Já, Natálie

"Mladíci se ženou za atraktivitou – pro ně je důležitá vnější forma. Zralý muž si vybírá dle kritéria vnitřního obsahu", utěšuje strejda nehezkou Natálii. Dívat se na obsah čili vnitřní vlastnosti a charakter lidi učí civilizační morálka a etika, která klade důraz na dlouhodobý život v monogamním svazku a společenské klasické ideály. Příroda však mluví jasně – vnější krása je první a skoro jistou známkou kvalitních genů, kdežto lidská povaha a vyšší inteligence přichází na řadu až jako druhá a třetí motivace, a obzvlášť to platí u mužů, kteří, jak se často říká, milují očima. Ve skutečnosti však všichni, kdo má nepokřivené přirozené vnímání, by chtěli získat maximum, to jest dobrý obsah v kvalitní formě, a pokud na to nemají vlastní aktiva, musí ze svých nároků slevit a vzít zavděk tím, co zbylo. Většinou tedy párování dopadne podle přísloví "Rovný rovného si hledá". Lidská civilizace je ve své podstatě a od začátku velkým spiknutím úspěšných, kteří stále vylaďují svět sobě na míru, ať již se to týká legislativy, financí, vědy, politiky, módy nebo vzdělání i samotného způsobu života. Co je ale nejpodstatnější na tom "tvarování" lidské společnosti podle představ a potřeb úspěšných, to je samotné přepisování lidského vnímání, jehož postupná změna je vedle technologií druhým hybatelem civilizace. Technologie a lidské vnímání, provázané ve zpětných zmnožených vazbách, vedou lidstvo od jeskyní ke světlým zítřkům, kde krásní lidé žijí lehký, zábavný a krásný život. Nebo také ne. Neatraktivní Natálie má jedinou utkvělou představu a přání, a to být hezká, ne protože se bez krásy nedá žít nebo protože sama tu krásu postrádá, ale jednoduše proto, že se porovnává s nastolenými společenskými standardy krásy a vnímá zjednodušení cesty k dosažení životního úspěchu díky krásnému zevnějšku. Nelze samozřejmě popřít, že se atraktivní lidé těšili zvýšenému zájmu v jakékoliv době lidských dějin, ale nikdy ještě kult mládí a krásy nebyl tak totální a totalitní pro celou lidskou společnost, jak je tomu dnes. Nárůst zájmu o vylepšený zevnějšek je vidět i z porovnání roku 1969, kdy vznikl tento film, se současným obdobím, kdy se pomalu stává být neslušné zůstat čistě přírodní. Například estetické vnímání v otázce odstraňování pubického ochlupení naprosto změnil nárůst a rozšíření pornografie. Současné pornoherečky musí před kameru nastoupit zcela vyholené pro maximální expresivitu výsledného snímku. Tím nastavily kriterium pro ostatní ženy, které se tak musely začít holit také, protože se vyholený rozkrok líbí moderním mužům. A když se začaly holit ženy, museli se přidat i sami muži, takže celá společnost se tak posunula k neochlupenému dětství a pornografii, což odpovídá infantilizaci, erotizaci a globalizaci dnešní společnosti. Lidé věnují svému zkrášlování čím dál větší prostředky a nezdráhají se podstoupit jakékoliv procedury včetně těch invazivních jako depilace, liposukce, laser a plastická chirurgie – to vše pro zapadnutí do většinové společnosti a zvýšení šancí v konkurenčním prostředí. Dalším krokem bude genetické a technologické vylepšení. Nakonec vnějšek zcela převáží nad vnitřkem, protože zcela individualizovaní lidé se budou setkávat pouze ve virtuálním prostředí, což sníží potřebu socializace a tudíž i dobrých mravů a charakteru na nezbytné minimum. Pokud se něco nezvrtne a lidstvo se nevrátí do pravěku, kde otázka krásy zase zaujme své původní místo mezi ostatními vlastnostmi a dovednostmi člověka. Dnešní civilizace tedy učí a nutí lidi být více designérskými stroji než lidmi. Natálie dokázala zůstat člověkem, když díky jednomu muži pochopila to, co již měla v sobě od začátku, protože to byla sama o sobě silná nekonvenční osobnost možná právě kvůli své neatraktivnosti, která ji učila být jiná a prosazovat se jinak. Natálie nakonec pochopila, že být sebou znamená ztotožnit se se svými emocemi, pocity a myšlením, i když ty nejsou vždy příjemné a radostné. ___ Milý film odrážející emancipaci 60. let. (20.03.2013) (méně) (více)