Rang Zong
Langjong
Režie:
Banjong PisanthanakunScénář:
Banjong PisanthanakunHrají:
Narilya Gulmongkolpech, Sawanee Utoomma, Sirani Yankittikan, Yasaka Chaisorn, Puwadon NaosopaObsahy(1)
Filmový štáb přijíždí do Thajska zdokumentovat příběh jedné zvláštní rodiny. Postarší šamanka Nim je – podobně jako všechny ženy v její rodině – posedlá bohyní, která jí umožňuje léčit vesničany z duševních neduhů. Její neteř a nástupnice Mink šamanství odmítá. Když si její tělo začne procházet spirituální i fyzickou proměnou, z obyčejného dokumentu se rázem stane zneklidňující found footage film. Mrazivá atmosféra spolehlivě vyleká i otrlého diváka. (Febiofest)
(více)Recenze (45)
Wychcanbaba Jebatbuddhu je na hlavní pracovní poměr zaměstnána jako šamanka, tedy pozemský náměstek a supravodič mocné bohyně thajského panteonu jménem Nawalprachy Tupywidlaku. Jedná se o dost lukrativní dědičnou definitivu, kterou má dle tamějšího zákoníku práce záhy převzít její neteř Puberkrawka Seruwamnagong, sveřepě však odmítající svou budoucí tradiční roli vymatlávání už tak vymatlaných vesničanů a teplé doživotní místečko v útulném džunglovém kanclu, plném zkažených vajec, kohoutích hlav a vonných tyčinek. Profiteta však zjistí, že se holka chová jak piča nikoliv kvůli jejímu věku obvyklé hormonální dysbalanci, nýbrž proto, že si na ní řádně zasedl jiný nájemník z druhé strany religiózního spektra, a s ohledem na svou specializaci vykuřování hloupých labilů a zahánění jejich psychických poruch pomocí černé vaječiny se okamžitě rozhodně toho hajzla patřičně povymítat… Začíná to jako poměrně vleklý dokument o nesympatické šamanbábě, který máte chuť po čtyřiceti minutách vypnout a následně vrazit dálkový ovladač pěkně hluboko Buddhovi do prdele, aby už vás náhodou nelákalo nudit se dál. Chyba! Kdo si počká, dočká se naprosto parádní, mrazivě temné démonické vybíjené, při jejíž tvorbě sice tenhle Banjoband Pissnarektum nepokrytě nakupoval u VY-NI-KA-JÍ-CÍ-HO španělského REC 2, ovšem ve výsledku mu téměř pochcal záda. ()
Šamanské rituály a snaha o exorcizmus v zapadnutej thajskej dedinke, kde mladé dievča posadol démon, a zatiaľ čo sa film rozbieha pomaly a vyše hodinu vykresľuje stupňujúcu sa agresivitu hlavnej hrdinky, v záverečných minútach teda neostane kameň na kameni a zvrtne sa to vo fajnový akčný masaker. Pomaly mi to pripomínalo REC v ázijskom štýle. V amerických hororoch to funguje jednoducho: Príde priblblý farárik s krížmi a svätenou vodou, šup šup, a démon je väčšinou fuč. Lenže keď niekoho posadne taký poriadne nasraný thajský, až také ľahké to nebude, a aspoň sa presvedčíme, že všetky rituály sú úplne na prd. Povedzme, že sa povznesiem nad nejakými nelogickosťami typu “nechajme holčinu kľudne behať po dome s kamerami, nech nám unesie decko či zožerie psa, však nič hrozné sa nedeje“, lebo v Ázii tento rok dokopy nič nevzniklo a okrem veľmi nádejného „The Sadness“ vlastne ani nič neočakávam. Technická stránka je ale rozhodne brilantná, film navyše dokáže upútať pekným prostredím a stále intenzívnejším napätím. Nezvyknem fandiť hororom dlhším ako dve hodiny, ale pokiaľ má stále čo ponúknuť a dokonca mám pocit, že ubehol celkom rýchlo, nemám dôvod sa sťažovať. ()
