Transport z raja
Transport z raja
Transport from Paradise
Režie:
Zbyněk BrynychKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ilja Prachař, Ladislav Pešek, Jindřich Narenta, Vlastimil Brodský, Čestmír Řanda st., Jiří Vršťala, Jaroslav Raušer, Valtr Taub (více)Obsahy(1)
Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a ukázat, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se i vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen potěmkinovská iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže. Generál SS Knecht, který zde vykonává inspekční cestu, vzápětí nařídí transport do vyhlazovacího tábora. Seznam obětí má svým podpisem potvrdit i předseda židovské Rady starších David Löwenbach. Zpráva o chystaném transportu smrti se dostane mezi obyvatele ghetta... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (72)
Z českých filmů o německém protektorátu se tento neřadí k neznámějším, ani k těm nejlepším. Netradiční pohled za zdi terezínského ghetta je vlastně mozaikou malých a velkých příběhů lidí, kteří navzdory otřesným podmínkám a téměř nulovým vyhlídkám neztrácejí obyčejnou lidskou důstojnost. Životy zdejších židů jsou střídavě konfrontovány s natáčením propagandistického nacistického filmu majícího za cíl vykreslit Terezín jako normální město plné spokojených obyvatel, a s vědomím blížícího se transportu smrti. Tyto dvě roviny, absurdně spjaty s jedním místem, nejlépe vystihují trpkost tehdejší reality a název Transport z ráje tudíž ani nelze vnímat jako krutou ironii. Jistá roztříštěnost filmu má pak sice za následek absenci jediné nejsilněji gradující scény, ale pro zobrazení terezínských poměrů v co nejširším měřítku se to ukázalo být ideální cestou. V porovnání s tématicky spřízněnými snímky chybí Transportu trocha toho patosu, který by vám vehnal slzy do očí. Místy až příliš spoléhá na "smrtelnost" místa a občasná statičnost jinak skvělé kamery filmu taky nepřidává. Není však pochyb, že intelektuálové mezi filmovými kritiky by za kvalitnější označili právě Transport z ráje, nikoliv divákům otevřenější Vyšší princip či nedávno v televizi uvedenou Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. 80% ()
Prevažne sa jedná o strašne pasívnu nezáživnú réžiu. /40%/ ()
Transport z ráje lze nazvat jako komplexnější náhled na terezínské gheto a na protektorát obecně než třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, která je pro mě mimochodem ještě o kousek lepší a především emočně a psychologický zachází do většího extrému. Velký počet známých tváří a postav obecně je využit velmi příjemně, kdy nikdo nedostává zbytečně velký prostor a film ukazuje všechny možné situace příjemně zkombinované dohromady. Chvílemi na rozdíl od podobných filmů chybí transportu větší množství emocí, působí občas chladně, ale to může být způsobeno i něčím jiným a to citelným odstupem od tématu a snahou o jakousi objektivnost a sledování děje. Osobně bych právě tento film zařadil do trojlístku k Vyššímu principu a Modlitbe za KH a vznikla by tak volná trilogie o válce, která by vystihovala vše potřebné. Češi prostě vždycky uměli a tento film je dalším důkazem... ()
Velmi slušně natočený film, který by možná obměkčil mé srdce a utrhl si pro sebe ještě jednu žlutou hvězdu navíc - avšak pouze za předpokladu, že by jeho atmosféra nebyla tak nevtahující a celkově převážně "nijaká" - třebaže světlé chvilky by se našly. Je to škoda, protože jinak se snímek tvářil opravdu docela sympaticky (přítomnost mladých českých herců jako Františka Němce nebo Ladislava Potměšila byla milým zpestřením - avšak to samozřejmě nestačí). Za zhlédnutí ovšem stojí. ()
