Tváří v tvář

Co na mně napřed působilo jako hodně špatná naivní zívačka s pekelně pomalým rozjezdem se tak nějak plynule zvrtlo v opravdu výbornou a jak se ukázalo i promyšlenou a zejména zábavnou westernovou podívanou. Opravdu velmi chutná porce špaget od pana šéfkuchaře Sollimy. A ani mi nevadilo, že maestro Morricone zde předvedl výkon toliko průměrný. P.S.: Volonté opět výborný, i když je tu nakonec zase za padoucha. :o) (19.07.2013)

Pokracovanie genialneho filmu El halcon y la pressa /u CZ a SK koncin zname ako Velka Prestrelka 1966/ uz nie je takym kultom ako bol prvy film. Van Cleef totiz tu chyba, a vyrazne tahal dopredu prvy film, potom uz Tomas Milian sam na to nestaci, hoci som pochopil, ze ide o genialneho herca uz u filmu El halcon y La Pressa. Gian Maria Volonteho mam dost na haku, nejde tu moc o kvalitneho herca a nie som si isty, ci vobec vedel hrat. Mna teda jeho herecky vykon nijako nepresvedcil. Pribehovo a dejovo film tiez nedava velky zmysle, pochopil som len, ze ktosi sa ide kamsi liecit a riesi slobodu, nasilie a smrt. Zas tu vsak vidim mne odporneho Radka, ktory vo filme riesi dementalne picoidy typu "Potvrdenie téz filozofa Ladislava Klímu o absolútnej zvrhlosti školstva a hlavne jeho predstaviteľov sa objavilo, i keď zjavne nezamýšľane, vo filme talianskeho režiséra Sergia Sollimu. Učiteľ, predchnutý humanizmom a nenásilím postupne svojim konaním prekonáva svoj sprvoti antivzor - obávaného a násilníckeho vodcu banditov" No tak ja filmu nerozumiem a rozumiet filmu nechcem /na to tu je Madsbender ako admin tej sracky menom filmova teoria/, Radkovi nerozumiem a ak, takl len obcas. Liventura s jeho megagenialnymi komentarmi typu "Kterak vzdelanec k zivotu prisel" - tak to je teda komentatorska bieda, respektive mizeria. Dobre vsak, ze tu nevidim Kadaka, je to len uboha a dost trapna napodobenina uzivatela menom Verbal. Karel Chrocht uz tiez nekomentoval, jak tak vidim. No a k filmu uz nemam co napisat, prakticky vsetko som vymenoval. Faccia a Faccia je klasicky dokaz toho, ze dvojky su vacsinou regulerne podradne filmy : 72 % (17.10.2017)

...aneb když se zlo dá do řeči s dobrem a začnou se přít. Ušlechtilé, vzdělané, leč naivní dobro počne divokému, nezkrotnému, leč zkušenému zlu argumentovat pojmy jako svědomí, láska k bližnímu či milosrdenství, zlo nezůstavá pozadu a vytasí se se svobodou, uspokojením či odplatou. Jejich spor je dlouhý (víc než jednu a půl hodiny) a je prosycen mnoha vystřelenými kulkami, poset mrtvými a zraněnými muži a zavát prachem (italské) prérie. Vše spěje, zdá se, k jedinému možnému závěru a ano, zlo nakonec prozře a kaje se, vše by mohlo být jak má, ovšem zlo nepočítalo s tím, že dobro zase uznalo jeho argumenty...Dobré špagety s tradičními přísadami, ale ten kuchařův pokus o mísení sladké s ostrou příchutí mi moc nechutnal. (18.11.2013)

Anarchistický film ze zločineckého prostředí Divokého západu ukazuje přerod vzdělance v zabijáka pod vlivem obávaného bandity Benneta. Čiší na mne z toho od začátku do konce zlověstný pokus o jakousi filozofii (podobně jako u ideologických westernů NDR, jakkoliv v jiných barvách); v italském provedení vše náležitě oděno na násilnického hávu...Ty dvě hvězdičky ovšem nelze upřít dobrému hereckému obsazení a navýšit je třeba též za Morriconeho hudbu. Stejně ale nechápu těch 84% k dnešnímu dni (25.8.2010)... (24.08.2010)

Zatímco bandita Beau s vizáží Ruuda Gullita, co zrovna objevil funkci žehličky na vlasy, dochází k morálnímu osvícení, ušlápnutý profesůrek z Bostonu nabírá zcela opačný směr. Nutno podotknout, že když vypadá jak Gian Maria Volonté, uvěřit v ten přerod není zas takový problém.. Ta dvousměrná transfúze morálních hodnot je troufale podvratná. Když se maestro Morricone místy přiblížil k psychedelickému rocku The Doors a probíhaly drobné erupce násilí, vsadím se, že si Johnny Wayne povolit šáteček, aby se mu lépe dýchalo.. (04.04.2022)