Šikovný Banjong Pisanthanakun, pravděpodobně nejlepší hororový režisér z Thajska, který má za sebou legendární kult Shutter a parádní antologie See Prang a Ha Phraeng, které si pořád zaslouží více pozornosti tasí po delší době nový Horor, který stojí za Váš čas.Režisér si tentokrát vzal na paškál Taoismus, Buddhismus, Animismus a náboženský folklór a podává to v autentické polo Docu Found Footage formě, která se zajímavě zaobírá o šamanství a rituály tamních démonů a bohů. Látka je bezpochyb zajímavá a díky nám neznámé kultuře velmi poučná. Mínusem je pro mne stopáž 130 minut a pomalejší tempo vyprávění, je to sice zajímavé, ale né až tak zábavné. Solidní jsou scény s nočním viděním, kde posednutá dívka běhá po domě a tam režisér mrazení v zádech vyvolat dokáže a potěší i závěrečná akční třicetiminutovka, která mohla být ještě divočejší, ale v letošním suchu je to dostačující kor na Asii, která toho letos moc nepředvedla.Filmařsky je to kvalitní film ( řemeslo solidní, kamera, výprava, prostředí vše na vysoké úrovni) atmosféra je nepříjemná a funguje i napětí, takže byť si Medium znova už nepustím, je to horor, který chvíli v paměti utkví.Příběh 4/5, Akce 3/5, Humor 0/5, Násilí 3/5, Zábavnost 3/5 Hudba 4/5, Vizuál 4/5, Atmosféra 4/5, Napětí 4/5, Emoce 3/5, Herci 4/5. 7/10. ()
Tak som po takmer dvoch desaťročiach od Shutteru videl nový film Banjonga Pisanthanakuna. Pôvodne som jeho thajsko-kórejskému hororu chcel dať len 3*, ale veľkolepé finále ma usvedčilo v tom, že veľmi dobre od samého začiatku vedel, čo chce dosiahnuť a ako najlepšie na to. Všetko tomu podriadil, vrátane miestami možno až príliš pomalého rozprávania (film má viac ako dve hodiny). On sa však v skutočnosti musel zastaviť. Pri postavách. Pri dialógoch. Pri scénach, ktoré zdanlivo nie sú dôležité. Kebyže to neurobí, nefungovalo by to. On to ale urobil. Preto to funguje. Finále je monštruózne. Čiastočne mi pripomenulo kraťas Safe Haven. A to už je vážne čo povedať. Filmy o posadnutí nie sú moja šálka kávy, pozriem si ich, ale spravidla ich nehodnotím ako geniálne počiny, ale toto ma oslovilo, bolo to silné. Nie málo tomu dodáva i exotické prostredie, ktoré je pre našinca originálne. Takže 4* možno nie sú až také stopercentne čisté, ale 3* by boli málo. ()
Už je to nejaká doba, čo som vzhliadol “shockumentary”, ktoré spĺňalo adekvátne kritéria horor žánru. Banjong Pisanthanakun natočil veľmi vydarený “Ha phraeng”, či pre mnohých kultový “Shutter”, a tak aj samotné očakávania od tohto snímku, boli pomerne vysoké. Zlou predzvesťou však bola 130 minútová stopáž, na základe ktorej si človek veľmi rýchlo uvedomí, že musí ubehnúť minimálne jedna tretina filmu, aby sa samotný dej konečne nejak rozbehol. Thajská tvorba (až na asi akčné filmy) je proste taká, pričom obzvlášť pri hororoch ide z polovice prevažne viac o drámy, než horory v pravom slova zmysle. Inak tomu samozrejme nie je ani v tomto prípade, kedy možno doslova takmer 90 minút skočiť, a “nič sa nestane”. Ja osobne nebudem žasnúť nad krvavou vložkou v kúte, toto mi dokáže ponúknuť aj kresťansko rodinný seriál pre dospievajúcu mládež: “ Seven Heaven”. Mňa pre tento krát Thajci nijak extra nenadchli, pričom také explá či hixplá plné gore scén im idú ďaleko lepšie. Ako relatívne funkčný, 30 minútový kraťas by to možno šlo, nuž ale takto sa mi to posudzuje naozaj ťažko, keďže 3/4 sú úplnou stratou času. Sklamaný, no tretiu hviezdu pochopím .. ()
Fantasticky gradující hororová pecka, která opět dokazuje, že dobrej horor nedělaj lekačky ale bezútěšná a hnusná atmosféra něčeho neviděného a nepochopitelného. Nejvíc okousaný klouby od Hereditary. ()
