Režie:
Vít OlmerScénář:
Milan LežákKamera:
Jan MalířHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Jiřina Jirásková, Jiřina Třebická, Anna Ferencová, Vítězslav Jandák, Miloslav Kopečný, Oldřich Vlach, Hana Čížková, Josef Nedorost, Jiří Langmajer, Ladislav Županič, Jan Kuželka, Antonín Bubeník (více)Obsahy(1)
Bláznivá komedie z prostředí mezinárodního hotelu... Zákulisí mezinárodního hotelu je světem se zvláštními zaměstnaneckými vztahy a kromě pracovní činnosti tu probíhají i lecjaké nekalé kšefty. Hrdinkami filmové komedie jsou tři starší dámy (J. Jirásková, J. Třebická a A. Ferencová), které pracují jako uklízečky v jednom pražském interhotelu. Jejich povinností je „prošmejdit“ každý den celý hotel od sklepa až po půdu. A tak není divu, že na leccos cestou narazí. Že najdou peněženku s velkým obnosem, to ale nečekaly… (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Bláznivá komedie která pobavila, což byl měl být samozřejmě, hlavní důvod podobně zaměřených filmů. Trio Jirásková, Třebická a Ferencová (obstarožní baby uklízečky), neměly chybu, stejně tak jako jejich nevybíravý slovník se znaky privitivismu a jednoduchosti, kolika lidem to vůbec zamotali hlavu a do kolika prekérek je dostali:-)? Reálný socialismus v plné parádě. Tahle tv hra se povedla si myslím.. ()
Nepovedený pokus o crazy komedii. Vít Olmer má cit pro herecké obsazení (v tomto případě Jiřina Jirásková a Anna Ferencová tomu aspoň v rámci možností dodávají šťávu), ale jinak je to mizerný režisér a ani v osmdesátých letech, kdy se mu dařilo přece jen o něco lépe, jaksi neoslnil. ()
Lehká krimikomedie... ()
Opravdu to byl pokus o komedii? Protože žádné, ani nepatrné či nesmělé, náznaky komedie jsem neobjevila. Příběh je socialistická soudnička s karatelským podtónem. Natočeno je to jako nejlacinější televizní podívaná. Tady se povedl jen název. SHRNUTÍ: Kterak uklízečky ke štěstí /ne/přišly. ()
Obludný pokus o televizní taškařici z těch nejodpornějších normalizačních let se zakládá na několika nudně se opakujících obloucích víru – pádu, zranění, příjezdu sanitky, příchodu strážníku, objevení se valut a osvojené nevtipné a urážející mimice zbyvších postav. Režisér se všechny tyto otáčky neúspěšně snaží obměnit a jejich znovu-objevení osvětlit jako (svůj dů-)vtip, ale dojem ustavičného navracení se v čase, který zákonitě vzbuzuje úzkost, zastínit nedokáže. ()
Pokus o černou crazy komedii 1) dopadl tak nějak neurčitě. Vznikla komedie šedá._____ 2) Zpočátku svěží tempo postupně zpomaluje._____ 3) Ale 58letá Jiřina Jirásková (nejaktivnější z uklizeček) v oranžové paruce působí impozantně._____ 4) 23letý Jiří Langmajer (nový uklízeč) je jako obvykle hezký a přitažlivý. ()
Čemu se směje Olmer, jak to že v tom nehraje Chytrová ? ()
Z mého pohledu to celou dobu drží nad vodou vynikající Jiřina Jirásková s podivným oranžovým přeludem na hlavě. ()
Prapodivná komédia, na ktorej sa len ťažko dajú nájsť nejaké pasáže, kde by sa divák mal smiať... Ešteže to nebolo až také dlhé a hlavne, že to trochu oživila J. Jirásková. ()
Celou dobu je to takové nemastné neslané, až ten závěr je docela vtipný. ()
Podle mne pouze průměrná komedie.Jediný,kdo jí trochu oživil je Jiřina Jirásková. ()
"Já si stejně myslím, že to nemůže bejt fízl, ten by takhle v životě nemakal." ()
Československá televizní komedie odehrávající se v mezinárodním hotelu, kde se shodou náhod dostane značný finanční obnos, určený na ilegální peněžní machinace a výhodnou výměnu valut, do rukou tamějších uklízeček. Nezáživný a chabý příběh, jenž má s realitou pramálo společného, se točí kolem hospodaření těchto dam s penězi a snahou jejich pravých majitelů je získat zpět. Nezábavné a mdlé výkony nečekaně obdarovaných uklízeček J. Třebické a A. Ferencové zachraňovala jejich nejvýřečnější a nejvýraznější kolegyně J. Jirásková s netypickým oranžovým zbarvením kadeří. Jednu z nejzajímavějších postav, mladého nesmělého nočního uklízeče, představoval J. Langmajer, omylem považovaný za tajného policejního příslušníka, jehož záliba v entomologii a určování druhů brouků zcela jistě souvisí s podivuhodným názvem tohoto nepovedeného Olmerova snímku. Své komediální kvality zde potvrdil také O. Vlach, podílející se na plánované finanční transakci. Bohužel se zdá, jakoby se režisér V. Olmer, jenž v 80. letech proslul velmi zdařilými psychologickými dramaty, s nastupujícími společenskými a politickými změnami přeorientoval na jiný typ diváka a nadobro tak ztratil své dobré jméno, což tento hodinový zapomenutý pokus o komedii jasně potvrzuje. ()
"Do pokušení přicházejí i svatí, ne?" ()
No, legrace tedy jo, ale jen občas. Trošku to tam skřípalo, ale pobavilo mne to. Do skvostů se to asi nezapíše, ale jako zábava na necelou hodinku to jde. ()
Pomaly končiaci rozkladajúci sa socialistický systém plodil všeličo. Napríklad túto televíznu komédiu, plnú viac alebo menej nesympatických postáv v hoteli so zahraničnou klientelou, kde prekvitajú pokútne finančné transakcie, ilegálny hazard a všeobecný cynizmus. Všimol som si, že vo viacerých filmoch z perestrojkového obdobia je hotel a jeho zamestnanci zobrazený ako skorumpovaná materialistická peleš. Do tohto prostredia stačí voľne vložiť značný obnos v tvrdej mene a začnú sa diať veci. Herecky dominuje pani Jirásková, zahanbiť sa ale nedajú ani ostaní, napríklad staré známe vekslácke ksichty z iného Olmerovho opusu. Poteší na svoju dobu odvážny humor. ()
Až by se chtělo říct, že se Olmer pokusil tak trochu o vykradačku sebe sama, tedy o vmáčknutí motivů ze svého povedeného bijáku Bony a klid do omezené stopáže této přímo katastrofální "jako komedie". Použil osvědčenou taktiku nervózní kamery, šablonovitých "starých známých" herců a hlavně profláklou, v té době snad zcela neodmyslitelnou rekvizitu..."valuty a benga"! Hrůza, děs, stydim se a to i za Jiráskovou. ()
Ne moc povedená detektivní komedie, která je až moc bláznivá. Hodnocení: 40 % ()
Skvelá Jirásková a nie menej skvelá Třebická a jej : "a hele eSeNBé...jó eSeNPé.. jó, to jsou partyzáni..." Ale inak ako sa vraví, slabá limonáda.*** pre 2 Jiřiny. ()
Je zvláštní jak jeden režisér dokáže s přelomem politického uspořádání státu (r. 1989) ztratit talent i soudnost současně. Pan Olmer je toho bohužel důkazem. Tohle je v jeho tvorbě asi časově poslední snímek , který je možno shlédnout aniž by se divák musel stydět. ()