The Bad Seed

Minimum scén a je vcelku i běžné, že scéna trvá i 13 minut. A jak už bylo řečeno, jedná se o jeden z nejukecanějších snímků (titulky mají přes 2000 řádků). Zajímavé ale pro mne bylo, že i když snímek má víceméně pořád stejné tempo, s jen menšími či většimi odchylkami, tak jsem se za celou stopáž nestačil nudit. A nebylo to jen tím, že by mě snímek udolal svou ukecaností, kdy bych neměl na nic jiného ani čas. Bylo to skvělými hereckými výkony, kde mě nejvíce uchvátila Eileen Heckart jako Hortense Daiglová. Co ta dokázala za dvě scény (leč dlouhé scény) kde byla předvést za výkon, úžasné! A to nemluvím o Patty McCormack, představitelku malé Rhody. Milá, elegantní, vychovaná a přesto až smrtelně nebezpečná a zahraná na jedničku. Celkově je krása koukat na jednotlivé scény, kde dialogy probíhají až tak intenzivně, že člověk je prostě hltá, i když zrovna neprobírají nic k tématu filmu. Děj filmu nás sice dnes již moc nepřekvapí (Orphan), ale na svou dobu šlo o něco nového, neviděného a své kouzlo si snímek zachovává do dneška. Ať už svou atmosférou, perfektními hereckými výkony a nebo hudební stránkou, kterou měl na starost skvělý Alex North. Není ani v dnešní době moc snímků, které by se The Bad Seed mohli rovnat. A pokud i ano, tak The Bad Seed má pořád v záloze trumfy v podobě pár opravdu skvělých scén (v jedné Patty McCormack až excelovala) a nebo, až nečekaného, konce. Závěrečná přehlídka herců byla moc hezká a zavedl bych jí před velkými titulky i dnes. (20.07.2013)

A tohle že patří do sbírky 101 HORORŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE? No nevim nevim... Každopádně titulky bych k tomu překládat nechtěl. The Bad Seed je totiž s přehledem ten nejukecanější film, co jsem za poslední dobu viděl. A bohužel i nudný. 130 minut dlouhé drama o matce, která začíná nabírat podezření o tom, že její malá dcera stojí za vraždou utopeného chlapce. To je prosím všechno. Ať se vám to líbí nebo ne, s horrorem to nemá téměř nic společného. Snímek připomíná divadelní inscenaci, kde se neustále tlachá v jediné místnosti, a jen zřídka nakoukneme do kuchyně, zahrady nebo sklepení. Za celou dobu tu dojde ke dvěma vraždám, jež vůbec neuvidíte, pouze se o nich, jak jinak, mluví. Většina hereckého osazenstva je v naprostém pořádku, až na tu malou psychopatickou holčinu coby ďáblovo sémě, ta mi svojí výřečností a hysterickými záchvaty pila krev. (14.02.2011)

Šíleně divadelní a šíleně nudné. Navíc si nejsem jist, kdo mě iritoval víc, zda ta příšerná matka, nebo odpudivě přehrávací dcera (i když ta měla alespoň dobrý momenty brutální necitelnosti). Neskutečné množství dialogů, nulový děj, jednorozměrné postavy a vše korunuje závěrečná děkovačka. O horor nejde ani omylem. Na divadle by to mohlo být zajímavé, zručné filmové zpracování by také nemuselo být zlé, ale tohle se hrubě nepovedlo. (30.03.2014)

Konverzačních horrorů, natočených navíc podle divadelní hry, je opravdu hodně málo. A proto díky za každý dobrý, minimálně jako tenhle. The Bad Seed má vlastně jen jednu závažnou chybu. Není to jeho divadelnost, ani ukecanost, naopak, obě tyhle dvě věci jen pomáhají jeho atmosféře a dokonale vytváří přesně to, co mělo být účelem. Přesto se ta chyba s oběma trochu pojí. Je to totiž přílišná zdlouhavost filmu a jeho lehce nudná střední část. Trošku to prostříhat, probrat některé dialogy a nenechat je důležitou věc okecávat zbytečně dlouho, pátou hvězdičku bych přiklepl jen by to hvízdlo. Zápletkou, postavově i herecky je to totiž parádní. Malá Rhoda je sice takřka jako z výkladní skříně obchodu s malými spratkovitými parchanty (což ale neznamená, že špatná), ale bytná Monika, matka utonulého chlapce a ostatně i Rhodina matka jsou skvěle napsané a ještě lépe odehrané postavy. Nepřekvapuje mě, že se kniha objevila v knize 101 horrorů, které musíte vidět, než zemřete. Mrzí mě jen ta dlouhá stopáž. A hrozně rád bych si na to zašel do divadla. (09.11.2014)

Žena v domácnosti pojme podezření, že její osmiletá dcera Rhoda je vrah. O nic víc ani míň v tomto dramatu nejde, přesto jsem přesvědčen, že byly ve hře tucty zajímavějších způsobů zpracování. Prapůvodní předloha je sice literární, ale každá scéna filmu neodvolatelně prozrazuje závislost na její jevištní dramatizaci. Film působí doslova jako záznam divadelního představení s několika exteriérovými dotáčkami tam, kde být nemusely, a jejich absencí tam, kde být mohly a měly. Nejde jen o to, že se celé dvě hodiny ocitáme víceméně v jednom interiéru. Herci se v něm pohybují a vyjadřují tak teatrálně, jako by kinematografie roku 1956 neznala řeč střihu, detailů a dalších zkratek. Pro příklad - děje-li se něco dramatického na zahradě domu, dozvíme se o tom z dialogu postav, které se vyklánějí z okna a tlumočí tyto události postavám uvnitř. Nejsme ani u zcela klíčové scény utonutí Rhodina spolužáka, o kterém se pak celé dvě hodiny mluví. Tato těžko pochopitelná ignorace filmové řeči se dá vysvětlit snad jen zvlášť přísnými podmínkami ve smlouvě o převedení zaběhnutého představení na celuloid; jiná racionální možnost mě nenapadá. Dospělé obsazení, podle všeho zachované z divadla, je nemimořádné, ale vcelku přijatelné. Pokud je někdo méně přesvědčivý, zpravidla je to právě vinou divadelních návyků. Horší je to s tou vraždící holčičkou. Její představitelka koketně recituje naučené věty způsobem cvičené opičky, jaký by možná dojal její babičku na školní besídce, ale ve filmu je nepřijatelný. Tak nepřirozené dítě se ve filmu vidí zřídka. Dialogy hry jsou často inteligentně víceznačné, jen na mnoha místech nadbytečné nebo nahrazující v minutě něco, co by obraz vyjádřil za vteřinu. Ne, ať to vezmu z kteréhokoli konce, nedaří se mi najít něco, čím by ten film vynikal nad jinými. Zápletka je přitom zajímavá, v 50. letech byla možná i odvážná, ale všechen její nemalý potenciál zkrátka zůstává přibitý na prkna, která znamenají šmíru. 40% (07.10.2010)