Šamanizmus a pomoc posadnutému dievčaťu v netradičnom kabáte neohraného thajského prostredia má skutočne niečo do seba. Rang Zong je väčšinu stopáže pomerne pútavým hororom, ktorému však čiastočne škodí neautentický dokumentárny formát, ktorý najmä v závere pôsobil neuveriteľne naivne. Aj preto som zvažoval, že dám filmu o hviezdu menej. Do rána som si to však nechal uležať v hlave a pravdou je, že vo mne Rang Zong zanechal prevažne pozitívne dojmy, a tak nakoniec s prižmúrením oka hodnotím štvorkou. ()
Na Médium jsem se hodně těšil a dost jsem si od něho sliboval. Ve výsledku mě film nezklamal a já jsem po dokoukání nadmíru spokojenej. Čím míň divák bude o filmu vědět tím líp pro něho, protože ho nejspíš čeká pořádný překvapení. Snímek je ze začátku vyprávěn dokumentární formou a má hodně pozvolnej rozjezd (kterej mně osobně vůbec nevadil) aby se ke konci změnil v něco s čímž by divák (který o filmu nic neví) podle začátku vůbec nejspíš nepočítal. Ke konci to má fakt hodně silný grády a atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. Takže za mě určitě spokojenost ale s doporučováním bych byl opatrnější. Tohle asi každýmu nesedne. ()
Prehnaná dĺžka nevadila, vynahradzuje ju atmosférickosť a exotickosť to ešte znásobuje. Klasicky to kazia len nelogickosti pri narábaní s found footage formátom (ktorý mám osobne rád, ale tomuto by slušilo klasické rozprávanie). V druhej polovici sa pridá ešte niekoľko scenáristických kiksov taktiež logického charakteru (scény v domácej opatere), ale štyri hviezdy tomu nechám, pretože tá atmosféra je luxus a ku koncu sa tam dejú fakt husté halušky. Len to treba brať s rezervou, pretože je to blbosť, ako asi všetky Pisanthanakunove filmy. ()
Fiktivní dokument, kde si známý thajský režisér povypůjčoval ze všech možných slavných FF a kupodivu rozhodně nevytvořil nepoživatelný guláš. Atmosféra houstne velmi pozvolna, pravý horor přijde na řadu až po znovunalezení zmizelé Mink ve druhé půli a to nejdrsnější se vejde do poslední půlhodinky, ale tvůrcům se daří pomocí drobných znepokojivých detailů udržet pozornost diváka celou dobu. Srovnání s REC pak zcela na místě a místy bych řekl, že Pisanthanakun svůj vzor překonal, a to ať už SPOILER v nešťastném osudu nebohého pejska Lucky (jaká to ironie) či malého Ponga. V zápalu pro věc se tedy tvůrcům docela vytratila řekněme až elementární logika - matka s děckem hlídá posedlou, posedlá nebyla nikdy spoutána..., ale to se dá vzhledem k jinak báječně děsivému působku rozhodně odpustit. Čtyři. ()
Včera jsem si užil hororový zájezd do Indonésie a dnes se mě pokusili vybubat v Thajsku (vysvětlení pro zmatené, ale nadšené sex turisty: bubáním míním strašení, při němž se pod případnými ultrakrátkými sukénkami neskrývá záludný twist). Přestože nemám ve svém rodokmenu žádné Asiaty, jsem asi v určitých ohledech naladěn na jejich vlnovou délku, protože mě jejich hororové snímky velmi často baví. Dnešní děsivosti byly sice z úplně jiného soudku než ty včerejší, ale to vůbec nehrálo roli. Jedno měly totiž oba filmy společné; disponovaly dokonale propracovanou atmosférou. Dnešní zážitek byl trochu jiný, protože jsem se ani jednou nelekl, což bylo způsobeno tím, že thajští tvůrci vytvářeli děs jiným způsobem, ale ten zvláštní pocit, který ve mně snímek zanechal, si vychutnávám ještě teď, když píšu tento komentář/recenzi. Zvláštní je to, že jsem si nikdy příliš neoblíbil filmy typu The Blair Witch Project (1999), tentokrát mi ale tento styl natáčení vůbec nevadil. No, za mě šlo o velmi zdařilé pásmo pohyblivých obrázků, které mi znovu dokázalo, že se na asijské filmaře mohu v tomto ohledu spolehnout. / Poučení: Před zlými duchy tě neochrání ani Úřad práce. ()
