Les Invasions barbares
Les Invasions barbares
Invázia barbarov
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Pierre AviatHrají:
Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal, Dominique Michel, Marie-Josée Croze, Marina Hands, Roy Dupuis (více)Obsahy(1)
Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.
Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (134)
„Vy ste anjel?“ – „Ja prichádzať z Bulharsko.“ Bože, to zas bolo umenie. Muž umiera a v posledných dňoch života sa najskôr v nemocnici, potom v chatke pri jazere obklopí dávnymi priateľmi, známymi a rodinou a vedie nudné dlhé akože vtipné reči o ľudstve, politike a sexe. Ide o pokračovanie režisérovej kanadskej snímky ÚPADOK AMERICKÉHO IMPÉRIA z roku 1986, takže „dvojka“, sledujúca zostarnutých hrdinov, ZREJME musí byť pozoruhodná pre každého, kto videl prvý diel. K môjmu znudenému hodnoteniu si teda prirátajte dôležitý fakt, že som jednotku nevidel. ()
Nevidím na tomhle snímku nic zvláštního, nic zajímavého, klasické téma umírajícího otce, syn podnikatel, co se bez mobilu ani nenají, přátelé donucení přijet a dělat mu společnost, podplacení studenti...možná by to všechno nevadilo, ale je to natočeno tak nudně, nezáživně, že už podruhé jsem u toho skoro usínala. A to už vůbec nemluvím o hercích, protože ti byli všichni velice průměrní. ()
Když porovnám tento film a Želary vyjde mi, že Invaze je pro Oscara mnohem přijatelnější, přestože i v něm mi cosi vadí, např. kopec intelektuálních hovorů a rádoby rozesmívacích keců u postele umírajícího, asi by mě to dřív postrčilo do hrobu než vytrhlo z bolesti. Taky přísun a aplikace heroinu byla pojata jak Hurvínkova válka a pacient, který je na heroinu, je jistě vysmátý, ale nemoc a její projevy postupují bez ohledu na tento fakt dál, čímž se tady tvůrci přiliš nezaobírali. Co bylo na filmu naopak slušně podané, byl vztah otce a syna, který gradoval s blížícím se koncem, a který mi připomněl ještě daleko lepší film Cena za něžnost. ()
Velmi kontroverzní a v jistých (odborných) kruzích velmi oceňovaný kanadský režisér Denys Arcand (Úpadek amerického impéria, Ježíš z Montrealu) se pokusil zachytit poslední dny života člověka, který ani na smrtelné posteli žít nepřestává. Univerzitní profesor Rémy vždy miloval život, dopřával si jej plnými doušky, jen přitom trošku pozapomněl věnovat se také své rodině, za což jej syn Sébastien na jednu stranu nenávidí, na stranu druhou si teprve během posledních otcových dní uvědomuje, jak moc pro něj vlastně znamená. Těžko říct odkud, nicméně Sébastien sebere dostatek hrdosti, aby otci co možná nejvíc „zpříjemnil“ umírání. Sébastien si to může dovolit, je milionář, jenže co když ne láska, nýbrž peníze, tolik ovlivní vztah těchto dvou mužů? Když máte peníze, nebude pro vás státní zdravotnický systém dlouhodobou překážkou, taky heroin zmírňující nesnesitelnou bolest si můžete dovolit kupovat po dekagramech a bývalí studenti, ke zdravotnímu stavu svého kantora zcela lhostejní? Za drobný úplateček jej rádi potěší svou přítomností. Barbarství? Bezpochyby, ale rovněž způsob jak se bezstarostně prodrat životem a jak se o veškeré radosti života připravit. Proč nežijeme naplno, proč rozmělňujeme své štěstí v hmotných statcích? Protože jsme barbaři, všichni jsme do jisté míry barbaři – svým přístupem k životu, svým vztahem ke smrti, svým chápáním dějin. Vzhledem k tématu by se dal čekat film deprimující, Invaze je především o tom, že každý jednou pochopí. Byť až na smrtelné posteli, nebo v její těsné blízkosti. 75% Zajímavé komentáře: Jordan, belldandy, Radko ()
Uměle vykonstruovaný, samoúčelně dramatizovaný, nevtipný a bezradný film s mizivým procentem dobře napsaných postav. Ale minimálně kvůli těm pasážím, kdy na sebe v dialozích postavy kupí jedno slavné jméno za druhým bez jakékoliv pointy, stojí Invaze barbarů za vidění. Takovouhle pseudointelektuální onanii v kině jen tak neuvidíte. ()
Reklama