Tutti a casa
La Grande Pagaille
Everybody Go Home
Všetci domov
Everybody Go Home!
Režie:
Luigi ComenciniKamera:
Carlo CarliniHrají:
Alberto Sordi, Eduardo De Filippo, Serge Reggiani, Martin Balsam, Didi Perego, Alex Nicol, Carla Gravina, Vincenzo Musolino, Nino Castelnuovo, Mac Ronay (více)Obsahy(1)
Je 8. září 1943. Itálie ústy maršála Badoglia bezpodmínečně kapitulovala a uzavřela příměří se Spojenci. "Tutti a casa" (Všichni domů) se stalo heslem celé Itálie, vojáci dezertovali z armády, manželky a děti doma vítaly otce. Z jihu postupovali Američané, ze severu ale Němci, kteří brzy pochopili, že mají nového nepřítele... Osudy poručíka Innocenziho a vojína Ceccarelliho na strastiplné cestě napříč Itálií je víc než plnokrevným obrázkem chaosu těchto týdnů v původně fašistické Itálii. V nesmrtelné tragikomedii režiséra Luigiho Comenciniho ožívají stejně tak všeobecná touha po domově i ženské náruči, jíž propadla většina zmatených vojáků bez velení, jako tragédie civilistů vydaných napospas Němcům i fašistickým bojůvkám. Realistická kamera, velkorysá produkce, důsledná v historických reáliích (v roce 1961 oceněná italskou národní filmovou cenou Donatellovým Davidem) i vynikající výkony všech představitelů v čele s Albertem Sordim tak pomohly Comencinimu vytvořit jednu z nejlepších válečných tragikomedií. Vznikla totiž v době, kdy je tak dlouho po válce, aby se dalo některým jejím absurditám zasmát, ale ne zas tak dlouho, aby všem vymizela z paměti. A paradoxně právě ty nejvěrnější obrazy války se samy o sobě stávají nejpůsobivějším manifestem proti válce jako takové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Jedna z nejlepších realistických válečných tragikomedií jakou jsme kdy viděl..Osudy poručíka Innocenziho a vojína Ceccarelliho na strastiplné cestě napříč Itálii a ke kýženému návratu domů k jejich rodinám. Parádní režie a kamera, skvělé herecké výkony (Sordi, Balsam, Reggiani), výtečný český dabing Brabec, Brodský atd, který také nemůžu opomenout..Film obsazuje báječné dramatické a komické sekvence, doplněné o tragikomické prvky, takže kolikrát nevíte jestli se máte smát či brečet. Viz scéna rozmluvy Innocenziho se svým otcem, scéna uvnitř kostela nebo nakonec smrt přítele Fornaciariho, který si chtěl ještě před smrtí zakouřit..Viděl jsem ho už podruhé v České televizi a stále více než dobrý dojem. Podobné filmy: "Generál della Rovere", "Velká válka", "Svědek který nepromluvil", "Horalka", "Čtyři neapolské" dny, "Byla noc v Římě" atd. ()
Málo známý nadstandardní válečný snímek, který je pro nás zajímavý především úhlem pohledu a zobrazením prostředí poražené fašistické Itálie. Válka snímaná pohledem italského důstojníka, který po italské kapitulaci a rozpadu pravidelné italské armády prožívá deziluzi a ztrátu životních hodnot při svém návratu domů. Vojáci jeho jednotky se rozutečou a zbyde jen několik mužů, kteří míří společným směrem. Scénárista v jejich postavách ztělesňuje určité prožitky typické pro onu dobu. Přes zvolený lehčí tón vyprávění jde v zásadě o tragický protiválečný snímek, kde prakticky všechny hlavní postavy postupně zahynou, s výjimkou hlavního hrdiny, který k tomu ovšem ve válečné vřavě závěrečného střetnutí, kdy ho opouštíme, má velice blízko. Film je natáčený s étosem typickým pro poválečnou Itálii a Francii, tedy vykládajícím tehdejší politickou situaci z pohledu vítězné protifašistické koalice a zahlazujícím některé nepříjemné stránky tehdejší reality. Scénář proto volí