Film je zajímavý už jen z "etnografického" hlediska, coby fiktivní dokument z thajského venkova, kde se snoubí buddhismus, křesťanství a tradiční šamanismus, a kde se prolínají staré tradice s moderní dobou. A tváří se přesvědčivě autenticky. Dlouhá stopáž by mi vůbec nevadila, naopak, děj mě hodně zaujal a ani chvíli nenudil. Ale příšerná FFková ruční kamera mi po celou dobu tak pila krev, že mi sledování filmu bohužel podstatně otrávila. Přesto zaokrouhlím nahoru, protože tahle thajská duchařina svou věrohodně realistickou atmosférou, výbornou zápletkou, skvělými herci, i režijní vyspělostí předčí 90% obdobných filmů západních, a protože její scény šamanistických rituálů se závěrečným exorcismem o hlavu převyšují scény vyprázdněných rituálů a směšných exorcismů katolických. ()
Najlepší thajský hororový režisér Banjong Pisanthanakun (niežeby tá konkurencia bola v Thajsku akokoľvek veľká) sa po 8 rokoch vrátil k žánru horor a moje očakávania boli vskutku obrovské. Čo iného čakať od režiséra aj mimo Thajska kultových snímkov ako Shutter alebo môj obľúbený Alone. Namiesto klasickej thajskej duchariny však tentoraz dostávame possession horror natočený ako found footage ... a za seba musím povedať, že som čakal rozhodne viac. Prostredie thajských pralesov síce dokáže stále zaujať, no najväčším problémom tu je prestrelená 130 minútová stopáž. Áno, to čo sa deje v The Medium poslednú pol hodinu sú skutočne výživné hororové jatka, ktoré dajú spomenúť na to najlepšie čo sa v tomto hororovom subžánri urodilo. Je to napínavé, odrazu to dostane správne temnú atmosféru, slušné gore, a kto sa bojí označenia found footage, tak nemusí, pretože pri tomto filme si len málokedy spomenie, že sa vlastne jedná o found footage. Film túto formu využíva výhrade iba k tomu, aby mohol do diania zapojiť aj kameramanov, inak je prehľadný, profesionálne natočený a vyhýbajú sa mu všetky neduhy found footage filmov ako roztrasená, rozostrená kamera a neprehľadné zábery. Avšak čo z toho, keď k záverečnému hororovému infernu sa divák musí dopracovať 100 minútami skrz naskrz priemerného diania, kde obzvlášť prvá hodina je nezáživné, až útrapné sledovanie thajskej dievčiny, ktorá občas divne menštruuje, občas sa podivne chová, ale celé by to išlo zostrihať do 10 min. scén než tejto zbytočnej dlhej expozície, ktorá neponúkne ani nič zaujímavé, ani nevybuduje vzťah k žiadnej z postáv. Následujúca pol hodina síce prinesie klasické scény nočného videnia kamery, kde je všetko štandardne zafarbené do zelena, ale tam si zase dáva logika pridlhú dovolenku (svoju posadnutú, evidentne šialenú dcéru nechám po dome voľne pobehovať dlhých 7 dní? Nevadí, že mi uvarí psa a unesie dieťa?!). Pokiaľ sa však po tomto divák prepracuje až k spomínanej záverečnej pol hodinke, tento horor sa mu náležite odmení ako som písal vyššie. No nemôžem sa zbaviť dojmu, že v prípade Medium mal režisér až príliš prehnané ambície a film svoju 130 minútovú stopáž nijako neobháji. Toto totiž nie je žiaden hororový epos s prepracovaným dejom hodný takejto dĺžky, ale obyčajný possession found footage akých sa už urodili stovky. A tento je výnimočný iba prostredím a zasadením do akejsi thajskej dediny. Mať to štandardných 90 minút, je to rozhodne intenzívnejšie a atmosférickejšie. Kvôli záveru by som rád s hodnotením išiel vyššie, ale jednoducho nemôžem. Fakt je ten, že v predošlým minútach ponúka The Medium iba čisto priemerné (medium?) strašenie. CELKOVO: 6/10 ()
