Woodstock 99: Peace, Love, and Rage
Režie:
Garret PriceHudba:
Noel HoganHrají:
Carson Daly, Jonathan Davis, Dexter Holland, Jewel Kilcher, Moby, Fred Durst (a.z.), Wes Borland (a.z.), Joan Baez (a.z.), Lance Bass (a.z.), Jason Biggs (a.z.) (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Woodstock 99. Trojdňový hudobný festival, ktorý propagoval jednotu a kontrakultúrny idealizmus podľa vzoru pôvodnej udalosti z roku 1969, ale namiesto toho skončil výtržnosťami, rabovaním a sexuálnymi útokmi. (Arsenal83)
Recenze (43)
Jak trefně poznamenala novinářka Maureen Callahan na konci dokumentu – otázka není, jak se to mohlo stát, ale jak se to nemohlo stát? _ Když se Woodstock organizuje na bývalé vojenské základně a line-up tvoří k výtržnostem burcující nu-metalové kapely proložené každý den jednou (!) zpěvačkou, na které publikum tvořeném většinově bělošskými kluky-čerstvými dvacátníky z vyšší střední třídy – pořvává "ukaž kozy", tak to asi úplně feel-good mírová akce nebude. Nýbrž esence kultury znásilnění, doby, kdy se hudební progresivita změnila v agresivitu prolezlou mizogynií a homofobií. _ Je to odzbrojující dokument o události, která mě děsila byť jen jako pasivní účastnici přihlížející tomu v bezpečí domova 22 let poté. ()
Organizátorský fail. Nicméně rozhodně bych nevinil Freda Dursta a Limp Bizkit, ani "young white males" :D (x) Pokus nalákat na nu-metalový boom a vyždímat na nostalgický hippie značce tehdejší "MTV generaci" celkem ošklivě nevyšel, nebo jak se to vezme (záleží kdo vypráví a jak moc woke to interpretuje), já bych to tam býval miloval... Armádní základna, hype jak debil, nasranost a agresivní energie, předražená voda, smrad z hoven, horko a ukaž kozy nadrženost —> nějaký ty zneužívačky, anarchie a demolice. Takže obsahově zábavný, fajnová kulturní sonda do konce devadesátek, pár vstupů hodně levičácká trapárna, rozhodně neschvaluju nic z misogynie, ale prostě co kdo čekal, lajdáctví a velká nezřízená párty akce. Š*kat Mobyho. ♪♫ ()
"NAH, BRO. I'M GOING TO CHECK OUT FUCKING LIMP BIZKIT." ----------- Nakoľko som Woodstock '99 videl už niekoľkokrát a Limp Bizkit si idem v srdci a ušiach už takmer 15 rokov, pozrieť si dvojhodinový zákulisný pohľad od HBO na dianie v mieste činu bol takzvaný "no-brainer." K zvedavosti dopomohol aj verbálne podmanivý Slasherov komentár, z ktorého tie sračky tri dni oxidujúce na 38°C rozpálenej ranveji americkej vojenskej základne cítiš až do pohodlia svojej izby. Realita doku – dve hodiny kecov starých kktov (a jednej kravy) o tom, ako mal W99 vyzerať, samozrejme, očami dnešnej optiky. Totálna naivita plus neustále vyplakávanie o tom, že tam boli všetci bieli a minimum žien, vrátane pódia – soráč pani žurnalistka, ale ak by existovali ženské nu-metal kapely LB či Korn kalibru, tak by tam boli x) Jednu z mála informačných hodnôt doku som našiel len v informácii, že tie obrovské masy ľudí, ktoré boli celý woodstockový víkend zablatené (lebo sa v ňom kúpali, obhadzovali sa, spali a jedli ho), neboli pokryté blatom, ale hovnami :D Zabudnúť nesmiem ale na náklad archívnych záberov, za čo asi patrí vďaka skôr MTV, nie HBO a tvorcom doku. // Kid: "Monica Lewinsky is a fuckin' ho, and Bill Clinton is a goddamn pimp." --- ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ ()
Nie je nad to, dívať sa na ožratých liberálov, ktorí sa váľajú v "blate" ktoré je v skutočnosti bez ich vedomia zmes výkalov. Woodstock 99 bol šialený, plný násilia, ošahávania poprsí, holých vtákov dokonca aj na pódiu, chľastu, ale aj úmrtí. Ako človek narodený v roku 1989 si myslím mám právo napísať, že svet išiel presne na prelome milénia do sračiek - drogy, neomarxisti, liberlizmus, LGBT úchyláci a podobne, o tom sme pred rokom 2000 nepočuli. Hold, dobu v ktorej žijeme si nevyberáme. Raz je zle raz dobre. Môžeme len dúfať, že podobné hudobné festivaly už nikdy nebudú. (4.8.2022) ()
Jsou ožralí, válejí se v hovnech, chčijou po sobě a znásilňují holky...jsou to prostě kreténi. Tak jednoduché to zase nebylo. Vynikající dokument o zákoutí jednoho z největších hudebních průserů ever. ()
V podstatě obdoba Netflixovskýho Když se všechno po*ere: Woodstock 99. Potěšili krátké ukázky z vystoupení kapel Rage Against the Machine a Metallica, které třeba v Netflixovským dokumentu vůbec nebyly. Pokud bych měl tyhle dva dokumenty posoudit, rozsoudit a jeden doporučit přece jenom by asi vyhrál ten z Netflixu. Je o něco delší, tím pádem se do něho vešlo asi víc věcí a přišlo mi že je taky trochu atraktivněji (pro diváka) zpracovanej. Toť můj osobní názor. Lepší 3hvězdy. ()
Velice zajímavý a obsáhlý dokument o jednom z největších festivalových fiasek všech dob. Ano, někteří mluvčí jsou bohužel dosti "poplatní době". Nazírat na události z roku 1999 optikou světa v roce 2021 je takové dosti ošemetné. Obzvlášť z reportérky magazínu Spin jsem chvílemi vážně rostl. A Moby se svým monstrózním egem byl vskutku kouzelný. Nutno však poznamenat, že hovad v řadách návštěvníků byla zjevně spousta, a hlavní problémy festivalu jsou zde podchyceny dobře, když se oprostíte od toho balastu. Nebýt toho až zbytečně "woke" komentáře, bylo by to za plný počet. ()
Američani byli prasata a to jim zůstalo i dnes. To, že někdo pořádá festival a neví jak, je věc druhá. ()
Dekonštrukcia Greedstocku (súčasnou lehce woke optikou) ako festivalu toxickej maskulinity, hrabivej komercie a epického mismanagementu. ()
Pre niekoho festival mieru a lásky, pre mňa to bola od začiatku prehliadka vrcholného morálneho úpadku a divím sa, že sa niektorí prebudili až teraz v roku 2021. Woodstock je chvályhodný len pre plejádu hudobných hviezd, ktoré sa vystriedali na jeho pódiu. Ale to, čo sa dialo pod nimi bola strašná zvrhlosť. Státisíce sfetovaného, nadrogovaného alebo ožratého dobytka, ktoré hádže po každom odpadky, chodí nahé až polonahé a šuká kadekde s kadekým, na špinavých hajzloch, niekde v blate, na zasranej lúke. Proste odpad, hoci mnohí tí umelci neboli svojím životom tiež dobrým príkladom. Chcel by som vedieť, ktorý rodič by bol na svoje dieťa hrdý vidieť ho na záberoch, aké nám predviedol tento dokument. Niektorí tvrdia, že nie je dobré nazerať na rok 1999 optikou dnešných dní. Ale podľa mňa správať sa ako prasa znamená to isté dnes aj včera. Samozrejme ale iná vec je rasová a teplá otázka. Týmto sa dokument úplne opustil, pretože hovoriť tu o tom, ako černošskí umelci boli v úzadí a bieli im preberali hudbu a že všade panovala homofóbia a ženy boli utláčané... to už je taká povinná jazda dnešného mainstreamu. Tak umelo tlačená, že si už ani nemôže získavať priaznivcov. Hlavne tie ženy boli utláčané, že? Pobehovali tam nahé, dávali to každému, ale chuderky stále neboli rovnoprávne. Najviac ma tam štvala tá feministka, ktorá tvrdila, že čo to je s tými mužmi? To sa nevedia ovládať? A čo tak druhá strana? Aký druh sebaovládania to je, keď ženská chodí po voľnom priestranstve celkom nahá? Nevzbudzuje to myšlienku, že je prístupná a povoľná? Celkovo dokument, ktorý mohol poukázať na nemorálnosť daného festivalu, no namiesto toho si opäť len kopol do bieleho chlapa. ()
