Reklama

Reklama

Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)

(více)

Recenze (113)

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Ohromně působivý film, až se nechce věřit, že vznikl v SSSR v roce 1957. Takřka prost ideologie (za celý film zazní snad jednou oslovení soudruh a jednou tak nějak mimochodem kamera zabere Leninovu bustu). Borisův otec si naproti tomu otevřeně utahuje z dělnic, které pronášejí oslavné fráze o plnění a překračování plánu, lidé se zabývají především svými osobními věcmi a neskládají závazky, jsou melancholičtí, bojují sami se sebou a chybí jim uvědomělost. Ano, vlastenectví v tom samozřejmě je, ale normální, uvěřitelné a nijak politicky zabarvené. Přímo z války film sice ukazuje minimum, přesto je přítomná v každém okamžiku, ne jako pole slávy, ale jako mrcha, která ničí životy i charaktery. Je nedostatek všeho, neslyšíme o oslavách vítězství (vyjma krátké scény na úplném konci), evakuovaní lidé žijí namačkaní v malých domech, kde dýmají kamna a všechno je slyšet. Tu a tam sice může některý dialog působit trochu naivně, ale nikoli politicky naivně a do poeticky laděného filmu to sedí. Co však činí tento film opravdu výjimečným nejen na svou dobu je kamera a používání světla, stejně jako v režisérově dalším filmu Neodeslaný dopis. Záběr Veroniky běžící podél vlaku už tu zmínilo mnoho lidí, to je ale jen jedna z mnoha takřka dokonale natočených scén. Už Borisův běh do schodiště na začátku je působivý, stejně tak když Veronika probíhá rozbombardovaným domem po schodišti do bytu svých rodičů. A scéna náletu, kdy ji Marek nese po rozbitém skle a scéna je osvětlovaná výbuchy pum v dáli, taky stála za to. Proč nedávám maximum? Protože upřímně řečeno, právě postava Veroniky mi místy dost pila krev. Často neví co chce, tváří se významně melancholicky, obviňuje všechny okolo, není s ní rozumná řeč a tak dále. Prototyp chování, které nesnáším. Marek se sice zachoval jako hajzl, ale na druhou stranu, ona se k němu celou dobu chovala tak, že si o to koledovala. Ostatně, Taťána Samoljovová si vlastně skoro to samé zopakovala o deset let později jako samotná Anna Karenina. Na druhou stranu, byla to krásná žena, škoda, že jsem ji dosud viděl jen ve třech filmech. Update: Dodatečně uděluji maximum. Tenhle film je prostě krásný. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Silný dramaticko-ľúbostný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny odohrávajúci sa mimo frontu, zachytávajúci trápiacich sa ľudí, ktorí čakajú na správy o rodinných príslušníkoch a priateľoch. Trápiaci sa mi však viac prišli herci s pomerne nevyrovnanými výkonmi, všetkých však zhadzovať nechcem, mužské postavy boli zahraté dosť na úrovni. Kamera chcela byť moderná na svoju dobu, no viac mi vadila, akoby ma mala zaujať. A takéto maličkosti potom zrušili celkový dojem z perfektného príbehu a všetko to bolo bez emócií. Škoda. 70%. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Klasické dílo sovětské kinematografie prvního období chruščovovského tání jako jedno z prvních bouralo papundeklový mýtus o neprůstřelném odhodlání sovětského občana. Válka, která o desetiletí prodloužila trvání světového stalinismu, dopadla do beztak otřeseného světa komsomolských jistot jako dělový granát. Hrdinčin svár je klasickým bojem svědomí romantické ruské ženy a ruského ideálního hrdiny vůbec. Skutečnost, že válka bourá charaktery, láme páteř a ničí morálku, nikdy není dost často zdůrazňována. A jakkoliv nepravděpodobně působící osud ústředního mileneckého páru v tomto ohledu skutečnost realisticky zobrazuje, nikoliv znásilňuje. Osobitý typ představuje Taťjana Samojlova, vynikající herečka, jejíž filmografie by si zasloužila častější využití. Tento nadčasový film není v sovětské kinematografii osamocen, nicméně v této skvělé řadě patří k tomu nejlepšímu. Totéž se po padesáti letech dá říci i o jeho významu pro planetární kinematografii hraného filmu. