A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Videl som obidva filmy. Jeden je z roku 1972 a druhý o 43 rokov mladší. Nepozerám sa na tieto filmy s kritickým okom bojara, ale musím vziať do úvahy aj dobu v ktorej oba filmy vznikli. A jednoznačne mi vychádza, že pôvodný film bol lepší.. A vždy budem tvrdiť, že akákoľvek kópia nikdy nenahradí originál. Ale pre mladých ľudí je to jediný spôsob, ako im priblížiť atmosféru doby po prepadnutí Sovietskeho zväzu Nemeckom, nakoľko k staršiemu filmu sa dnes dopracujú už veľmi ťažko. Film sa natáčal v Karélii a je to skutočný príbeh sovietskeho klasika Borisa Vasiljeva, ktorý v 2. svetovej vojne vo svojich 18– tich rokoch velil v Karélii jednotke 25 dievčat. Išlo o protilietadlový oddiel s úlohou chrániť a brániť Bielomorsko – baltský kanál. ()
Výborný válečný film, který do role hlavních hrdinek staví pětici sovětských vojaček. Je to mnohem jímavější drama, než Dívčí letka (zde pod podivným názvem Nebeský louda), mnohem citlivější a zároveň drsnější, než většina válečných filmů. Právě ta kombinace dramatu a citlivého zpracování dodává snímku punc nadčasovosti. ()
Si nemôžem pomôcť, ale videl som už viacero sovietskych vojnových filmov (všetky v poslednom období, takže ma knim neviaže nostalgia) a stále je to o tom istom, stále rovnaké, stále súdružské, stále ideologické a čo je najhoršie stále nudné a nezáživné. Vidím, že filmom tohto žánru a pôvodu sa budem už vyhýbať... Veril som, že to konečne bude o ničom inom, ale aj viera má svoje hranice... ()
Naprosto překvapivě mne dostávala lyrická část snímku. Navzdory soudruhování a patetickému vlastenectví i po těch letech a v dnešní naprosto odlišné době, pro mne nebyl problém vidět v těch vojandách normální mladé holky se svými sny a problémy. Tahle přenositelnost emocí jde na vrub brilantní režii a kameře a civilním a uvěřitelným herečkám v rolích jednotky v sukních. Dá se tomu vytknout rozvleklost a stopáž, navíc místy je to skutečně hodně propagačně rudé. Ale jako poplatné tehdejší době se to dá pochopit a filmu to ubírá z naléhavosti jen málo. Přestřelky a boj byly místy trochu odfláknuté, ale to bylo skoro vedlejší. ()
No, mne to tedy nenadchlo. Překvapilo mne že komančům prošla scéna kdy rusák střílí do parašutisty, pokud vím to se přece "nesmělo". Zpočátku těžkopádný děj, pak víceméně statický. Pravděpodobně toto podruhé neuvidím a ani nemusím. Ale snad ve chvíli nudy...+++++++ Vcelku souhlas s mým starším komentem. Původně jsem si myslel, že bych mohl něco přidat, ale nenašel jsem nic, co by za to stálo. Nevím, proč je film dělaný černobíle a retrospektivy barevně. Podle mne je to úmysl. Ty holky se mi občas pletly. 20190324 17933/18007 */2 s,u, title ()
Galerie (47)
Zajímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Zvukaři si dali záležet, aby do filmu doplnili velké množství ptačích hlasů. Téměř po celou dobu se ozývá zpěv pěnice černohlavé, slyšet je také žluva hajní, kukačka obecná, hrdlička divoká, slavík obecný, křepelka polní či puštík obecný. (Fjera)
Reklama