Fesťák, kde bylo vše špatně. Co mohlo být vzpomínkou a legendární Woodstock z 69, se změnilo na anarchistickou katastrofu, kde lidi válející se v hovnech, bylo to nejmenší. ()
Ako jasne vidieť na tomto príklade, dokument postavený na hovoriacich hlavách vlastne nie je problém. Woodstock 99: Peace, Love, and Rage je príkladom starého známeho, že "ak dvaja robia to isté, nemusí to byť to isté". Za týmto tu, súdiac podľa výsledku, je neporovnateľne viac práce (už v samotnej príprave), než za mini sériou Trainwreck: Woodstock '99 od Netflixu. Tamto je nesúrodá spomienka na asi najväčšiu festivalovú katastrofu v histórii populárnej hudby, ktorú zachraňuje množstvo zozbieraného filmového materiálu. Toto tu je sonda do doby, v ktorej ku danej katastrofe došlo. No hej, treba sa vedieť pýtať, aby bol rozhovor výživný. ()
Přirovnat Woodstock 99 k Pánovi much je urážkou Pána much. Tam se klucí aspoň snažili, tady by ani tisíc lastur nepomohlo. Vůbec jsem netušila, že něco jako Woodstock 99 vůbec proběhlo a dodnes jsem pod tím pojmem viděla jen květiny, čelenky, mír v duši a hudbu v srdci. Dvadesátej devátej není to stejný jako šedesátej devátej a zavřít 400 tisíc mladých lidí (většina vynervená po konci školního roku) do vybetonovaný vojenský základny obehnaný ostnatým drátem při vysokých letních teplotách a k tomu jim pustit největší rockový a metalový pecky plný agrese a čekat, že budou poklidně sedět na rozpáleným betonu a vplétat si květinové věnečky do vlasů je víc naivní než myslet si, že ti zavolá, i když nemá tvoje číslo. Jasně, když hlavní hvězda festivalu Fred Durst zpívá song Break Stuff a nabádá masu nevybitejch kluků k ničení, nepřidá to na mírový náladě a kluci celý divoký z týhle agresivní motivace a z toho množství nahatejch holek, který doposud viděli jen v hlubokých představách začnou ničit věci, zapalovat věci, obtěžovat (ne-li hůř) dámskou část osazenstva, rabovat a prostě páchat zvěrstva. Problém není dle mého na straně zpěváků a vlastně ani na straně fanoušků aka „young white males“, ale na straně organizace. Nechci vůbec zúčastněné fanoušky omlouvat, ale vsadím se, že tam většina nešla s úmyslem ničit a ubližovat, ale byli k tomu více méně dohnáni právě šílenou organizací a všeobecnou anarchií. „Why are you destroying that wall? “„Why not? That’s the real question.“ Organizátoři měli tohle předpokládat, festival byl žánrově nevyváženej, nedostatek vody, sanitárních zařízení, bezpečnostního personálu, předražený jídlo a voda a ruku v ruce to celý vedlo k anarchii až i k smrti. Nepředstavitelný v dnešní době. Tohle ale byla Amerika v devadesátkách, kde se sny mění v realitu a nic není nemožné. Dokument jako průvodce událostmi celého toho víkendu výbornej, některý komenty novinářů/pořadatelů, kteří po 20ti letech házejí vinu na medializaci ze strany MTV a na to, že rocková kapela byla nečekaně nářez nic moc. Co mi chybělo byly cedulky pod jmény tehdy zúčastněných fanoušků, místo Attendee tam měli dát Survivor. Komentář paní Maureen, že netuší, kde se v Americe vzalo v 90. letech tolik bílých mladých kluků jsem nepochopila. No asi si je udělali ti pohodáři z konce šedesátek ne? Peace & Love ()
