Obsahy(1)
Prof. Václav Holzknecht (*2. 5. 1904 – †13. 8. 1988), nadšený propagátor klasické hudby, klavírista a spisovatel dokončil přes skromné rodinné zázemí úspěšně práva a během svého vysokoškolského studia dokázal ještě souběžně absolvovat hru na klavír na Pražské konzervatoři. Absolventský koncert měl Holzknecht v červenci 1928, již jako doktor práv (promoce proběhla týž den dopoledne). Pak pracoval na ministerstvu financí, hudbě a koncertům se mohl věnovat pouze po večerech a nedělích. Přesto byla jeho hudební aktivita široká a obdivuhodná. V roce 1942 nastoupil jako profesor na Pražskou konzervatoř a po půl roce byl zvolen jejím ředitelem. Konzervatoř vedl po tři desítky let. Poté krátce působil ve funkcích ředitele a dramaturga Opery Národního divadla v Praze. Celkem šestnáct let pracoval ve výboru hudebního festivalu Pražské jaro coby jeho předseda, pravidelně také zasedal v porotách různých mezinárodních hudebních soutěží. Předsedal také Společnosti Bohuslava Martinů. O hudbě a jejích interpretech napsal řadu knih, byl vynikající řečník, který dokázal mluvit spatra. Hudbu také velmi často propagoval v rozhlasu i v televizi (pořady Obrazy z dějin české hudby a Prof. Václav Holzknecht vypravuje). Jeho vzpomínky též vyšly v roce 1982 na gramofonové desce. Talent, rozsah znalostí a odborná autorita Václava Holzknechta byly po celý život neobyčejné. Duševní sílu si zachovával do posledních dnů. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Řekne-li se Holzknecht, ozve se mi V. V. Štech. Syntéza vzdělanosti, rozhleděnosti, kultivovaného přednesu a osobitého, výrazného rétorického umění. V tom nejlepším slova smyslu. ()
Přednášky páně Holzknechtovy, zachycené v druhé polovině osmdesátých let (tedy krátce před Holzknechtovou smrtí) také před televizními kamerami, jsou nevyčerpatelnou studnicí vědomostí, inspirace i potěšení. Zaslouží si proto zvláštní pozornost, zejména dnes, kdy se zdá, že klasická česká hudba ustupuje dravému proudu masového eklekticismu. ()
Vyprávění Václava Holzknechta je protkáno uměleckým cítěním a ve spojení soudobé hudby ať už s baletem, sochařstvím nebo jakoukoliv uměleckou profesí působí nesmírně krásným dojmem. Podoba takového televizního pořadu v dnešní době velmi chybí. Chybí totiž i osobnost, která by takovým pořadem mohla provázet. ()