některé zjednodušující postupy, např. scéna odhalení židovky německými vojáky je nevěrohodná. Kdyby byl scénárista upřímný, nechal by ji udat pasažéry autobusu za podíl na kořisti z jejího majektu ukrytém v kufru. Odhalení amerického zajatce ukrytého u protifašistické rodiny by pochopitelně nevedlo jen k popravě muže jako hlavy rodiny, ale k likvidaci celé rodiny a především brutálního znásilnění manželky, kterého se mimochodem běžně dopouštěly obě bojující strany. Vysoký italský důstojník by se s velkou pravděpodobností bezprostředně po italské kapitulaci nepřidal k odbojové partyzánské organizaci kontrolované v té době komunisty... A tak by se dalo pokračovat. Přes uvedené drobné scénáristické kiksy je to výborný válečný film, který se může pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. ()
Ač byl film avizován jako komedie, nenechte se příliš zmást! Nic satirického tipu "Švejka" nebo ztřeštěného na způsob "Sedmé roty" nečekejte. "Všichni domů" je komediálně laděné smutné válečné drama z dob, kdy Italové stáli ve dvojím ohni - mezi Američany, jejiž vylodění bylo na spadnutí a Němci, kteří proti nim obrátili zbraně. Naši hrdinové uslyšeli volání domova a tak se vydali na cestu. Ve filmu je spousty úsměvných scén, které ale povětšinou končí tragicky. Luigi Comencini vytvořil silný film plný silných hereckých výkonů. Zvláště Alberto Sordi byl jedinečný. Jeho proměna z důstojníka na prostého kluka, kterému se stýská po domově až na neohroženého kulometčíka na barikádě je úžasná a po všech stránkách uvěřitelná. Vynikající byl ještě rovněž Serge Reggiani coby vojín Ceccarelli. Za zmínku stojí i vynikající dabing, kdy naši herci propůjčili postavám své hlasy tak, že by je snad hráli s nimi (Sordi - Vladimír Brabec, Reggiani - Vlastimil Brodský). Silný protiválečný film se záblesky jemného humoru a smutným koncem. Trochu mi to připomnělo "Sedím na konári a je mi dobre". 85%. ()
Plnokrvný obrázok chaosu týchto týždňov v pôvodne fašistickom Taliansku - áno, tak s touto charakteristikou môžem súhlasiť. Chaos bol zobrazený perfektne, a niekedy ho ani nemuseli hrať. Ale vojnová dráma, komédia, tragikomédia? To snáď nie. I keď na druhej strane, Taliani sú takí mizerní vojaci, že vojnová dráma v sa v ich podaní automaticky mení na tragikomédiu. To, čo v tomto filme pokazili scenáristi, to už nemohli napraviť ani dobré herecké výkony, kamera, výprava a ďalšie pozitíva, ktoré tento film nepochybne má. ()
Válečných crazy komedií typu zde mnohokrát zmiňované Sedmé roty či Velkého flámu existuje celá řada. Ale takové „válečné komedie“, které jsou v první řadě uvěřitelným lidským dramatem na pozadí války, nezapomínají vedle humorné roviny válku pořád zobrazit i z té tragické a smutné stránky, a teprve jakoby až v druhém plánu jsou po většinu času obohacené o výraznou dávku humoru, vnímám jako poměrně unikátní a zjišťuji, že si je až na výjimky cením více. Po Fortunatovi jde o druhý válečný film tohoto vyloženě tragikomického typu, který jsem letos viděl, a možná ani nebude překvapením, že oba vznikly v italsko-francouzské produkci v úplně stejném roce... v době, kdy vzpomínky na prožitou válku za 15 let již stačily uzrát natolik, aby tvůrci dokázali válečné události zpracovat i v odlehčenějším tónu, ale ještě stále ne natolik, aby je dokázali využít jako pozadí k ryzí komedii. A mě se tahle kombinace spíše komorního lidského příběhu + nenuceného laskavého humoru na pozadí tíživé skutečnosti tady zamlouvala a také díky