Fajn archívna práca, aj tu miestami cítiť pokusy o akúsi objektivitu, no redukovanie koncentrovaného generačného hnevu na "bored, straight, white males" mi príde pomerne krátkozraké. Najväčší prešľap tu bol jednoznačne na strane organizátorov. 2,5* ()
Nejspéš bych se k tomu neměl vyjadřovat, ale mám to prostě ve zvyku. Rock mě přestával zajímat spolu s tím, jak ztrácel své bluesové kořeny. V prostředí popu a metalu už jen přežívá, nekvete a neplodí. Tím tuto hudbu ovšem nechci nijak podceňovat. Tím, že je, má právo na života jako každá jiná. Na druhé straně je - a možná víc - zajímavé, jak lidská komunita dokáže zdevastovat své životní prostředí během tří dnů. Naštěstí tato devastace (včetně sexismu, rabování, zakládání požáru) probíhala ve společné vůli a společným úsilím, jinak by se to sotva obešlo bez masakru... Jen na okraj: vidět Robbieho Kriegera v této společnosti mi přišlo trapné, jako skoro všem. ()
o existenci Woodstocku 99 sem do včerejška neměl ani potuchy a i když souhlasím s tím,že je lehce zvláštní pohlížet na 22 let starou akci optikou dnešních woke "pravidel",tak tahle akce byla extrémní prasárna i podle tehdejších měřítek.Organizačně těžce nezvládnuté a síla davu nakonec udělala svoje.Organizátoři si nicméně i dnes myslí,že to bylo celé vlastně fajn a za negativní auru může MTV...80% ()
Business hippies; a case study. Fuckin' hippies! Moze za to Fred Durst, neasi! Lepsi medailonik neoliberalismu aby clovek pohladal.. Alebo naivny pokus komodifikacie falosneho kultu a jeho ultra-nasilna re-teritorizacia. A hipici miesto toho aby prejavili aspon stipku sebereflexie, predvadzaju arogantnu saradu nadalej. Mozu byt radi, ze nesedia. A mali by. Symptomaticka alegoria socialnej dialektiky. KoRn 'n' Bizkit (not so) 4 life! :D Sleep now in the fire, while we cash on it and remain the moral high-ground.. ()
"Lehce" tendenční woke interpretace celé události, se dá (vzhledem k tomu co se událo) i pochopit/prominout, ale... dalo se to prostě čekat. Ale to je fuk. Poutavě odvyprávěné a dokonalé svědectví o (nejen) hudebním konci devadesátek. ()
Zajímavé mapování tragédie, která je v popkultuře skoro zapomenutá. Dnes se to oživuje. Film jede svou v tom, že hodně jde do minulosti, pak promlouvá trochu vágně, že se tolik nedá orientovat. Spíše bylo zvláštní, jak se stále chodilo kolem horké kaše, že něco přijde, počkejte si. Pak to syrově, tvrdě a odporně jako samotná akce přišlo, nicméně ta cesta byla všelijaká. Nic to nemění na tom, že zážitek to byl. Trnitý, ale stále kvlaitní. ()
Každá doba má svoju atmosféru, no a tá koncom 90. rokov, kedy USA v mnohom podľa mňa zažívali vrchol a trocha sme ho cítili aj v Európe, veď ako dieťa som si išiel takmer úplne len ich kultúru a úplne ma opantalo aj to hudobné šialenstvo, tá bola o slobode a totálnej uvoľnenosti svojich emócií. Nechcem moralizovať ako článok Alarmu, ktorý ma sem čiastočne priviedol alebo ako tí, čo to hodnotili v dokumente z dnešného pohľadu. K dokumentu ma priviedla najmä kamoška, ktorá bola po jeho dopozeraní znechutená, no ja si tú dobu pamätám a nebolo všetko tak odsúdeniahodné. Môj príbeh sa vyvíja presne od niečoho takého k dosť progresívnym myšlienkam a preto chápem obe strany, či už tú, ktorá to spätne hodnotí ako organizačne nezvládnuté, ale aj tých, ktorých vtedy opantala tá davová psychóza. Samozrejme, znásilnenia, nechutné zlé správanie k druhým, ničenie pekných vecí sa veľmi nedá ospravedlniť, to je za akoukoľvek čiarou. No to, že si chcú skupinky kamarátov do agresívnej hudby vybiť