Reklama

Reklama

Fasádník Mirek Helebrandt a řidička poštovního vozu Helena Dobiášová se seznámili při malé automobilové nehodě. Mirek se o Helenu velmi zajímá, ta se však chová zdrženlivě. Tají před ním, že je svobodnou matkou a že má malého synka, o kterého se jí občas stará strýc. Do Mirka se zamilovala i mladičká servírka Jana. Helena je pozvána na oběd k Mirkovým rodičům. Mirek jí před tím poprvé navštíví v jejím bytě. Když mu Helena vysvětlí, že malý chlapec na fotografii je její syn, Mirek je tím zaskočen a odmítne její vysvětlení, že byla příliš mladá. Večer se Mirek na taneční zábavě opije. Poté, co hosté odejdou, dá mu Jana otevřeně najevo své city. V tu chvíli si mladý muž uvědomí, že Helena byla před několika lety stejně zamilovaná a nerozumná jako je teď Jana. Vrací se k Heleně, která dokonce uvažovala o tom, že nechá synka u strýce napořád. Petřík se vrací domů. Když uvidí v bytě cizího muže, otočí se a utíká pryč. Helena za ním vyběhne na ulici a Mirek se k ní přidá. (NFA)

(více)

Recenze (40)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Velmi dobře-řemeslně natočený psychologicko-dramatický film od debutujícího režiséra Z. Brynycha z prostředí legendárního Žižkova (proslulé slavné pražské čtvrti). Vymykající se určitě v mnoha směrech tehdejšímu socialistickému dobovému kontextu alespoň co se týče filmu. A to hlavně díky perfektnímu realistickému zachycení prostředí a perfektnímu vystižení a psychologické studii jednotlivých osob. Srovnatelný v té době snad pouze z filmy ze zahraničí a to hlavně z francouzských a italských kinematografií jakož to svých takových vzorech. Ve filmu si svou poslední filmovou roli zahrála Milada Smolíková (ve filmu ztvárnila prodavačku Helebrandtovou) jedna z předních představitelek ND. Ve filmu poprvé už v roce 1916 a to v němém snímku Zlaté srdéčko. Většinou ve filmu hrála ženy všech povolání ale převážně jen z lidového prostředí. Věčná škoda pro všechny milovníky kvalitních starých českých filmů nejen této dekády a tohoto období, že takových to dobrých filmů nevysílají v televizi přeci jenom více. Jedna hvězdička patří určitě H. Olárové a to za velmi dobré ztvárnění role řidičky poštovního auta Heleny Dobiášový, svobodné matky a druhou za filmové záběry tehdejšího velmi bídného a pošmourného Žižkova. Kdo film viděl určitě poznal např. ulice Koněvovu, Husitskou, Seifertovou (tehdejší Kalininovu) či třeba stadion Viktoria Žižkov. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Mezi špinavými a zašedlými pavlačovými činžáky Žižkova se odehrává příjemný film o lásce křehké taxikářky a mužného fasádníka. Ten, kdo si myslí, že jde o agitku, mýlí se. Jde o film, který se vymiká dobovým filmům a je jedním z prvních neorealistických děl, natočených v Československu. Zobrazuje život obyčejných lidí bez příkras a opravdově. V hlavních rolích předvedli výborné výkony Renata Olárová a Jiří Vala. Závěrečná scéna na silnici vám zůstane v paměti. ()

Reklama

Radko 

všechny recenze uživatele

Svet pavlačových dvorov, komunikácie naprieč balkónmi. Na príklade pár poštáriek, stavbárov a šoférov vystihnutá rázovitosť života mestského proletariátu. Zároveň: Príbeh lásky. V nej: dôležitosť prijatia partnera. So všetkým, čo si priniesol z minulosti. Osobitý humor. Železničný kraj obklopujúci baráky. Preplnené krčmy. Živý, plastický film zachycujúci pulzovanie robotníckej mestskej štvrti s pochopením, čarom humorom i smútkom. Zrelý debut. 88% ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Fakt, že jde o téměř šedesát let starý film, musím říct, že dost dobrý, jelikož Žižkov padesátých let, je něco, co se jen tak nevidí. Pavlačové ošuntělé činžáky postavené na viničních svazích. Při vší šedi, čtvrť proletářská měla svojí poetiku. A poté je potřeba zmínit, že Žižkov dnes má už zcela jinou atmosféru. Protože i tam, pěkných míst ubývá jako vrabců domácích. Kdo mě zaujal? Kdybych měl někoho jmenovat, byl by to Jiří Vala, protože byl zajímavý a skvělý herec. Jeho postava lešenáře se mi hodně líbila. Tak trochu fanfarón aneb žižkovský frajer. Řekl bych, opravdu pěkně natočené, vzhledem k době vzniku. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Půl století poté, co váš i můj dědeček byli takoví mladí sekáči jako Jiří Vala zde, má Žižkovská Romance hodnotu spočívající ve vyobrazení propracované mozaiky života obyčejných lidí v už tehdy specifické části Prahy, a poskytnutí možnosti obdivovat herecký talent ledva zletilé Jany Brejchové - která tu má ovšem jen vedlejší roli. Společenská kontroverze stigmatu matky samoživitelky a s jejím tehdejším postavením spojenými téměř hysterickými záchvaty všech zúčastněných, když přišlo na nějaké ty vztahy, je v dnešní době nepochopitelná, a musíte si neustále připomínat, že tehdy byla doba zcela jiná, a prostě to tak bylo, i když je to tak (relativně) nedávno. Když člověk uváží, jaké filmy vznikaly v době, kdy už se soudruzi vypořádali s tím zavšiveným třídním nepřítelem, a socialismus v naší zemi už už vítězil (viz "slavná" Ústava z roku 1960), nezbývá než zatleskat Zdeňku Brynychovi, že vykřesal takovéhle nezpolitizované dílo. Ano, samozřejmě, je tu úlitba ve formě celozávodní rady a blablabla, ale hlavní hrdinka nevykřikuje nic o výdobytcích socialismu a emancipaci žen (která je podle ideologů "mírového socialistického tábora" vynálezem VŘSR;)) a jen se snaží být lidsky šťastná. Ponechme stranou, že paní Olárová představovala vizuální prototyp ženy té doby, a že mi přišla značně neatraktivní, svoji roli "splnila" velmi dobře. Běžnému divákovi bych Žižkovskou Romanci nedoporučil, na to je dnes už příliš archaická. Pokud ale máte zájem o nedávnou historii nebo jste nějak zaujati pro filmovou vědu a teorii (nezoufejte, prý se to už dá léčit), pak je to kus pro vás. Já dávám 70%, protože těch sto minut bylo přece jen poněkud mnoho. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (2)

  • Dům, ve kterém bydlí Helena (Renata Olárová), se nachází se v ulici Hořanská 3, Praha-Žižkov. (sator)

Reklama

Reklama