Mimořádně depresivní a působivý film, pro mě jeden z nejlepších filmů tzv. Nové vlny, a jeden z mých nejlepších filmových zážitků poslední doby. Ani netušíte jak jsem byl potěšen faktem, že tento film těsně před vánocemi, odvysílá ve svém filmovém klubu opět po nějaké době ČT. Vždyť už ho náročný televizní divák pomalu ani nezná.. Film se nám snaží zachytit lidské osudy obyčejných lidí, svázané navíc tou dusivou a tíživou atmosférou Terezínského ghetta a snaží se nám ukázat, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí všechny ty lidé důstojnost a dovedou se i vzepřít. Jsou to vlastně vesměs jen prostí a obyčejní lidé, všichni postavení před tragickou životní zkoušku. Ladislav Pešek (starý vězeň Roubíček) podal neuvěřitelně silný a sugestivní výkon (i když ne přímo hlavní, stačilo pár minutek na obrazovce) a jeho výrok "Už nikdy jako ovce" se mi vryl nadobro do paměti. Všichni tito lidé marně se bránící nacistickému šikanování a zlovůli ve zdech ghetta ve mě zanechali skutečně silný nejen filmový dojem. Tuto Peškovu poválečnou roli bych snad jen srovnal s rolí ve filmu O Ševci Matoušovi. Rovněž tragická. Dále skvělý byl i starý žid Lowenbach (předseda židovské samosprávy), hrdinně odmítnoucího svůj podpis pro seznamy deportovaných v podání Zdeňka Štěpánka, či obersturmführer SA Moritz Herz kterého přesvědčivě s hrůzou v jeho výraze zahrál Ilja Prachař. Předlohou k tomuto filmu nám byli povídky ze sbírky Noc a naděje od známého židovského spisovatele Arnošta Lustiga, který sám na vlastní kůži poznal toto prostředí v ghettech v Terezíně, Buchenwaldu a v Osvětimi, avšak v roce 1945 se mu podařilo uprchnout s tzv. pochodu smrti. Asi to nejlepší od Zdeňka Brynycha co jsem zatím od něj viděl, co si budeme povídat jeho filmografie je přeci jenom značně nevyrovnaná a kolísavá. ()
Zbyněk Brynych byl typem režiséra, který točí spíš silou vůle než váhou svého talentu a po větší část své tvůrčí dráhy se dal považovat víc za snaživého rutinéra než kreativního umělce (nehledě na jeho normalizační angažmá, kdy si zadal mnohem víc, než bylo nutné). Přesto po sobě zanechal v 60. letech několik snímků, které za zkouknutí nepochybně stojí, a tak nějak zapadají do 60. let coby vrcholné fáze rozkvětu československé kinematografie. Ne, že by film o terezínském koncentráku neměl slabší momenty, netrpěl místy zbytečnou ztrátou tempa nebo logickými nedodělky (vážně by podnikal velitel tábora šťáru proti příslušníkům odboje sám s jediným vojákem?), na druhou stranu atmosféra ghetta a pochmurné očekávání transportu do osvětimského pekla jsou zachyceny působivě a v době, kdy podle internetových diskuzí vzrůstá chuť si nějaké ty fajnovější koncentráčky opět pořídit, nezaškodí si připomenout, co by to v praxi znamenalo (včetně suchého denního hlášení o 300 přirozených úmrtích za den). Transport z ráje osobně považuju za Brynychův nejlepší kousek. Některé rozpačité komentáře a hodnocení jsou paradoxně důsledkem Brynychovy snahy vyhnout se příliš lacinému a divácky co nejpřístupnějšímu sdělení. Tohle drama zkrátka požaduje od diváka víc než jen povrchní pozornost a pasivní postoj. Snaží se (pravda, ne vždycky s ideálním výsledkem) mluvit novým filmovým jazykem a hledat nové úhly pohledu, než bylo zvykem v 50. letech. V neposlední řadě je tenhle snímek přehlídkou mladých tváří herců, které už v některých případech známe jen z vyprávění a v jiných jen jako pány ve značně pokročilém věku. Celkový dojem: 75 %. ()