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Chtěl bych pohovořit o ideologické problematičnosti, která se dotýká každého filmu bez výjimky. Jestřábi táhnou nabízejí milostným příběhem zdánlivou alternativu ke zpívajícím rolníkům a uvědomělým dělníkům. Jako by film zrealizoval Otčenášek podle románu Romeo, Julie a tma z exilu. Ovšem je třeba mít na paměti, že každý pokus o společenskou kritiku, o critical theory, jak se dnes říká, má smysl jen na ostré a zraňující hraně mezi dvěma otázkami. Za prvé, co musím sdílet se systémem, legitimovaným starou hegemonií, aby to byla kritika, a ne akt nepřátelství, útok z vnějšku, který nelze uvnitř systému nijak legitimizovat (tuto ideu film splňuje, protože tvůrce finančně zaopatřuje zpravidla člověk, jež patří do systému, tedy producent); a za druhé, co nesmím sdílet s představiteli staré hegemonie, aby to ještě byla kritika, a ne kolaborace se systémem (tomu film vyhovuje rovněž, a to odmítnutím falešného patosu stalinistické propagandy). Jestřábi táhnou tudíž vyhovují představě o kritice establishmentu, a je celkem jedno, že jsou tezovité (protože i dobrý úmysl je teze). Přesto platí ono známé Pilátovo: „Co je pravda?“, protože v každém konvenčním filmu je kus přesně dávkované ideologie a kus neúmyslné podvratnosti. A naopak, v každém nekonvenčním filmu je vždy kus uměle tlačené anarchie a kus nevědomé podpory systému (už třeba tím, že si zapůjčíte drahé kamery, které pronajímají dobře zavedení kapitalističtí „tygři“). Samozřejmě, rozhodující je to převažující, některé filmy zřetelně dávají událostem řád (order-giving), jiné řád hledají (order-finding), ale nikdy nelze dosáhnout stoprocentního příklonu na námi požadovanou stranu. A často ani nelze říct, co převažuje, protože filmy sice financují mecenáši a zavedení producenti, ale tvůrci sami nemají daleko k levicových, solidaritou poznamenaným intelektuálům (extrému tohoto bylo dosaženo v italském neorealismu). ____ Ve filmu se nachází (mimo jiné) jeden dosti sofistikovaný dlouhý záběr, kdy Veronika vybíhá z autobusu a kamera ji sleduje přes „steadicam", načež se kamera začne zvedat přes jeřáb. Pointa je, že to je bez střihu, tudíž je zjevný, že se kameraman pouze postavil na plošinu, která ho vynesla. P.S. Ta čtvrtá hvězda je hlavně za Taťjanu, jinak bych zůstal u tří. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Film je sice prostoupený vlastenectvím a přesvědčením, že morální povinností jedince je položit oběť pro dobro kolektivu, ale nejde o nic, co by ho činilo "propagandistickým" - to jen ideologie, které už se přežily, nebo zrovna nejsou v naší společnosti dominantní, jsou pro nás v uměleckých dílech nápadnější a více viditelné. Jeřábi táhnou nicméně stojí především na humanistických základech a strojenost dříve oficiálního socialistického realismu přímo odmítají - když třeba za Borisem dorazí kolegyně z továrny a spustí naučený proslov o práci a plnění plánu, otec rodiny je hned usadí s tím, ať už jsou ticho a raději se napijí. ____________ Přes důraz na lidské osudy se Jeřábi neuchýlili k realistické estetice a jsou naopak poměrně silně stylizované. V rovině herectví a typizovanosti postav to možná chvílemi úplně nenadchne (viz Markovo mnohanásobné provinění, abychom si byli opravdu jistí, že je to darebák), v rovině filmového stylu však snímek nabízí unikátní zážitek. Krom mimořádně působivých obrazových kompozic (postavy na náměstí obklopené protitankovými zátarasy, válečné scény v bažině) nadchne Kalatozovo dílo zejména virtuózním užitím jeřábových jízd - třeba scéna, v níž Veronika / Bělka / Veverka běží po bombardování do bytu svých rodičů je ztělesněním čiré filmařské brilance. ()

Galerie (74)

Zajímavosti (12)

  • Film bol veľmi zásadný pre ruského režiséra Andreja Končalovskijeho. Ovplyvnil ho vraj natoľko, až zanechal štúdium hudby a nastúpil do filmovej školy. (jaklee)
  • Pablo Picasso po zhlédnutí označil film za nejlepší, který kdy viděl. (Hans.)
  • Kritikom film pripomínal francúzsku kinematografiu a domnievali sa, že bol natočený v Paríži a nie v stalinistickej Moskve. (vander19)

Reklama

Reklama