poster

Gertruda

  • Dánsko

    Gertrud

  • USA

    Gertrud

Drama

Dánsko, 1964, 119 min

Scénář:

Hjalmar Söderberg (divadelní hra)
(další profese)
  • rottik-cb
    ***

    „Žádný muž, který se stane velkým, nechápe lásku. Shlíží na ní a pohrdá jí.“ Dreyerův poslední film je o dost koukatelnější a civilnější než předchozí Slovo, paradoxně ale ztrácí něco na své zajímavosti. Vypráví o Gertrudě, bývalé umělkyni, která přerušila svoji kariéru kvůli sňatku s vlivným politikem. Manželství ale není příliš harmonické a chybí v něm city. Gertruda se proto rozhodne manžela opustit, ale ani v dalších vztazích nenalezne to, co hledá… Je to sice obligátní, ale Gertruda si (tak jako většina lidí, zvláště tedy žen) jen přeje být milována. Potřebuje někoho, pro koho by byla na prvním místě, ale její partneři před ní vždy upřednostňovali práci. Nejsem si úplně jistá, čím to bylo, ale postava Gertrudy mi nebyla sympatická. Její představitelka Nina Pens Rode byla velmi přesvědčivá, problém byl spíš v samotném charakteru hrdinky. To spolu s faktem, že film byl ve své podstatě jen o ní, také vysvětluje mé nižší hodnocení. Gertruda se po celý film tváří jako svatá Dala. Je hrozně pasivní a sobecká (v tom mi trochu připomněla Werthera), navíc své vztahy vzdává a zatracuje při prvním náznaku problému a vůbec nebojuje. Film se vyznačuje (pro Dreyera typickými) klidnými, divadelními dialogy, obdivuhodnou prací se světlem a citlivou kamerou. 101. ze 1001(15.3.2011)

  • Cimr
    ****

    Pokud bych nějaký film označil nálepkou "pro náročného diváka", pak rozhodně tento. Podívejte se na plakát a vidíte 90% obrazové stránky Gertrudy. Jen si představte že obě postavy, muž i žena, šeptají v této pozici dvě hodiny o tom, jak se milovali a proč už se teď nemilují a jestli se někdy zase budou milovat a podobně. Přesto, že mě atmosféra filmu (hlavně kvůli chování hlavní hrdinky - nechápu jak se do ní mohlo zamilovat tolik mužů, když POŘÁD jen blbě čumí kamsi do dáli) značně iritovala, nemůžu upřít, že na tom bylo i něco působivého. Jako když vám někdo vypráví historku ze svého života tak dlouho, že už ani nevíte, jestli se máte smát nebo brečet nebo co. A pak zjistíte, že ta historka vlastně není tak špatná ani nudná. Důkaz: spal jsem na ten den málo, a přesto mi za celé dvě hodiny ani jednou nepadla hlava únavou. Gertruda - příběh jedné ženy mezi třemi muži, minulým, současným a (možná) budoucím. Když se to bere takto a ne jako dvouhodinové plácání jedné divné ženské a tří divných chlapů, může to diváka i v dnešní době oslovit a být to pro něj v jistém slova smyslu napínavé.(1.3.2011)

  • Anderton
    ****

    Keď je láska všetko a najdôležitejšie je zostať samým sebou, tak sa môže stať, že život sa stane iba reťazom nesplnených snov. Muži a ženy sú od prírody rozdielni, ich vnímanie lásky ako životnej priority sa nedokáže prekryť a kvôli tejto prirodzenosti je láska predovšetkým utrpením. Pre ženu je láska prvoradá, pre muža je iba súčasťou života podobne, ako práca. To všetko predkladá Dreyer v možno trochu dlhých existencionalistických záberoch zmučených tvárí hlavných hrdinov, ktorí si uvedomujú, že ich životy v staršom strednom veku začínajú pripomínať vyhasínajúce sviece. Pomocou takýchto dlho zobrazených detailov Dreyer rád komunikuje so svojim publikom, takže si všímame sfúkavanie sviečok po definitívnom ukončení partnerstva, malieb na obrazoch, definujúcich stav hrdinov, alebo aj jednoduchú trojsedačku, symbolizujúcu prázdny priestor medzi dvoma postavami, sediacich na jej opačných koncoch. Ja som Gertrud chápal a hlavne od vzťahu k hlavnej postave sa bude vyvíjať váš vzťah k tomuto nie jednoduchému artovému filmu.(8.4.2013)

  • dzej dzej
    *****

    Komorní drama z počátku dvacátého století. Život Gertrudy je (ať to zní jakkoliv romanticky a vágně) neustálým hledání lásky. Latinské "amor omnia" (láska je vše) je úryvkem z básně, kterou napsala jako šestnáctiletá, jejím epitafem i jejím životním krédem. Žádný z mužů (ministr, oficiální básník, klavírista) ji nedokázal učinit šťastnou, hledání bylo neúspěšné... I přes velmi pomalé tempo a neskrývanou divadelnost (málo interiérů, minimální dekorace, téěř žádné exteriéry) je Gertruda fascinujícím psychologicým dramatem.(20.12.2005)

  • Ajantis
    ***

    Carl Theodor Dreyer, přízrak dánské kinematografie, dovádí k dokonalosti svou režijní formu. Snímek natočený po způsobu jeho o 20 let starších filmů v polovině 60. let působí spíš jako anachronismus, pečlivá obrazová struktura proti tomu ale protestuje. Mnohaminutové záběry bez jediného střihu s kamerou zpravidla ve výši hrudníku, tonoucí v hrobovém tichu, udávají velmi pomalé tempo a nechávají postavy během jednání na scéně žít a přemýšlet... jenže ony nežijí. Tváře odráží vyhořelost duší, oči se bez mrkání upírají směrem ke kameře a slova přichází jakoby ze záhrobí. Gertrud je Paní Bováryovou nového věku, hledá druh lásky, který žádný muž v jejím okolí není s to nabídnout, zdá se však, že si to začíná uvědomovat a přijímá to. Děj mlčky přihlíží. Je to hodně zvláštní zážitek, jenže u toho také zůstává, s Dreyerem si do noty příliš nesednu.(19.4.2008)

  • - Autor divadelní předlohy Hjalmar Soderberg se při tvorbě inspiroval ženou, s níž prožil bouřlivý milostný vztah. (Hans.)

  • - Ačkoliv má film téměř dvě hodiny, skládá se z necelých 90 záběrů a obsahuje jen jednu exteriérovou scénu. (Zdroj: ČSFD.cz)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace