Bourák

...netypický sportovní film? někdy mám pocit, že už ani nechceme věřit ve sny... že i sny nám byly ukradeny... tady je důkaz, že je to pitomost... dají se žít, ale stojí to celého člověka... byl na hřišti jednou na pár vteřin a pěkně všem nakopal zadek.... všem, kteří mají chuť to udělat také, přeji ze srdce ať se to podaří... (05.02.2014)

Už toho mám trochu plné zuby. Mladý Američan zdánlivě bez šancí prosadit se v nějakém sportu, který ostatní Američany mimořádně zajímá, se dere a dere. Zpočátku to nevypadá, pak následuje několik neúspěchů, a nakonec to po americku dopadne, jak jsme od začátku očekávali. Navíc ten americký fotbal... (04.06.2017)

Příběh kluka, který si jde za svým snem přes všechny překážky, které mu život hází pod nohy. Čím se ale Rudy od ostatních liší je, že jeho snem není být nejlepší, nejsou to trofeje a není to ani sláva. Jediné po čem celý život touží je stát se součástí týmu. A díky své zarputilosti a vytrvalosti se dostane nejen do týmu, ale taky nám pod kůži. Další z mnoha sportovních filmů, který se svým bratříčkům na první pohled v lecčem podobá, a přesto je vlastně úplně jiný. A jako bonus si člověk taky uvědomí, proč byl Sean Astin tak skvělá volba na roli hobita :-) (14.12.2013)

Aby mne tato sentimentální sportovní pohádka o vůli nevzdat se a jít vytrvale za svým snem oslovila, musel jsem blahosklonně přehlížet fakt, že Rudyho dychtivost vyběhnout na trávník v zápasu zbožňovaného týmu úzce hraničila se zhoubnou posedlostí. Že urputnou snahu o dobrý prospěch, přijetí na univerzitu a samotné studium motivoval jen a pouze americký fotbal. Díky sympaticky prostému Seanu Astinovi a nádherné hudbě Jerryho Goldsmithe se to (taktak) podařilo a naměkko jsem na konci byl, i když s výhradami. Lepší 3* (04.11.2019)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)