Woodstock 99: Peace, Love, and Rage
Režie:
Garret PriceHudba:
Noel HoganHrají:
Carson Daly, Jonathan Davis, Dexter Holland, Jewel Kilcher, Moby, Fred Durst (a.z.), Wes Borland (a.z.), Joan Baez (a.z.), Lance Bass (a.z.), Jason Biggs (a.z.) (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Woodstock 99. Trojdňový hudobný festival, ktorý propagoval jednotu a kontrakultúrny idealizmus podľa vzoru pôvodnej udalosti z roku 1969, ale namiesto toho skončil výtržnosťami, rabovaním a sexuálnymi útokmi. (Arsenal83)
Videa (1)
Recenze (43)
V podstatě obdoba Netflixovskýho Když se všechno po*ere: Woodstock 99. Potěšili krátké ukázky z vystoupení kapel Rage Against the Machine a Metallica, které třeba v Netflixovským dokumentu vůbec nebyly. Pokud bych měl tyhle dva dokumenty posoudit, rozsoudit a jeden doporučit přece jenom by asi vyhrál ten z Netflixu. Je o něco delší, tím pádem se do něho vešlo asi víc věcí a přišlo mi že je taky trochu atraktivněji (pro diváka) zpracovanej. Toť můj osobní názor. Lepší 3hvězdy. ()
Nejspéš bych se k tomu neměl vyjadřovat, ale mám to prostě ve zvyku. Rock mě přestával zajímat spolu s tím, jak ztrácel své bluesové kořeny. V prostředí popu a metalu už jen přežívá, nekvete a neplodí. Tím tuto hudbu ovšem nechci nijak podceňovat. Tím, že je, má právo na života jako každá jiná. Na druhé straně je - a možná víc - zajímavé, jak lidská komunita dokáže zdevastovat své životní prostředí během tří dnů. Naštěstí tato devastace (včetně sexismu, rabování, zakládání požáru) probíhala ve společné vůli a společným úsilím, jinak by se to sotva obešlo bez masakru... Jen na okraj: vidět Robbieho Kriegera v této společnosti mi přišlo trapné, jako skoro všem. ()
Nie je nad to, dívať sa na ožratých liberálov, ktorí sa váľajú v "blate" ktoré je v skutočnosti bez ich vedomia zmes výkalov. Woodstock 99 bol šialený, plný násilia, ošahávania poprsí, holých vtákov dokonca aj na pódiu, chľastu, ale aj úmrtí. Ako človek narodený v roku 1989 si myslím mám právo napísať, že svet išiel presne na prelome milénia do sračiek - drogy, neomarxisti, liberlizmus, LGBT úchyláci a podobne, o tom sme pred rokom 2000 nepočuli. Hold, dobu v ktorej žijeme si nevyberáme. Raz je zle raz dobre. Môžeme len dúfať, že podobné hudobné festivaly už nikdy nebudú. (4.8.2022) ()
Jak trefně poznamenala novinářka Maureen Callahan na konci dokumentu – otázka není, jak se to mohlo stát, ale jak se to nemohlo stát? _ Když se Woodstock organizuje na bývalé vojenské základně a line-up tvoří k výtržnostem burcující nu-metalové kapely proložené každý den jednou (!) zpěvačkou, na které publikum tvořeném většinově bělošskými kluky-čerstvými dvacátníky z vyšší střední třídy – pořvává "ukaž kozy", tak to asi úplně feel-good mírová akce nebude. Nýbrž esence kultury znásilnění, doby, kdy se hudební progresivita změnila v agresivitu prolezlou mizogynií a homofobií. _ Je to odzbrojující dokument o události, která mě děsila byť jen jako pasivní účastnici přihlížející tomu v bezpečí domova 22 let poté. ()
Pre niekoho festival mieru a lásky, pre mňa to bola od začiatku prehliadka vrcholného morálneho úpadku a divím sa, že sa niektorí prebudili až teraz v roku 2021. Woodstock je chvályhodný len pre plejádu hudobných hviezd, ktoré sa vystriedali na jeho pódiu. Ale to, čo sa dialo pod nimi bola strašná zvrhlosť. Státisíce sfetovaného, nadrogovaného alebo ožratého dobytka, ktoré hádže po každom odpadky, chodí nahé až polonahé a šuká kadekde s kadekým, na špinavých hajzloch, niekde v blate, na zasranej lúke. Proste odpad, hoci mnohí tí umelci neboli svojím životom tiež dobrým príkladom. Chcel by som vedieť, ktorý rodič by bol na svoje dieťa hrdý vidieť ho na záberoch, aké nám predviedol tento dokument. Niektorí tvrdia, že nie je dobré nazerať na rok 1999 optikou dnešných dní. Ale podľa mňa správať sa ako prasa znamená to isté dnes aj včera. Samozrejme ale iná vec je rasová a teplá otázka. Týmto sa dokument úplne opustil, pretože hovoriť tu o tom, ako černošskí umelci boli v úzadí a bieli im preberali hudbu a že všade panovala homofóbia a ženy boli utláčané... to už je taká povinná jazda dnešného mainstreamu. Tak umelo tlačená, že si už ani nemôže získavať priaznivcov. Hlavne tie ženy boli utláčané, že? Pobehovali tam nahé, dávali to každému, ale chuderky stále neboli rovnoprávne. Najviac ma tam štvala tá feministka, ktorá tvrdila, že čo to je s tými mužmi? To sa nevedia ovládať? A čo tak druhá strana? Aký druh sebaovládania to je, keď ženská chodí po voľnom priestranstve celkom nahá? Nevzbudzuje to myšlienku, že je prístupná a povoľná? Celkovo dokument, ktorý mohol poukázať na nemorálnosť daného festivalu, no namiesto toho si opäť len kopol do bieleho chlapa. ()
Reklama