výborným hercům schopným najednou zazářit v obou polohách na mě tento neobvyklý válečný film dokázal zapůsobit v komediální i dramatické rovině. V kontrastu se ocitá na jedné straně oficiální konec války v krajině oproti nebezpečnému konání ze strany pozůstalých německých vojáků, které v krajině nadále přetrvává. Snad jen delší rozjezd v prvních 20ti minutách mi vytváří překážku na cestě k plnému hodnocení, ale jakmile se naplno rozjelo „road movie“ na cestách hrdinů směrem domů, ocitl jsem se s postavy na stejné vlně a prožíval s radostí i smutkem jejich pestrá dobrodružství. Taky mě po dlouhé době zas jednou potěšila možnost slyšet i původní český dabing ze staré školy se skvělým obsazením (Sordi – Brabec, Reggianni – Brodský). [85%] ()
Hodně smutná nekomedie o tom, jak se osvobozovala Itálie. Vtipy se střídají s tragickými momenty, a ačkoliv je film dlouhý a postupně se odchodem některých postav hodně rozdrobí, kolegy zmíněný skvělý dabing ho drží vysoko. Vlastimil Brodský byl i jako dabér nepřekonatelný, ale já bych zmínil i člověka (údaje i na dabingfóru chybí), který namluvil amerického kapitána, na dobu vzniku dabingu měl perfektní americký přízvuk. Divácky poměrně těžký kousek, nejenom kvůli prolínání vtipných a smutných momentů. Serge Reggiani chvílemi vypadá jak Mr. Bean. ()
SENZA CASA POSSIAMO VIVERE, SENZA PATRIA NO! [Môžeme žiť bez domova, ale nie bez vlasti!] • Poručík Alberto Innocenzi z 15. delostreleckého pluku, 1. družstva, snáď čochvíľa konečne vezme „nohy na plecia”, aby následne vlastne i [ne]priamo dezertoval, kedy úplne najideálnejším riešením by sa zdalo byť najmä to, že sa mu proste nejakým, naprosto zázračným spôsobom, podarí prejsť domov hneď okolo nemeckých [nacistických] hliadok, ktoré vskutku striehnu na každom jednom rohu a kroku; alebo zase na opačnej strane rovnako číhajú i domáce, fašistické jednotky, pričom, počiatočný vznik vzniknutej situácie vznikol skrátka z toho, že rozhlas zrejme ["omylom?"] odvysielal známy výrok oznamujúci prímerie, ktoré žiadal taliansky maršál Pietro Badoglio: „Vojna sa skončila, všetci domov!,” sa ozývalo z úst talianskych vojakov, pritom dátum sa zrovna zastavil len na ôsmom septembri roku 1943, kde ďalej už predsaže dostávalo následný priestor toto mimoriadne kvalifikované: MAJSTROVSKÉ DIELO, Itala L. Comenciniho, v ktorom si napríklad tiež zahral i americký herec: Martin Balsam, mimochodom známy z mnohých hollywoodskych titulov; no povedzme, že tentoraz ale priam exceloval ihneď vedľa ďalšieho talianskeho hereckého Velikána: PAR EXCELLENCE → ALBERTA SORDIHO [popri Marcellovi a Vittoriovi sa s vysokou pravdepodobnosťou jednalo o naprostého majstrovského predstaviteľa talianskej kinematografie!]; keď až postava inžiniera Assunta Ceccarelliho v podaní Sergea Reggianiho, vydržala s ústredným protagonistom až do konca ← POZOR SPOILER! • Všimol som si, že z tohto mimoriadneho titulu sršala nielen neuveriteľná autenticita, ale zároveň i po scenáristickej stránke bol titul viacej rozťahaný, čo som v pocitovej rovine, teda napokon vnímal, ako i o niečo dlhšiu stopáž, než v skutočnosti bola. MÍNUS 1* : Viacero postáv, veľa rozličných situácií na rôznych miestach, čím mám na mysli predovšetkým to, že by som musel poriadne zaloviť v pamäti, aby som si vzápätí spomenul na všetko, čo sa mi postupne premietalo pred očami, a veruže bolo toho požehnane. Štyri * sú i napriek tomu veľmi silnými a k tomu i nemennými, pretože tento umelecký výtvor si hlboko cením! Geniálny [asi pôvodný?] český dabing, kedy mi našťastie neunikli ani žiadne detaily. Skladám hlbokú poklonu. ()
