V 26-go ne strelyat

Mezi rudoarmějce padlé do zajetí se brzy po napadení Sovětského svazu zamíchal i sovětský rozvědčík Sajid Islambek (Tugan Režametov). Uzbeka Němci jako příslušníka etnika ze střední Asie nepodezírají, navíc se prohlašuje za synovce nedávno zemřelého lídra turkmenské emigrace M. Šokaje, a tak se dostal až na odpovědné místo v diverzní škole SS specializované na výcvik záškodníků středoasijského původu. Zde je přímo u zdroje informací o plánovaných fašistických operacích, může hlásit do Moskvy vše o chystaných výsadcích: kde, kdy i kdo. Činnost ale rozšířil i na působení mezi frekventanty školy a dokáže mezi nimi nacházet vlastence, kterým radí, jak se hned po přistání co nejrychleji přihlásit místním orgánům.
A to se mu nakonec náramně hodí. Gestapo už tuší, že mu přímo před nosem pracuje prosovětský resident a snaží se k němu dostat vysledováním jeho spojení. Zkušený zpravodajec fungující jako Islambekova spojka si jich ale všiml. Utéci se mu už nicméně nepodařilo, gestapáci jej zastřelili na útěku a Sajid zůstal bez spojení. Proto spolehlivého vojáka z příští vysílané skupiny instruuje, aby poté, co se přihlásí na milici, požádal o setkání s pracovníkem kontrarozvědky a tomu nahlásil, že „dvacátý šestý je bez ruky“. Nikdy by se nenadál, kdo se mu později přihlásí heslem, resp. kdo mu oznámí, že mu přivezl druhou ruku! A nově navázané spojení je tím důležitější, že velení školy rozjíždí operaci doposud nevídaných rozměrů. (chamonix)