svoju negatívnu energiu hoc aj podpálením nejakých zbytočných zábran alebo niečo, čo ich ozaj štve a poskakovať si do toho, že si chcú aj slovne uľaviť na veci, ktoré ich štvú a ktoré sú ozaj také, že proti nim, že interpreti občas neposlúchnu radi, aby s niečim pomohli a rebelujú, to patrilo k dobe a k určitému uvoľneniu a chápali to aj mnohé ženy, ktoré sa odhaľovali, často aj nechali osahávať a bláznili s chlapmi. Festival mal zapojené aj zoskupenia dosť blízke ľavicovým myšlienkam a menšie zastúpenie interpretiek nemusí byť samo o sebe problém. Žiaľ nabalili sa na to iné veci, ktoré z toho problém spravili, lebo ženy to mohli celé viac preniesť do lásky, aj keď to sa týka aj chlapov a tu už je problém zloženie interpretov. Všetko toto bláznenie malo byť z môjho pohľadu do bodu, kedy neubližujem druhému, kedy nezasahujem do jeho slobody, neponižujem ho a tento pohľad mi v dokumente chýbal. Chýbal mi aj pohľad Limp Bizkit a ďalších kapiel, ktoré určité chyby ozaj urobili, lebo svoj diel viny nesie veľa článkov celého podujatia, ale úplne chápem, čo vtedy cítili mladí a čoho sa snažili často dosiahnuť. Keďže však každý z nich urobil v tom svojom bláznení chyby, ktoré pri takej atmosfére sa stávajú hneď osudnými, ten svoj originálny duch tomuto festivalu nedali a pokazili si ho. Mohol to byť festival všetkých emócií, aj lásky, nespútanosti, kľudne aj neorganizovanosti a samovývoja, no aj vybitia si negatívnej energie a všetko mohlo aj tak dopadnúť dobre. Žiaľ kopili jednu chybu za druhou. Tie už nebudem opakovať, v recenziách sú spomenuté a každý ich pochopí, keď si to pozrie. Taktiež mi chýbal pohľad obetí a tých, ktorých festival akoby odsunul na inú koľaj, teda rôzne rozmanité formy obyvateľstva, čo kritizoval aj už spomínaný článok. Tiež článok skvelo skritizoval ako v dokumente hlúpo skritizovali nu-metal, veď taký Linkin Park bol neskôr jeho svetlou a obsahovo dosť rozumnou časťou či hlúpo vychválili iný komerčný konkurenčný festival. Dokument je však po celú dobu svojho trvania pútavý, dobre prepája rôzne informácie, ide deň po dni a ukáže všetkých vtedajších dôležitých interpretov, vráti sa aj k minulým festivalom, kde však povie aj o ich stránke, ktorá je zidealizovaná. Dúfať, že si z toho niekto odnesie to, čo by som chcel, tak to sa asi nestane a som z toho na tvorcov trocha nahnevaný, ale aj na kritikov, ktorí mám pocit, že vtedajšiu atmosféru, ktorú tvorili dnešní 40tnici, 50tnici a 60tnici, už úplne nechápu. Rozhodne však stojí za to si to pozrieť a je úplne v pohode zostať znechutený ako moja kamoška, lebo koniec koncov sa to naozaj pokazilo, lebo vtedajšia generácia sa nevedela samozorganizovať a už vôbec nie si po sebe upratať, lebo akési zdravé ego bolo prerastené úplne sebeckým a čosi kolektívne mali v sebe len do tej miery, kde im to pomohlo si niečo utrhnúť pre seba. Bolo to dané práve americkou kapitalistickou konzumnou kultúrou a svetom, ktorý vtedy zažíval svoj boom a ktorý do nich vtĺkal len určité myšlienky, takže nevedeli negatívnu energiu ovládať a pretvoriť, lebo všetko sa dá vyriešiť, aj nedostatok vody, jedla a dokonca aj vtedy, keď samotní organizátori na vás chcú zbohatnúť. Nebudem písať o tom, ako sa mohli hromadne proti podmienkam postaviť a začať tam protestovať a žiadať zmenu či sami si zadovážiť a doniesť potrebné, lebo všetko si mohla vtedajšia generácia pretvoriť priamo na mieste, no inteligencia ľudí v dave bola aká bola. () (méně) (více)