2 roky prázdnin

Koukám, že 90% lidí tady nevidělo tenhle seriál třicet let a že hodnotí čistě z nostalgickýho hlediska. Byl jsem jedním z nich a pamatoval jsem si z něj jenom úvodní píseň a to, že jsem ho coby smrad hrozně miloval. I když jsem trochu tušil, že když si ho pustím dneska, budu zklamanej, nedalo mi to a šel jsem do toho. Předně musím říct, že dabing je neuvěřitelná tragédie a nepamatuju se, že bych kdy vůbec slyšel něco tak příšernýho. Za celou dobu jsem nebyl schopnej si na něj zvyknout a i když jsem se sebevíc snažil bejt objektivní a nenechat ho ovlivnit můj pohled na seriál, bojím se, že se mi to nepodařilo. Ale to není zas až tak úplně podstatný, protože i seriál jako takovej není bůhvíco. Herecký výkony jsou dost mizerný, dialogy, (i když nemůžu posoudit, jestli to není způsobený překladem očividně "profesionalni" dabingový společnosti) taky dost hrozný a že bych byl z příběhu napětím a nadšením celej bez sebe, tak to taky fakt ne, i když musim uznat, že ve druhý půlce, kdy se kluci ocitnou sami na moři, je to trochu lepší. Hudebni stránka je dost rozpolcená, ale ta její lepší část mě obzvlášť v dramatických pasážích docela příjemně překvapila. Takže Vy všichni čtyřicátníci a starší, co máte na Dva roky prázdnin z dětství jen ty nejlepší vzpominky, nenechte si je vzit a už se na ně nikdy nedívejte, snad jen když seženete verzi s původním dabingem, ale ani tak bych to radši neriskoval, přece jen, už nejsme ti malí kluci s hlavama v oblacích. Nechci bejt nespravedlivej, takže hodnotím jak podle tehdejších(90%), tak i nynějších(60%) dojmů, celkově teda 75%. (12.06.2018)

Seriál si pamatuji z dětství. Tehdy mě uchvátil a tak jsem ho dnes pustil svému sedmiletému synovi. Je jím naprosto nadšený, takže asi bude pro tuto věkovou skupinu výborný. Mě ale zarazil ten nejpříšerněší dabing, jaký jsem kdy slyšel. Opravdová hrůza. Z nostalgie nehodnotím, ten dabing mě fakt odrovnal. (23.06.2014)

Poprvé jsem sledoval tento seriál když mě bylo cca 10let. To, co jsem prožíval při sledování každého dílu se nedá absolutně vůbec popsat. Seriál zcela ovládl mé sny a touhy. Každou neděli jsem jako špunt zcela nekompromisně zabral prostor před televizí a rodičům bylo jasný, že kdyby mě měli za mé " školní zločiny" zakázat byť jen jediný díl tohoto skvostu, znamenalo by to navždy umrtvit moje srdce. Zcela určitě moje nevětší doživotní seriálová láska. A co jsem dělal mezi nedělí a nedělí ? Měl jsem zavřené očíčka a to i ve škole a snil jsem o tom jak kormidluji loď na širým moři a jak zdolávám s klukama tíhu osudu na ostrově plném nebezpečí. Seriál skončil, ale sny zůstaly. Pak přišli vánoce a já rozbalil první dárek byla to knížka a na ní stalo Jules Verne - Dva roky prázdnin, ten den zazněl Žižkovem asi největší křik štěstí v historii. Další dárky už mě vůbec nezajímaly. Třísknul jsem sebou do postele a 28.12. žižkovskej prcek triumfálně oznámil - Mám přečteno ! Uběhlo mnoho let a já poprvé stanul za kormidlem lodičky z napnutými plachtami, ucítil ve tváři první poryv, který nakopnul plachetnici k větší rychlosti, uslyšel vlny šplouchající o loď a měl svého prvního skutečného mořského kapitána, který mě položil otázku " Tak co Pavle, co se ti teď honí v hlavě? " a já odpověděl "Jak jsem jako dítě sledoval seriál Dva roky prázdnin." Tak tedy vzhůru na palubu, dálky čekají a Vám pane Verne děkuji, že jste mě pozval do svého světa plného dobrodružství a udělal ze mě největšího snílka na světě. (14.03.2008)

Konečně jsem se odhodlala podívat se na tento dobrodružný seriál ze svého mládí, od jehož sledování mne kdysi odradil zde několikrát zmiňovaný špatný dabing. Teď jsem jej utlumila a podložila titulky a během dvou večerů si jej promítla. Byly to příjemné večery hlavně díky krásné průvodní melodii, která prostupuje celým příběhem a dokresluje jeho podmanivou atmosféru. Verneovy romány milovala kdysi celá moje generace, stejně jako já tento seriál. Robinzonáda několika chlapců, kterým se prázdninový výlet plachetnicí poněkud protáhl díky bouři a ztroskotání na neznámém ostrově a přinutil je, postarat se o sebe v divočině, to je velmi lákavé téma pro všechny snílky i dobrodružné povahy. Kdo by nechtěl pociťovat vítr ve vlasech a poslouchat šplouchání mořských vln při sledování modrého nebe nad hlavou a nekonečného oceánu kolem. Kamarádské vztahy i vzájemné rozmíšky, které dramatické soužití trosečníků doprovázejí jsou přesvědčivé, stejně jako život na opuštěném ostrově, který se díky zásobám z poškozené plachetnice, stává uvěřitelným. Myslím, že i dnes by chtěl mnohý kluk či holka prožít napínavé prázdninové dobrodružství jako Gordon, Brian, Doniphan, Baxter či Wilcox, ale pak se zase v klidu vrátit ke svému počítači do civilizace. Seriál skončil, sny zůstaly. (19.06.2016)

Verne napísal knihu o skupine chlapcov ktorý za dramatických okolností stroskotajú a prežívajú na pustom ostrove...kniha bravúrne opisuje osamelosť a bezradnosť situáciu mladých stroskotancov. Krása knihy je v psychológii postáv a postupná premena chlapcov v chlapov ktorý dostanú tú najlepšiu školu života. Seriál si vzal len názov knihy a asi 1 % z deja knihy...skutočne niekedy neviem čo je to za móda chcieť adaptovať nejakú knihu a potom ju totálne ignorovať ??? jednu hviezdičku dávam za úvodnú znelku pána Černocha. (03.03.2013)