Režie:
Pavel HášaScénář:
Ota OrnestKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Petr MandelHrají:
Václav Postránecký, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Radovan Lukavský, Ladislav Frej st., Ondřej Vetchý, Jana Brejchová, Svatopluk Skopal, Otakar Brousek ml., Ladislav Županič, Vladimír Ráž (více)Obsahy(1)
Římská republika trvá už několik století. Na počátku 80. let př.n.l. se schyluje k občanské válce mezi populáry, v jejichž čele stojí Gaius Marius, a aristokratickými optimáty, vedenými Luciem Corneliem Sullou. Gaius Marius, sedmkrát zvolený konzulem, uskutečnil zejména v armádě prospěšné změny. I některé první zákony prosazované jeho stranou byly demokratické. Později se spojil s demagogy a jeho úsilí se zvrhlo. Byl to naopak Sulla, který si přál upevnit moc senátu jako záruku pořádku a římských ctností. V peripetiích občanské války si několikrát Sulla a Marius vyměnili moc nad Římem. Marius zemřel a Sulla po třech letech krvavé diktatury odstoupil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
TV inscenace o mocenských bojích v době krize římské republiky na začátku 1. století před Kristem ()
Prolnutí domácí a exilové české kutury vedlo na počátku devadesátých let k poznání jednoho z nejhlubších děl čapkovské generace "všedního dne" v polohách, které Ani Josef, ani Karel poznat nemohli (hodně se jim např. v BÍLÉ NEMOCI nebo VÁLCE S MLOKY přiblížil Karel). Citlivé uchopení antické látky z konce římské republiky, navozujícího postupný přechod k císařské epoše, je vděčnou ozvučnou plochou, která vynikajícímu, pro předlistopadové Československo takřka zapomenutému publicistovi dává možnost s až lékárnickou přesností postihnout těžko vyjadřitelné přechody mezi koncem demokracie a nástupem totality. Hášova režie tuto autorskou dispozici dokázala funkčně rozvinout a prohloubit s nenásilným přechodem do současného vnímání polistopadové reality. V takto vytvořeném prostoru plejáda hereckých hvězd suverénním zvládáním svých partů dotváří přesvědčivé poselství Masarykova posla a přítele bratří Čapků. Pro tehdejší dobu bylo toto dílo velkým, mimořádným objevem. Oprávněně. ()
Převedení divadelní hry Ferdinda Peroutky do podoby televizní inscenace. Mezi televizními incenacemi jde o průměr, ale Peroutkově hře dávám alespoň čtyři. Za zpodobením mocenských bojů ve starém Římě je cítit snahu alegoricky glosovat hašteření politických stran v (nejen) autorově současnosti. ()
S úspornou výpravou bylo dosaženo maximálního výsledku, což je dáno jednak skvělým scénářem a jednak obsazením tehdejší absolutní hereckou elitou. ()
I přes chvílemi pohádkový nádech a některé druhořadé herce osmdesátých a devadesátých let, kteří mi zde překáželi, můžeme brát SULLU jako pozůstatek excelentního herectví předlistopadové generace. "Nová vlna" z počátku devadesátých let, přinesla podobných, kvalitních inscenací opravdu dost. Československá hra na římskou politiku plnou krve mne bavila. Brilantní dialogy (rozhovor Sully a Herrenia - dokonalý) a Caligulovské osudy - na jejichž konci čeká smrt. ()
Lucius Cornelius Sulla vs. Gaius Marius vs. občané - aneb zajímavý TV film, který by mohl být analogií ke kterékoliv době historie.. a bohužel i současnosti. ()
Má oblíbená epocha římských dějin, tedy pád republiky a postupný přechod k mnohem úspěšnějšímu modelu císařství a rozvoji impéria. Gaius Marius a Lucius Cornelius Sulla, dvě silné osobnosti, které stály u počátku konce jedné epochy. Byl jsem zvědavý, jak se na malém prostoru televizní inscenace (Peroutkovy hry neznalý) dá takové téma zpracovat. Brzy mi bylo jasné, že musím zapomenout na civilní projevy či i vyprávění příběhu jako takového, ale naladit se na divadelnickou notu, kde jde spíš o jednotlivé výstupy a scény, které dohromady sdělují své poselství. A tady to bylo celkem jednoznačné, prostá moralitka o mravním bahně, jež tvoří podstatu lidského (ne)svědomí. Pochopitelně nadčasové a v některých scénách i geniální . "To tak bylo dříve, že historii sepsal někdo tak, jak se odehrála, dnes se to dělá jinak" Za pozornost pak stojí v budoucnu jistě trezorová věta Gaia Maria těsně před smrtí: " Až bude umírat Sulla, bude nad ním stát krásná žena, když umírám já, vidím jen černou tlamu" (a byl tam černoch). Sám sebe pak krapet překvapuju a rád dávám solidní čtyři. ()
