Reklama

Reklama

Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a ukázat, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se i vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen potěmkinovská iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže. Generál SS Knecht, který zde vykonává inspekční cestu, vzápětí nařídí transport do vyhlazovacího tábora. Seznam obětí má svým podpisem potvrdit i předseda židovské Rady starších David Löwenbach. Zpráva o chystaném transportu smrti se dostane mezi obyvatele ghetta... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (69)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Mimořádně depresivní a působivý film, pro mě jeden z nejlepších filmů tzv. Nové vlny, a jeden z mých nejlepších filmových zážitků poslední doby. Ani netušíte jak jsem byl potěšen faktem, že tento film těsně před vánocemi, odvysílá ve svém filmovém klubu opět po nějaké době ČT. Vždyť už ho náročný televizní divák pomalu ani nezná.. Film se nám snaží zachytit lidské osudy obyčejných lidí, svázané navíc tou dusivou a tíživou atmosférou Terezínského ghetta a snaží se nám ukázat, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí všechny ty lidé důstojnost a dovedou se i vzepřít. Jsou to vlastně vesměs jen prostí a obyčejní lidé, všichni postavení před tragickou životní zkoušku. Ladislav Pešek (starý vězeň Roubíček) podal neuvěřitelně silný a sugestivní výkon (i když ne přímo hlavní, stačilo pár minutek na obrazovce) a jeho výrok "Už nikdy jako ovce" se mi vryl nadobro do paměti. Všichni tito lidé marně se bránící nacistickému šikanování a zlovůli ve zdech ghetta ve mě zanechali skutečně silný nejen filmový dojem. Tuto Peškovu poválečnou roli bych snad jen srovnal s rolí ve filmu O Ševci Matoušovi. Rovněž tragická. Dále skvělý byl i starý žid Lowenbach (předseda židovské samosprávy), hrdinně odmítnoucího svůj podpis pro seznamy deportovaných v podání Zdeňka Štěpánka, či obersturmführer SA Moritz Herz kterého přesvědčivě s hrůzou v jeho výraze zahrál Ilja Prachař. Předlohou k tomuto filmu nám byli povídky ze sbírky Noc a naděje od známého židovského spisovatele Arnošta Lustiga, který sám na vlastní kůži poznal toto prostředí v ghettech v Terezíně, Buchenwaldu a v Osvětimi, avšak v roce 1945 se mu podařilo uprchnout s tzv. pochodu smrti. Asi to nejlepší od Zdeňka Brynycha co jsem zatím od něj viděl, co si budeme povídat jeho filmografie je přeci jenom značně nevyrovnaná a kolísavá. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Z českých filmů o německém protektorátu se tento neřadí k neznámějším, ani k těm nejlepším. Netradiční pohled za zdi terezínského ghetta je vlastně mozaikou malých a velkých příběhů lidí, kteří navzdory otřesným podmínkám a téměř nulovým vyhlídkám neztrácejí obyčejnou lidskou důstojnost. Životy zdejších židů jsou střídavě konfrontovány s natáčením propagandistického nacistického filmu majícího za cíl vykreslit Terezín jako normální město plné spokojených obyvatel, a s vědomím blížícího se transportu smrti. Tyto dvě roviny, absurdně spjaty s jedním místem, nejlépe vystihují trpkost tehdejší reality a název Transport z ráje tudíž ani nelze vnímat jako krutou ironii. Jistá roztříštěnost filmu má pak sice za následek absenci jediné nejsilněji gradující scény, ale pro zobrazení terezínských poměrů v co nejširším měřítku se to ukázalo být ideální cestou. V porovnání s tématicky spřízněnými snímky chybí Transportu trocha toho patosu, který by vám vehnal slzy do očí. Místy až příliš spoléhá na "smrtelnost" místa a občasná statičnost jinak skvělé kamery filmu taky nepřidává. Není však pochyb, že intelektuálové mezi filmovými kritiky by za kvalitnější označili právě Transport z ráje, nikoliv divákům otevřenější Vyšší princip či nedávno v televizi uvedenou Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. 80% ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Zbyněk Brynych byl typem režiséra, který točí spíš silou vůle než váhou svého talentu a po větší část své tvůrčí dráhy se dal považovat víc za snaživého rutinéra než kreativního umělce (nehledě na jeho normalizační angažmá, kdy si zadal mnohem víc, než bylo nutné). Přesto po sobě zanechal v 60. letech několik snímků, které za zkouknutí nepochybně stojí, a tak nějak zapadají do 60. let coby vrcholné fáze rozkvětu československé kinematografie. Ne, že by film o terezínském koncentráku neměl slabší momenty, netrpěl místy zbytečnou ztrátou tempa nebo logickými nedodělky (vážně by podnikal velitel tábora šťáru proti příslušníkům odboje sám s jediným vojákem?), na druhou stranu atmosféra ghetta a pochmurné očekávání transportu do osvětimského pekla jsou zachyceny působivě a v době, kdy podle internetových diskuzí vzrůstá chuť si nějaké ty fajnovější koncentráčky opět pořídit, nezaškodí si připomenout, co by to v praxi znamenalo (včetně suchého denního hlášení o 300 přirozených úmrtích za den). Transport z ráje osobně považuju za Brynychův nejlepší kousek. Některé rozpačité komentáře a hodnocení jsou paradoxně důsledkem Brynychovy snahy vyhnout se příliš lacinému a divácky co nejpřístupnějšímu sdělení. Tohle drama zkrátka požaduje od diváka víc než jen povrchní pozornost a pasivní postoj. Snaží se (pravda, ne vždycky s ideálním výsledkem) mluvit novým filmovým jazykem a hledat nové úhly pohledu, než bylo zvykem v 50. letech. V neposlední řadě je tenhle snímek přehlídkou mladých tváří herců, které už v některých případech známe jen z vyprávění a v jiných jen jako pány ve značně pokročilém věku. Celkový dojem: 75 %. ()