Majstrovsky natočená tragikomédia z posledných vojnových dní. Alberto Sordi šikovne balansuje na hrane tragiky fašistického dôstojníka a zbeha a jemným humorom poľuďšťuje svoju postavu. Film má množstvo vedľajších postáv, ktoré umocňujú komplikovanosť doby pre taliansky národ. ()
KOUSEK DĚJE. Ta chvíle koncem filmu, kdy naprosto nefašistický, otrávený a nevojenský Alberto Sordi vezme do ruky kulomet a začne střílet, protože pochopí, že teď už to je jeho válka, před kterou nemůže utéct a ani nechce, vhání slzy do očí. Nehrdinské, nepatetické, ale lidské a statečné, ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 1.11.1968, réžia českého znenia = (ČST Praha) (18.2.2011) ()
Prijemna tragikomedie na, kterou jsem narazil ciste nahodou. A musim rici, ze dlouha cesta domu diky spouste historek a postav ktere paradne dokreslili atmosferu byla velice zajimava. A take jsem si trochu rozsiil obzory ohledne toho jak to bylo s Italii v druhe svetove valce. Nikdy jsem netusil, ze byla situace, kdy Italie stala na prahu mezi spojenectvím a nepratelstvím s fašisty. ()
Válka je zlo a né každý mohl řici NE. Tak nějak to náš hrdina poručík vysvětluje americkéhu zajatci. Italie kapitulovala a vojací se těšili domů. Válka není, k rodinám , láskam ... domů! Je to , ale ten domov co opustily?! Film mě okouzlil svou obyčejností a ukazuje jak Italie byla rozdělena a kdo byl spojenec je nyní nepřítel a naopak. ()
Velmi působivý film, který pro mě byl svým způsobem překvapením. Nic jsem o něm nevěděl a zhlédl jsem ho vlastně náhodou. Své role se skvěle zhostil Alberto Sordi, ovšem ani ostatní herci vůbec nehrají špatně, spíš naopak. Spousta úsměvných momentů je s citem vyvážena momenty dramatickými, protože situace, v jaké se octli hlavní hrdinové, rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. ()
ocenenia : MFF Moskva 1961 - nominácia na 1. cenu, Špeciálna zlatá cena ()
A já že Sedmá Rota je originelní počin http://www.csfd.cz/hledani-filmu-hercu-reziseru-ve-filmove-databazi/?search=sedma+rota (spoiler : vojáci dezertují šéfovi za zády, potkají obrněný transportér , skryjí se v kostele, jsou zajati, potkají vyšší šarži na statku, skládají uhlí a zastřelí tam dívku (tady si nejsem jistý ) ... ) ()
Italové to na konci války neměli lehký. Němci je chtěli zlikvidovat jako zrádce a spojenci jim nevěřili. Nechtěli už dál bojovat,ale museli. A takový je i příběh hlavního hrdiny, který se smutkem svléká uniformu a stává se pacifistou, aby se nakonec přidal k odboji proti Němcům. ()
film, který v žádném případě nemůžu považovat za komedii, byť i s nějakým přívlastkem, těch několik světlejších momentů, které jsou spíš milé nebo i dojímavé, je vždy (neúměrně) tvrdě zaplaceno, jinak příběh, který mi jen tak nezmizí z paměti... ()
Realistické drama s trochu odlehčenějším tónem vypráví příběh dezertujícího důstojníka, na ještě cestě Itálie se ukazuje veškeré neduhy, tragédie a křivdy způsobené po německém záboru Itálie. Film velmi věrohodně vykresluje tehdejší dobu a nejrůznější typy lidí, od fašistů po vstřícné venkovany. Opravdu výborně natočeno, vykresleno i zahráno. ()
Skvělá tragikomedická road-movie poměrně věrně zachycující rozervanost a chaos, ve kterém se Itálie v roce 1943 ocitla. ()
Nečekal jsem mnoho, ale byl jsem příjemně překvapen. Jen ten konec byl poněkud odbytý. Za zmínku stojí ještě kvalitní CZ dabing. 70%. ()