Římané si podrobili celý svět, nemají se koho bát. Proto to zařídili tak, aby se báli jeden druhého. Peroutkova stejnojmenná divadelní hra spatřila světlo světa v době, která se až příliš podobala antické tyranii římských diktátorů. Stala se nepohodlným a zakázáným odkazem (post)prvorepublikové demokracie, jejímž nejvýraznějším pohrobkem byl v krátkém poválečném období právě Peroutka a někteří další. Antický příběh až příliš ostře vypovídá o totalitních mechanismech, o ovládnutí moci, o lidech zlých, špatných, prolhaných a bezcharakterních, o strachu a nenávisti, která se jako mor šíří napříč římskými ulicemi. Tragická vyústění, k nimž je ústřední konflikt mezi oběma vojevůdci postupně směřován, symbolizují šílenost doby a přestože Sulla i Marius oblékají historický kostým, nalézají jejich činy své následovníky i v novodobých dějinných obloucích. Síla a účin Peroutkovy hry spočívá zejména v úderných, jasných dialozích a v přesném postižení dobových zvyklostí, v zachycení tísnivé atmosféry, v jejímž stínu žili ještě nedávno mnozí z nás. Hášova televizní inscenace je především uměleckou beneficí příslušníků starší i střední herecké generace (Brzobohatý, Postránecký, Čepek, Lukavský, Brejchová, Vránová, Satoranský, Brousek, Ráž, Štěpánek, Skopal a další); velkým příslibem pro budoucí televizní i filmovou tvorbu se jeví obsazení Ondřeje Vetchého do jedné z hlavních rolí. ()
Zaujímavý osud Sullu je tu znázornený príliš teatrálne a až do očí bijúco veľmi inscenačne. I napriek jasným kulisám, kde nebudete od toho očakávať žiadny historický veľkofilm, mohli tvorcovia prostredie zobraziť lepšie, dialógy medzi postavami jednoznačnejšie. Divadelné prvky sú skôr na škodu a neznalec histórie je celkom stratený, obávam sa, že nepochopí deju, ani čo sa vlastne stalo. Hoci treba uznať, že dejinné udalosti tu boli vykreslené zhruba ako sa stali. ()
Televizní inscenace spíše průměrná, ale samotná divadelní hra Ferdinanda Peroutky je geniální. Osobně mám podstatně radši rohlasové zpracování tohoto dramatického kusu. ()
Výborná inscenace podle ještě lepší divadelní hry, která by klidně mohla sloužit i jako rozhlasové zpracování. Na škodu by to nebylo kvůli kulisám, které jsou ještě televiznější, než u televizních inscenací bývají. Ale chyběl by pohled na parádní herecké výkony Maria Brzobohatého a Sully Postráneckého. Vynikající římský filmový bonbonek, kterému k dokonalosti chybělo snad jen setkání Sully s Caesarem (a možná větší využití Pompeia Magna). ()
U takhle chytře napsané hry nevadí ani televizní kulisy antického Říma z polystyrenu. ()
For Me 86% ()
Mocenské boje v celej ich škaredosti s velmi dobrým hereckým obsadením. Vcelku dobre a nenáročne napísané. ()
Jedna z nejlepších televizních inscenací z oněch časů, kterou bych zařadil hned vedle kultovního "Piláta Pontského, onoho dne." Výstavní scény: 1)Postráneckého zuřivé " A kde si tenkrát udělal čáru?!?!" k Otakaru Brouskovi st., a Čepkova nemilosrdně pragmatická věta "Sejmi ženo znamení smutku!" k Janě Brejchové. 90% ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1992. ()
Dovoluji si upozornit na výjimečnou kvalitu textu Ferdinanda Peroutky. Jedná se, podle mne, o jednu z nejlepších divadelních her, napsaných v českém jazyce. Osobně ji řadím výš, než kterýkoliv dramatický kus Peroutkova přítele Karla Čapka. Hře zřejmě ve větším průniku do obecného povědomí zamezily jen smutné historické okolnosti po 2. světové válce. Své plné uznání ale kupodivu nenašla ani po roce 1989, což bych přičetl hodnotovému zmatku, ze kterého již asi cesta dopředu nevede. Ale k inscenaci samotné. Těžko něco podstatného namítat proti výběru herců, režijní pojetí je zřejmě také přiměřené, přesto tomu asi schází nějaká "šťastná", inspirovaná chvíle nebo snad názorem spřízněný tvůrčí a herecký soubor, těžko říci. Prostě velké dílo, důstojné (po mém soudu) velkého dramatického textu, nevzniklo. Je to dobrá, nadprůměrná televizní inscenace, ale ne více. Možná jindy nebo jinde, anebo jen v našich myslích či srdcích. ()
Velmi dobrá televizní inscenace ze starého Říma (a propos, proč už se dnes nic podobného netočí?), kterou jsem si po letech znovu oživil a musím přiznat, že i za tu dobu neztratila skoro nic ze své aktuálnosti a atmosféry. Skvělý výkon pana Postráneckého. ()
TV zpracování divadelní hry - dobré dialogy a kvalitní herecké obsazení - značně nadčasový podtext - ubohé technické zpracování a místy směšné kostýmy. ()
Kvalitní podívaná vtahující do děje.Intrikaření ve starém Římě je vděčný námět (jak by to asi dopadlo kdyby někdo chtěl zinscenovat intrikaření současnosti?). ()