Médium je found footage horor, který v sobě kombinuje prvky z filmů REC, The Blair Witch Project nebo Noroi. Působí ale tak samoúčelně a nesmyslně, že mě to vyloženě otravovalo. Necítil jsem z něj ani atmosféru zla, načež nějaký strach. A to je špatně. ()
První půlka je tady na můj vkus až moc slow-burnová, a třebaže nabízí zajímavý a důležitý momenty, tak jsem se u ní vlastně docela dost nudil a je pro mně s podivem, že to nedokázalo utáhnout ani netradiční zasazení do pro mně málo okoukaný kultury a neznámý mytologie a spirituality, jejíž objevování mělo bejt nosníkem právě první půlky filmu. Zklamání se však nedostavilo, protože v druhý půlce nastoupí hororovej tobogán, kterej je v přímým kontrastu s předcházející pomalou částí, a i když si v jednu chvíli vypomůže lehčí dementností postav, dokáže s přehledem zastínit i většinu lepších západních hororových produkcí. Jen ten found-footage formát mi tu přišel trochu zbytečnej, protože zdaleka nevyužívá svých možností, viz například totálně noname kameramani. ()
...nehoror.....viackrát nepozerať.... ()
REC + thajský Vymítač Ďábla a kdyby to mělo tak o půlhodinu méně a závěr přinesl ještě nějaký ten nápad navíc, byla by z toho pětihvězdičková záležitost. I tak ale velmi solidní a originální záležitost, na kterou ale doporučuji koukat přes den. 75% ()
První polovina, či dvě třetiny, filmu graduje, zatahují vás do tamních i rodinných zvyků a fungují i přes dokumentaristický styl, byť je ve filmu několik okamžiků, kdy mi překážel. Sporadicky zbylá část filmu, která děj ještě víc nakopne a ve stylu španělského Rec zdramatizuje, mi přišla, že už jen povinně a očekávaně šlape na plyn a snad i přichází v čas, kdy už divák délkou stopáže otupí. Ale jinak je Medium určitě povedený snímek, který vám po skončení z hlavy hned nevypadne. ()
Akože dokument o akože šamanoch. V Thajsku je asi normálne, že každý škrieka, kvíka, vrčí, podivne sa natriasa a zbiera odpadky, ktoré si potom pekne zavesí na stenu, prípadne na hlavu. A celkovo im tam všetkým slušne drbalo. Asi to mali z toho psieho mäsa. Nakoniec sa z nich všetkých stali akýsi besní psi, ktorí sa zrejme chceli pomstiť ľuďom za to, že ich zožrali. ()
Tohle se mi hodnotí dost blbě. Začnu takhle - můj oblíbený hororový režisér mě naštěstí nezklamal, i když jsem popravdě čekal, že se víc předvede, když už konečně po dlouhé době natočil seriózní horor a ne hororovou komedii. On se vlastně v určitých prvcích dost předvedl, ale plynou z nich určité mínusy, které rozhodně nejsou moc odpustitelné. Na první pohled mě krapet vyděsila délka, ale v tomhle směru jsem se naštěstí obávat nemusel, protože i když se to rozjíždí pomalu, i tak to mělo dost solidní atmosféru a musím říct, že mě to s každou další minutou upoutávalo tolik, jako už dlouho žádný jiný současný horor. Nesouhlasil bych ani s tvrzením, že většinu filmu se tam nic neděje, spíš se to celkem zdatně vyvíjí v náznacích, o co nakonec půjde. Což mě přivádí k další zajímavé věci, a to je ta, že se zde střídá několik hororových subžánrů. Začne to jako pseudo-dokumentární duchařina, postupně se z toho stane film o exorcismu a nakonec se to posune... no, to už prozrazovat nebudu. A do toho je z toho občas vyloženě found footage, ačkoli