Režie:
Věra JordánováScénář:
Josef BoučekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Marta Vančurová, Jan Kačer, Radoslav Brzobohatý, Hana Kreihanslová, Jaroslava Adamová, Viola Zinková, Magdalena Reifová, Věra Petáková, Ladislav Kazda, Jiřina Petrovická, Hana Davidová (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílný miniseriál Jana Eyrová vznikl v roce 1972 podle stejnojmenného románu Charlotty Brontëové. Vypráví příběh dívky, která svým charakterem, statečností a vytrvalostí získává úctu i lásku lidí kolem sebe. Jana Eyrová je jeden z prvních moderních typů dívky nebo ženy v literatuře, citově bohaté a oduševnělé bytosti, která hrdě vystupuje proti pokrytectví, falši a dobovým předsudkům. Ryzí charakter, který sází na absolutní poctivost lidí, na jejich hodnocení podle vlastností a ne podle společenského postavení. Televizní zpracování je ale také vyprávěním o velké, osudové lásce. Režisérce Věře Jordánové se ve čtyřech částech televizního přepisu románu podařilo zachytit podmanivou atmosféru doby dostavníků, svíček v arkýřových oknech a krinolín. A Marta Vančurová se stala ideální představitelkou titulní role. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Nie, nie toto nebola Jana Eyrová. Ani to nemôžem považovať za jej podarenú modifikáciu. S knižnou predlohou to má spoločné asi len mená (aj to iba niektoré) a veľmi hrubý obrys deja. Najviac mi prekážalo poňatie hlavných postáv. Marta Vančúrová bola veľmi milá, veľmi dobrá a priveľmi pekná učiteľka, ale absolútne sa nehodila ani vzhľadom ani prejavom do úlohy Jany. Jan Kačer ako Edward Rochester bol o niečo lepší, ale taktiež to nebolo to pravé orechové. Keby som z hlavy vytesnila, že ide o adaptáciu slávneho románu, považovala by som to za celkom pekný romantický príbeh. Ale nemôžem prehliadnuť, že to vzniklo v roku 1972, no vyzerá to akoby to natáčali tak 30 - 40 rokov dozadu. Už to skrátka malo vyzerať inak. ()
Česká adaptace se povedla. Dala by se jí vyčíst chudší výprava (tou ale neoplývaly ani v té době současné anglické verze). Příběh nepostrádá tajemství, napětí a temnou atmosféru. Obsazení Jany Martou Vančurovou bylo šťastné. Dala postavě prostotu i půvab, sílu a pevný charakter. Na Rochestera Jana Kačera jsem si sice trochu zvykala, ale i on se zhostil své role skvěle. Jediný trochu rušivý moment - podle mého názoru v rozporu s knihou - byl ten, kdy se Jana vrací k panu Rochesterovi, a když ho vidí slepého a zmrzačeného, na chvíli uteče ven a rozpláče se. Co ale bylo zase ve filmu navíc a dělalo ho opravdu poetickým, bylo použití veršů Victora Huga, které recituje Jana ("Proč, nemáte-li mi co říci, se držíte mě pod paží, proč mámíte mě dál svou lící, jež dech i králům vyráží".....). Bylo by docela dobré, kdyby Česká televize v rámci uvolňování svých archivních věcí na DVD vydala i tenhle titul. ()
Zdařilé zpracování klasické anglické literární předlohy bylo a je souzněním režie, scénáře-adaptace i hereckého obsazení. Současně šlo o asi první výraznější hereckou příležitost pro Martu Vančurovou jako představitelku - řečeno s určitou nadsázkou - kultivovaného, intelektuálního dívčího typu. Míru autentičnosti pojetí i zvládnutí anglického prostředí a také zvláštností subtilně uchopitelné tzv. národní povahy nemůže posoudit nikdo jiný než Brit. Je nepochopitelné, že toto zdařilé a myslím i pro mladší více než vděčné dílo zůstává mimo pozornost výrobců DVD nosičů. Není to poprvé a bohužel ani naposled, co musím končit komentář tímto bolestným povzdechem. ()
4/4 Zatím mám za sebou tu nejnovější verzi Fukunagana a předcházející Zeffirelliho. Tohle je můj první seriál s Janou a opět se nepotkáváme vyloženě s otevřenou náručí. Na to, že jsou tu k dispozici hned 4 díly a je vynecháno celé Janino dětství, je dramatizace takové všelijaká. Technicky seriál odpovídá tomu nejhoršímu standardu své doby, tedy zpátečnická práce s exteriéry, o primitivních postsynchronech ani nemluvě. Celé to vypadá hůř než neblaze proslulé první domácí zvukové filmy z 30. let. Herecky taky nejsem úplně v 7. nebi, hlavně Kačer hraje celého svého Rochestera za pomoci jediného výrazu a Marta Vančurová, ta všemi milovaná éterická bytost, navýsost lyrická herečka, jen opět ve své roli existuje a je úplně stejná jako vždycky. Určité herecké schopnosti předvedli alespoň tací, jako Jaroslava Adamová, Jiřina Šejbalová, Josef Langmiler nebo Radoslav Brzobohatý, ale ti zas měli jen nepatrný prostor. Tehdejší začínající dětská herečka Magda Reifová pro změnu do budoucna neslibovala vůbec nic. Doufala jsem, že když má seriál tak dobrou pověst, bude tu zajímavě vykreslená alespoň odlišná Janina povaha, důležitost vzdělání nebo bude nějakým aktraktivním způsobem pracováno s Rochesterovým tajemstvím. Leč jsem doufala marně. Vrcholem všeho jsou tu Janiny emocionální zmatky podtržené citováním veršů, což ústí v ještě větší roztříštěnost celého dramatu. ()
Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné. ()
Reklama