Na poprvé mi to přišlo jako taková spíš průměrná podívaná, při druhém zhlédnutí na mě film zapůsobil mnohem víc. Transport z ráje (dokonale výstižný název) nesází tolik na atmosféru strachu a dojemnost jako jiné tématem podobná díla, spíš se k problematice staví více popisně, bez přehnaných emocí, s velkou dávkou pragmatismu (což nejspíš mnoha divákům odkojených na určitých opakujících se žánrových motivech příliš nesedne). Postavy, z nichž mě asi nejvíc zaujaly Binde a Vágus, jsou ve většině případů velmi dobře napsané a zahrané, a to ať už jde o nacisty (obrovsky přesvědčiví Prachař a Narenta) nebo obyvatele Terezína. Ti jsou tak nějak smíření se svým osudem, a přestože mají strach a bojuje v nich pud sebezáchovy s udržením si posledních zbytků lidské důstojnosti, snaží se ke svému osudu přistupovat ponejvíce střízlivě (třeba taková Lízinka by byla v jiné době a na jiném místě nejspíš považována za pořádnou couru, zde však v předvečer transportu rozhodně ne). A obsazení je vůbec velkou devízou tohoto filmu, protože se divák dočká spousty začínajících herců, stejně jako zkušených veteránů. Silné 4*, trochu neprávem nedoceněný snímek. "Už nikdy jako ovce!" ()
V roce 1962 se ještě pořád neuměly dělat retro filmy s pořádnou dobovou výpravou a ještě dalších 20 let to šlo opravdu ztuha. Čili opět jsme svědky filmu, kde v koncentrácích vězeňkyně patrně četly Burdu... :( Vklad Ester není plus, ale zásadní mínus. ()
"Život je příliš krátký na pěkné věci!" ()
Tohle mě moc nevtáhlo. Němci si tu pořád jenom počítají ta svá čísla a i ostatní tedy i ti kladní hrdinové jsou tu pouze jen lehce načrtnutí a celkem nezajímavý. Z daného námětu se dalo určitě vytěžit něco lepšího, než toto sice řemeslně slušné, ale obsahově celkem prázdné dílko. Zaujala mě ta pasáž ve které jsem se dozvěděl něco o tom, jak to přibližně probíhalo s tím natáčením toho propagandistického jakože dokumentárního snímku z Terezína, ale zbytek filmu je dost chladný a divácky odtažitý. Pro tentokrát jen průměrná záležitost.55% ()
Kvalitná česká dráma, kde často znie nemčina, preto film obsahuje aj titulky. Kvalitné obsadenie známych, ale vtedy ešte mladých hercov, ale najsilnejšou stránkou je dobrá atmosféra filmu. Škoda pár hluchých miest a absencia nejakého silnejšieho príbehu, inak to mohla byť legenda. Film 80%. ()
Drsný a pravdivě vyprávěný obraz "koncentrační doby" od pana Lustiga..... Vinklář coby zachránce a dárce alespoň malého plaménku naděje se blýskne roličkou mladého hrdiny. ()
Mohl to být zajímavý film, bohužel nenabízí to, co proklamuje - tj. onu atmosféru ghetta a působivost. Díky černobílé barvě a špatné kvalitě působí téměř dokumentárně, což je příjemné, ale dost věcí naopak tento dojem kazí. K positivům bych řadila, že Němci mluví německy (a čeští herci mají překvapivě povedenou němčinu) a vyvarování se klasického vydírání ve filmech z koncentráků, tedy absenci jakéhokoliv explicitního násilí vůči vězňům. Potud jsou body jen kladné, leč tím to končí. Snímek jako celek je dosti dýchavičný, často dokonce uspávající až nudný a po oné atmosféře aby jeden špendlíčkem hrabal a prstíčkem kopal - naprosto se jí nedostává. Některé momenty působí vyloženě směšně a jiné jsem asi nepochopila - např. rozlučka Lízy s chlapci měla znamenat, že si uspořádali gruppensex? Nebo to byla jakási pochybná metafora...čertví. Na každý pád Transport z ráje má očekávání moc nenaplnil, vlastně se jim drze skoro vyhnul. ()