hlavně v druhé polovině. Celé to zdatně pomaličku graduje až k velkému, půl hodiny trvajícímu finále, které je ale v něčem naprosto úžasné a v něčem zase naprosto dementní. Tady totiž nastává ten největší problém, co jsem s tím měl. Na jednu stranu, i když to finále už bylo regulérně found footage, vše se v něm zvrtlo dost zajímavým způsobem a celé mi to přišlo skutečně hodně napínavé. Dokonce jsem tu i v jedné scéně snad poprvé viděl to, že někdo konečně vymyslel důvod, proč kameraman ve chvíli, kdy vypukne to nejhorší, prostě nezahodí kameru a někam nezdrhne, ale místo toho zdrhá pořád s ní. Navíc to celé bylo i dost slušně udělané, i když herci ne vždy působí přesvědčivě, ale tam je jasné, že vedlejší role mají neherci, takže to neberu jako mínus. Ten chaos, který způsobila ta found footage kamera, se do toho překvapivě hodil a ve spojení s tou skvělou hudbou to fungovalo ještě líp. Vůbec ta hudba se sem po celou dobu hodí naprosto přesně a funkčnost atmosféry je z většiny jen jejím přičiněním. V tomhle směru Pisanthanakun opět potvrzuje, že to řemeslo má stále v malíku a že horory prostě točit umí i teď... jenže na druhou stranu se bohužel moc nepostaral o to, aby chování postav v téhle části působilo uvěřitelně. Ono už to začíná v té druhé polovině, kdy posedlou Mink nechává její rodina celkem dlouho normálně chodit po domě jako by se nic nedělo, ale ty nelogičnosti se pořádně rozjedou až právě v tom epickém, ale vnitřně hloupě vymyšleném závěru. Nejen, že se tam zničehonic objeví víc kameramanů než doposud a já z toho měl docela bordel, dokonce když tu na někoho útočí něco zlého, tak se nikdy nikdo nebrání! Dál to bez SPOILERŮ asi moc nedám, každopádně se pak není co divit, že to se všemi dopadlo tak špatně. Navíc se dlouhou dobu ti, kteří ještě nejsou posednutí nebo mrtví, nijak nediví tomu, co se okolo nich děje, až když je pozdě. A že tam těch postav na konci bylo dost, ale všichni se chovají úplně dementně a fakt se nikdo nebrání, všichni jen blbě čekají na to, až je to dostane. Závěr taky přišel s dost zajímavým nápadem, který dokonce vysvětluje, o co tomu démonovi šlo (a je pravda, že by to byla skutečně dost solidní pointa), tak jsem doufal, že tam to Pisanthanakun skutečně vede, jenže se tak bohužel nestalo a místo toho to skončí jak to skončí a pak ještě dostaneme v epilogu slabý odhadnutelný minizvrat. A já pořád doufal v to, že úplně na konci se objeví postava nějakého editora, který ty záběry poskládal dohromady a dal k nim ty popisky (protože když všichni umřeli, něčí práce to musela být, když už ten film chce působit co nejrealističtěji) a ještě do toho sestříhaného materiálu přidá nějakou svou vlastní část, klidně i skrze titulek, že ty záběry našel on a že ukazují, co přesně způsobilo apokalypsu nebo něco takového, ale prostě to v tom není a přitom by mi to přišlo jako mnohem lepší pointa než ta, která v tom nakonec je. KONEC SPOILERŮ. Právě proto vůbec nevím, kolik tomu nakonec dát, protože dlouhou dobu jsem to viděl na 4*, ale závěr mi dojmy shodil dost dolů, i když byl napínavý k prasknutí. Je ale pravda, že už skutečně dlouho mě žádný současný horor svojí atmosférou tak moc nechytl a už o vůbec žádném bych nemohl říct, že jsem se u něj aspoň trochu bál - zatímco tady tomu tak bylo. Jen proto ty slabé čtyři nakonec dám, protože i přes pokažený závěr je to pořád nadprůměr. Kór mezi současnými horory, jak už tu asi popáté opakuju. Slabé 4* () (méně) (více)