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Velmi slušně natočený film, který by možná obměkčil mé srdce a utrhl si pro sebe ještě jednu žlutou hvězdu navíc - avšak pouze za předpokladu, že by jeho atmosféra nebyla tak nevtahující a celkově převážně "nijaká" - třebaže světlé chvilky by se našly. Je to škoda, protože jinak se snímek tvářil opravdu docela sympaticky (přítomnost mladých českých herců jako Františka Němce nebo Ladislava Potměšila byla milým zpestřením - avšak to samozřejmě nestačí). Za zhlédnutí ovšem stojí. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Transport z ráje lze nazvat jako komplexnější náhled na terezínské gheto a na protektorát obecně než třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, která je pro mě mimochodem ještě o kousek lepší a především emočně a psychologický zachází do většího extrému. Velký počet známých tváří a postav obecně je využit velmi příjemně, kdy nikdo nedostává zbytečně velký prostor a film ukazuje všechny možné situace příjemně zkombinované dohromady. Chvílemi na rozdíl od podobných filmů chybí transportu větší množství emocí, působí občas chladně, ale to může být způsobeno i něčím jiným a to citelným odstupem od tématu a snahou o jakousi objektivnost a sledování děje. Osobně bych právě tento film zařadil do trojlístku k Vyššímu principu a Modlitbe za KH a vznikla by tak volná trilogie o válce, která by vystihovala vše potřebné. Češi prostě vždycky uměli a tento film je dalším důkazem... ()

Galerie (1)

Zajímavosti (6)

  • Juraj Herz, který působil jako pomocný režisér, byl v době natáčení filmu častým návštěvníkem pražského nočního podniku Alhambra. Tam se seznámil se zpěvákem Rudolfem Cortésem a přemluvil ho, aby ve filmu zahrál esesáka. Bylo to v té době pro diváky dost velké překvapení. (raininface)
  • Filmovanie prebiehalo v Terezíne. (dyfur)
  • Po filmu Každá koruna dobrá (1961), kde si Juraj Herz poprvé vyzkoušel práci asistenta u režiséra Zbyňka Brynycha, byl již zde plnohodnotnou součástí režie. Např. psal Brynychovi životopisy postav zúčastněných kluků, žijících v ghettu. (mchnk)

Reklama

Reklama