Pôsobivý príbeh z terezínskeho ghetta, plný úžasných výkonov mladých, začínajúcich hercov (Josef Abrhám musel byť v mladosti hotový lámač sŕdc). Ten pocit kedy viete, že zajtra vás čaká lístok na vlak smrti a nedá sa tomu vyhnúť by som neprial nikomu, strašné a mrazivé. Do toho ešte pár detských, naivných hláskov a dopis rodičom, že veď len idú niekam pracovať.... No jednoducho hotový smútok. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Dokonale podchycená atmosféra (příjezdy esesáků) scénář i dialogy. Čísla, čísla, samá čísla, všude kolem, za každým číslem se ovšem skrývá jeden osud, chodí a žijí vedle sebe, každý jak umí. Někdo vidí naději ve spolupráci a poslušnosti, někdo v odvážných činech a rozhodnutích, ale většina bohužel v pravdomluvnosti Němců, která je pevná jako nanuk v pravé poledne na Sahaře. Einhundertzwei! Einhundertdrei! Pro Němce to byla prostě práce s čísly, když bylo čísel hodně, vyprázdníme, není problém. Tento nadnesený přístup k nelidskému zacházení s lidmi, i když podmínky v Terezíně byly jistě přijatelnější než třeba ve Varšavě, má v sobě i skladba, jež film doprovází a která si rozhodně zaslouží samostatnou hvězdičku navíc. Film může sloužit i jako výborný dokument o terezínském ghettu. ()
Ďalšia depka z 2. svetovej vojny/holocaustu na našom (bývalom) území. A možno aj najchladnejší a divácky menej príťažlivý, ako iné príspevky k téme. Chlad je vyjadrený často osovo symetrickou kamerou, pohybom postáv v priestore akoby v smrteľne naaranžovanom predstavení. Často sledujeme prázdne ulice geta, kde znenazdajky prebehne nejaký človek a obraz dopĺňa zvuk jeho krokov. Jednotlivé príbehy postáv sa v priebehu filmu nezačnú vyvíjať, ony sa stávajú z konkrétnych ľudí postupom času členovia "stáda oviec" (citované z filmu). Inak prehliadka neskoršej českej hereckej elity, niektorí známi herci tu sú ešte veľmi mladí. 70% ()
Tenhle film by si zasloužil maximálně tři hvězdičky, nebýt jediné věci: tím je mladý pár, který se spolu loučí večer před transportem a oběť jednoho z jejich přátel. ()
Aj keď som Lustigovu predlohu nečítal, verím, že v knihe bola atmosféra geta vystihnutá vierohodnejšie a desivejšie, ako vo filme. V tejto súvislosti sa mi celkom nenáležite vybavil Veľký útek. Aj v ňom mi zajatecký tábor miestami pripomínal tábor pioniersky. Tu ma obdobným spôsobom rušila skupina mladíkov (Abrhám, Vinklář, Němec a ďalší). Vo filme je niekoľko silných momentov, ale väčší počet hluchých až nevydarených. Dve hviezdičky preto vyjadrujú maximum môjho uznania. ()
Velice působivý snímek z terezínského ghetta patří k vrcholům Brynychovy značně nevyrovnané filmografie. Silný příběh, vynikající kamera, výtečné herecké obsazení. Jenom hudba mi přišla místy poněkud mimo. Radokova Daleká cesta je prostě kvalitativně ještě o stupeň výš. ()
Z ráje se nikomu nechce. Ale co si natropili, to si musí i sníst, říkávají v ráji, když vyhazují ty, co do ráje nepatří. Hitler a nacisté chtěli změnit svět, jak se jim to dařilo, o tom vypovídá i tenhle malý příspěvek trochu připomínající nedávné dějiny lidstva. ()