Ně zabuď... stancija Lugovaja

Vlak Georgije Rjabova zastavil v jedné zapadlé stanici. Cestující mají 10 minut na občerstvení v nádražním bufetu a on si u jeho pultu během objednávky něčeho malého k zakousnutí uvědomuje, že na tomto místě není poprvé. Už je to více než dvacet let, co zde, na stanici Lugovaja, prožil v roce 1942 osmačtyřicet hodin svého života. Tehdy se po uzdravení ze zranění vracel z nemocnice zpátky ke své jednotce a jeho ešelon se tu míjel s jiným, odvážejícím naopak evakuované civilisty do týlu. Během oněch dvou dnů byl svědkem toho, jak krutá umí být válka i daleko za frontou. (chamonix)