Reklama

Reklama

Vortex

  • Francie Au bord du monde (pracovní název)
Drama
Francie / Belgie / Monako, 2021, 135 min

Obsahy(1)

„Život je jako sen, je to tak? Ano je. Je to sen ve snu…“ Tak si připíjejí postarší manželé na terase svého bytu. Zdají se být zdraví a spokojení. Jenže klid podzimu života začíná pomalu rozežírat zákeřná nemoc, jež způsobuje, že se Françoise ztrácí nejprve v ulicích Paříže, brzy i ve své vlastní mysli. Její manžel, bývalý filmový kritik, by se o ni rád postaral, ale i jemu docházejí síly… Obraz je rozdělený na dvě části, a tak divák nepřichází ani o vteřinu filmového času, kdy se obě postavy v podání mistra hororů Daria Argenta a francouzské hvězdy Françoise Lebrun snaží přežít své stáří. Gaspar Noé přichází se snímkem, který chce věnovat všem, „jejichž mozky se rozloží dříve než jejich srdce“. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (9)

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Vortex je drobným odklonem od předchozí tvorby vizuálně svébytného provokatéra Gaspara Noého – vynalézavá autorská forma využívající dělení obrazu a výrazných předělů při střihu sice zůstává, ale po obsahové stránce extrémní divokost a živelnost vystřídala mrtvolná pomalost, jdoucí ruku v ruce s příběhem o neklidném dožití a umírání dvou manželů-seniorů, z nichž jeden je pár let po infarktu a druhý čím dál víc podléhá Alzheimerovi. Pro někoho možná originální umělecký horor, který naturalisticky zobrazuje poslední etapu života bez uhýbání i před těmi nejkrutějšími okamžiky (navíc se skvělými hereckými výkony), na druhou stranu je to ale zároveň i zoufale ubíjející, nesnesitelně dlouhé a pro své lpění na nekonečném potácení obou hlavních postav po interiérových lokacích spletitého bytu i k nepřečkání nudné. Noé si splnil sen, obsadil si do filmu slavného italského režiséra Daria Argenta a přizpůsobil barevnou stylizaci tak, aby ladila naturelu jeho díla, dalším pozoruhodným aspektem je ale pak už jen kamera, zabírající tentýž příběh ze dvou odlišných perspektiv, které musíte sledovat naráz. Kombinace toho všeho ve vás možná vyvolá tísnivé pocity, jaké asi cítí bezmocný a nemocný důchodce na sklonku života, smrt je však v tomto případě vysvobozením především pro diváka. ()

Kaka 

všechny recenze uživatele

Real-time dokumentaristická odysea o stárnutí a umírání v nekompromisním podání kontroverzního tvůrce, který se nebojí tnout do živého a neuhne v momentech, kdy ostatní stříhají a odvracejí kamery tak, aby si divák mohl "domyslet" zbytek. Gaspar Noe zprostředkovává komplexní zážitek odlišným stylem, který někomu vyhovuje, jiní odchází během projekce. Vortex není o tom vidět ho vícekrát, ale o tom, prožít ho v kině jen jednou, ačkoliv je to chvílemi velmi těžké, až nesnesitelné. ()

Reklama

JFL 

všechny recenze uživatele

Život s filmem, film o životě, život po filmu a film po životě. Na první pohled je Noého odklon od konceptuálních hrátek s žánry, formou a filmem coby senzorickým atakem směrem do hájemství Bergmana a Hanekeho sice nečekaný, ale v jádru a v souladu s námětem nevyhnutelný. Na druhou stranu téma se sice mění, ale autorský rukopis i motivy zůstávají nezaměnitelné. Noé stále drtí diváky, jen tentokrát ne tolik hrátkami se samotnou matérií a médiem filmu jako spíše nelítostným zpřítomněním konce života. Jestliže doposud nám Noé věrný mladické a bouřlivácké povaze ukazoval život coby pomíjivý sen a extrémní zážitek, tentokrát nám jeho konec odhaluje jako spirálu mezi bezmocným bděním a laskavou noční můrou, která vše dosavadní směřuje k finální prolínačce. ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Obraz je rozdělen na dvě půlky čtvercového formátu, takže vždy nezávisle na sobě sledujeme vlevo bábu a vpravo dědka (nebo naopak), a občas, když jsou oba blízko sebe, je na obou půlkách obrazu tatáž scéna z mírně odlišných úhlů. Nápad je to super, bohužel slouží jen k tomu, jak banálnímu příběhu dát originální formu, a už s ním není nijak poutavě či hravě pracováno (rozhodně nečekejte nic jako videoklip Cibo Matto - Sugar Water od Michela Gondryho!). Noé to natočil strašně nudně a je to nesnesitelně dlouhé. Jen díky docela působivým posledním 20 minutám jsem hodnocení zvedl na dvě hvězdy. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Gaspar Noé tentokrát upustil od vizuálních libůstek a stroboskopické zběsilosti a přinesl na plátno vcelku konvenční, lidský příběh o stařeckém strádání a ztrátě sil. Bohužel po Hanekeho Lásce a třeba i nedávném emocionálně zdrcujícím The FatherVortex i přes své autorské uchopení se specifickým rozdělením obrazovky na dva pohledy působí jako nošení dříví do lesa. A co hůř, je to i dost úmorná podívaná, jež chvílemi hodně přešlapuje na místě a je o dost delší, než by bylo zdrávo. Musím přiznat, že takto vyčerpávající sledování jsem dlouho nezažil. Pokud vám po projekci Vortexu zešediví jen stovka vlasů, budete na tom ještě dobře. Mám z toho rozporuplné pocity, ale pokud mohu něco bezpečně vyzdvihnout, tak to, že legendární režisér Dario Argento je přirozený herecký talent, kterého někdo do výrazné role měl obsadit už dávno. [KVIFF 2021] ()

Reklama

Reklama