či "Krajina posedlá tmou", které ve filmu zazněly, tak bych dal normálně 2* takhle ty 3* nakonec dám.(11.8.2006)

  • mchnk
    ****

    Humorný pohled na vojenskou službu 60tých let. Kdyby jsi byl na rotě s vojíny Pucholtem, Wimmrem, Libíčkem, nebo se svobodníkem Vyskočilem, určitě by ti vojna utekla mnohem rychleji. Klasická pucholtovská atmosféra herectví je zde opět naplno rozjetá. Společně s Jiřím Wimmerem nám ukazují jak se co nejvíc zašívat, nebo jak třeba bez jakéhokoli průseru nechat přespat na rotě holku nějakého vojína Urbana. Ten dokonce po absolvování poplachu dokončí to, co s ní před tím začal. Jesli máš rád herectví V. Pucholta určitě doporučuji. Film má i dramatickou část, ale hlavním pilířem je necenzurovaný humor.(15.4.2012)

  • Traffic
    *

    Brynych s Uhdem (autorem námětu a scénáře) vynalezli cosi jako "improvizovanou naraci" - novotvar, který v českém, a vlastně i světovém kontextu nemá příliš obdoby. Vrcholem jsou samozřejmě erotické scény, při nichž souložící Čáp s Obermaierovou předvádí afektované tance v posteli, které jsou tak nepravděpodobné, jak jsou vtipné. Zbytek sestává z bezúčelného buzerování vojáků, kdy se až k posrání nadužívá plural maiestaticus, a z naprosto neorganizovaného žvanění dua Pucholt - Wimmer, které skutečně vypadá jako vymyšlené zrovna na place. Do toho naprosto dementně řešené, otravné švenky a neexistující vyprávění... fakt bych chtěl znát produkční historii tohohle filmu - můj tip je, že vzniknul nápad a ten se pak během dne - dvou za totálně nepřipravených podmínek realizoval. Prostě bizár.(6.11.2013)

  • Adam Bernau
    ****

    Tak tohle dílko, jehož název nechápu, se mi hodnotí velmi nesnadno. Připadá mi, že se veze na vzedmuté vlně mimořádně vynikajícího období v čs. filmové tvorbě, které tehdy panovalo - ale opravdu jen veze, aniž by samo mělo co nabídnout. Trochu slepenec jakoby se ve svých postupech snažící být tehdy "in", který na to ale prostě nemá. Přesto si podle mne zaslouží lepší hodnocení než těch kolektivních 55%. Je tu především jistá okouzlující technika, která na mě zapůsobila. Jakési kontrátní kombinování hlučného cvrkotu na pozadí a tichých replik v popředí, které tomu všemu dává podivuhodnou plastičnost a zdání autenticity. Toho bych si ale sotva všiml, kdyby mě film nezaujal obsahově. Zápletka je jistě nereálná (alespoň co do přístupu nadřízených) a samotná vojna jistě ani v šedesátých letech nebyla takovou selankou, jak se zde zobrazuje. Ale celý ten film na mě působil spíš divadelnickým než filmařským dojmem a jako "fraška z kasáren" jednak působí velmi sympaticky, jednak si to naivní vytržení z reality může dovolit. Mladičtí záklaďáci působí velmi přesvědčivě i vtipně a celý ten cvrkot je opravdu "vymazlený". Trochu mi vadilo, že to v závěru míří na schématický protiklad "otcovský velitel" versus jediný buzerující (karikovaný) poručík. Na druhou stranu: divadelní fraška snažící se prosadit určitou myšlenku - a tedy je zcela namístě, jak jsou nakonec všichni zajedno v tom, že "to tak má být", přičemž se každý tváří, že o ničem neví. Že jsem se celou dobu velmi dobře bavil, je ovšem zásluhou herců. Krásně se svým partem naložil Adamíra, výborný je Pucholt, který táhne celý film, přičemž celou dobu působí dojmem, že totáně improvizuje. Jeho sparingpartner - mladý Wimmer - byl pro mne překvapivým a velmi příjemným objevem (nevím, jestli tak dobře hrál nebo jeho topornost prostě tak dobře sedla, leč na tom nesejde). Slečna z Jednoty, o níž váhám, zda byla slabomyslná, sjetá nebo jen zamilovaná do Pucholta, mě dostávala a její odpověď na otázku "Jak vypadala?" - "No, tak - jako z Prahy" voní nostalgií starých zašlých časů. Samozřejmě nebylo možno přehlédnout Libíčka, ale ani "Vyskočila" Vyskočila. Samotná J.O. byla opravdu moc hezká nejen svým půvabem, nýbrž i projevem. Jestli bylo jejím úkolem vystihnout nepříliš zajímavou tuctovou slečnu, která má ale v sobě přece jen jakýsi zvláštní šmrnc, tak to se jí podařilo dokonale. Naopak představitel jejího milého je nejslabším článkem celé taškařice - naprosto nezajímavý kořen. Slabší mi připadal i představitel karikovaného poručíka. No a konečně ta na dvě části přerušená milostná scéna. Za prvé: Jelikož v celém filmu šlo vlastně právě "o to" (aby si to ti dva spolu mohli rozdat), přičemž však tehdejší divák mohl právem očekávat spíše jen nějaký cudný náznak "splynutí duší", byla odvážnost této scény geniálním vyvrcholením i kontrapunktem celé té komedie okolo. Za druhé: Od okolní taškařice je oddělena zapouzdřením scénami cvičného útoku. A za třetí: Veškerá odvážnost této scény tkví vlastně jen ve studii tváře slečny při aktu (v několika polohách) - tímto se režisér odvážil na velmi horkou půdu, nikoli pohledem na její ňadra. A tu si myslím, že tvůrci tímto filmem opravdu mysleli především na "naše chlapce v zeleném", aby ten umělecký zážitek pro příslušníky naší lidové armády stál za to.(17.3.2011)

  • Big Bear
    ***

    Čekal jsem od toho komediální náhled do našich sixties u ČSLA a odešel s několika poznatky. Za prvé Obermaierová byla v té době fakt kočka, za druhé ta odvážná milostná scéna musela v tehdejší době působit jako hardporno a za třetí, Pucholt mne tu nebavil ba až prudil. A nebyl sám, zručně mu sekundoval Wimmer. Řada řečiček často opakovaných pro důraz na vtipnost byla trapná i to Půcholtovo koktání. Je škoda, že Obermaierová po okupaci 68 přesedlala na režimní vlnu a ocitla se v hlavní roli nejedné komunistické normalizační brutky včetně Majora Zemana. Kdo mně potěšil a je tomu tak vždy byl noblesní Jiří Adamíra. A jako leteckého fandu mne i bavily ty útržkovité záběry na leteckou základnu se všemi těmi Migy 21 a Suchoji co jsme v té době měli ve výzbroji našeho letectva. Film je protkán skvělými písničkami té doby jímž vévodí: Takový schody do nebe... Jelikož z toho na mně něco z těch šedesátek dýchlo, řadím to k průměru a dávám za tři přilepené kůžičky. * * *(28.10.2018)