poster

Panna zázračnica

Poetický / Komedie / Drama / Mysteriózní

Československo, 1966, 93 min

  • ScarPoul
    *****

    Je zvláštne ako sa pôvodná Tatarkova panna zázračnica odlišuje od Uherovej zázrečnice, aj keď Tatarka napísal pre filmovú verziu scenár. Kniha je plná myšlienkových obratov, otočení, pocitov a emócií, slovných hračiek v ktorých bol skrytý príbeh rozprávajúci o túžbe a láske. Uherov film, je neskonale surrealistický čo sa týka predobrazov, dokonalý v komponovaní videného a skrytého. Tvorivý tým sa stretol a natočil na slovenské pomery naozaj netradičný a nezvyčajný film, ktorý je rovnako ako literárna predloha ľahko čitateľný vo svojej komplikovanosti. Jediný rozdiel je v pocite, ktorý som mal na konci. Film ma pohladil, ukázal mi dosiaľ nevídané, ale nezanechal vo mne toľko emócií a myšlienok ako kniha. Ale vyslovene povedať, že kniha je lepšia si netrúfam, lebo čitateľnosť podobných diel, sa mení z každým jedným divákom. Uher ako obvykle nesklamal a po príbehovo ťažkopádnom Orgáne sa trocha pojašil a predviedol skutočnú fantazíu túžby aká sa v slovenskom filme po tomto skvoste a vlastne ani predtým neukázala. Veľmi zaujímavý film, rozhodne odporúčam, nech si na neho každý spraví vlastný, originálny názor.(9.11.2009)

  • SeanLSD
    ****

    Po výbornom ORGANE sa umenie a vojna opäť stretávajú vo filme Štefana Uhra na motívy jednej z mála kultových kníh modernej slovenskej literatúry a scenára samotného majstra Tatarku o skutočne prežívanej fantázií v hrozných časoch, kedy aj umenie musí byť iné, okamžité, plnšie a nezachytiteľnejšie, Vyzeralo to na dokonalé spojenie, ale ako to už býva, práve vtedy to tak úplne nevyjde. Filmové spracovanie výnimočnej prózy bolo síce artistné dosť, ale nemohol som sa ubrániť pocitu, že konkrétna podoba výrazne ubrala PANNE ZÁZRAČNICI na zázračnosti... Akoby sa v prepise románu do scenára stratilo ono ťažko postihnuteľné čaro a plné umelecké prežívanie okamihu. Akoby Uher so Szomolányim boli v následnej realizácií zviazaní slovami a nedokázali uväzniť tú prchavú fantáziu do svetlom písaných obrazov. Pritom práve ich prvý spoločný film, SLNKO V SIETI, bol bravúrnou kompozíciou práve takých symbolických i surreálnych detailov, ktoré sa mi zdajú dokonale vystihovať aj charakter Panny zázračnice...(31.7.2013)

  • mchnk
    ****

    Každý má svou Anabellu. Má jí v sobě, chce jí jen pro sebe, pro své představy, které jsou to jediné, co vlastně mají. Jsou to ti blázni, kteří žijí osamoceni ve svých příbytcích, kam si Anabellu zvou a nechávají jí si pohrávat se svými city. Je to ono chtěné, ovšem nedosažitelné. Je to na dosah ruky a přitom tak daleko. Vlastní bytí, je někdy ta největší překážka. Po revolučním SLNKU a těžkotonážním ORGANU, se Š.Uher pouští do nevídané surrealistické hříčky, která v podstatě devastuje veškerou jistotu tehdejších filmových dějů. Zde jistota není, toto vidět v šedesátých letech, muselo být něco jako zjevení a myslím si, že to muselo inspirovat nejednoho umělce. Pro mně bylo toho surrealismu až příliš a jindy skutečně geniální Ilja Zeljenka, zde také neměl moc prostoru. Jinak jde pochopitelně o revoluční pohled na možnosti filmu ve své době, prokládaný těžkými, leč výbornými monology.(27.10.2013)

  • K.I.N.G.
    ****

    Protože pravých surrealistických a výborných slovenských filmů je jako šafránu, musí toto spojení nutně nabýt unikátního dojmu a to se tu taky odehrálo. Panna zázračnica je snem zastřený příběh nebo určitý druh vize o smutku z vlastních nezdarů a těžkostí života, o snaze někam patřit a být tam št'astný, ale také o reálné nemožnosti stát se něčím víc, než jen průměrným člověkem a neschopnosti dotknout se nedotknutelného. Společným pojítkem je tu nenaplněná láska a touha po dosažení dokonalého ideálu (v podobě dívky Anabelly), která je ale už předem odsouzena k nezdaru. Silně umělecká a atmosferická vidina pánů Dominika Tatarky (předloha a scénář) a Štefana Uhra (režie). Výjimečný film, který však vyžaduje určitou dávku uvolněnosti, trpělivosti a připravenosti na něj. Neuvěřitelně příjemný zážitek na hodně dlouhou dobu.(21.2.2013)

  • Volodimir2
    ***

    Silným momentom filmu je vojna prebiehajúca na pozadí a život mladej generácie umelcov, formujúcej sa uprostred vojny. Anabella, mladé krásne dievča, sa zoznámi s celou skupinou priateľov, ide o éterickú bytosť ktorá sa zjavuje a opäť stráca. Jej existencia má aj logické vysvetlenie, jej rodičov zabili, ona sa chce vrátiť na Slovensko, kde sa narodila. Pre tento štát je ale formálne cudzinkou a potrebné doklady môže získať len vydajom. Príbeh filmu sa neustále mení v rámci toho, ktorú postavu momentálne sledujeme. Scenár podľa vlastnej novely napísal Dominik Tatarka, pokiaľ novelu napísal v roku 1944 scenár až v polovici 60. rokov. A tak ho napísal po 20 rokoch celkom iný autor, iný v zmysle vytriezvenia z vlastných omylov. Režisér Uher si do filmových postáv vybral nehercov, inak povedané prirodzený prejav. Profesiou Poľky pani Umeckej bola hra na klavír.(6.10.2015)

  • - Dominik Tatarka napísal scenár po alkoholom prehýrenej noci, keď ráno našiel vo svojom písacom stroji na papieri napísané „Anabella, panna zázračnica". (Raccoon.city)

  • - Natáčení probíhalo v lokalitách Bratislava, Pezinok, Plavecký Mikuláš, Skalnaté pleso a Smolenice. Scéna v nádražní budově se natáčela v pavilonu A brněnského výstaviště. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace