Reklama

Reklama

Caravaggio

  • Velká Británie Caravaggio (více)

Obsahy(1)

Expresivní výpověď předního evropského režiséra o životě a díle slavného ranobarokního malíře, který přišel s revolučním použitím dramatizujícího světla a stínu (chiaroscuro) a bývá označován za "vynálezce světla kinematografie". (Caravaggio usiloval též o iluzívní vtáhnutí diváka do obrazu, do důsledků využil malbu polofigur jako kompoziční princip, zdůrazňující jejich vypjatou reálnost a tělesnou blízkost, což je též příznačné pro filmový obraz.) Caravaggio maloval prostitutky, tuláky, příživníky, povaleče, zloděje a vyděděnce, zvěčňujíce je v postavách světců. Ve filmu vystupují ze šerosvitu modelově vysvícené obrazy malíře, jehož dílo, inspirace a bláznivé nápady splývají s jeho životem, ve kterém byla zřejmě ústředním bodem homosexualita s doprovodným pocitem viny a izolace. Zatímco co jeho malby ukazovaly stále se zvětšující originální hloubku náboženského vědomí, jeho osobní život byl plný výtržností, soubojů, věznění a v r. 1606 dokonce zabil člověka. Opuštěný, zoufalý, nemocný láskou, plýtvající silami, ubitý i šťastný se prsty dotýká dneška (postavy mají někdy moderní šaty, kouří, jsou tu auta a motocykly, je slyšet hluk ulice, hukot lokomotivy, mecenáš má počítač Sony, za ateliérem zadrnčí telefon, udavač sedí ve vaně a ťuká na stroji žalobu na dlužníka...). Dech a vůně doby, snoubící krásu a svátost se špínou intrik, vražd a krvesmilstva. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (55)

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Já to prostě nedokážu nijak relevatně okomentovat a úvést argumenty proč tak a né jinak, ale tento film ve mně zanechal hlubokou stopu a jsem si jist, že po několika dalších projekcích, bez kterých by nemělo hodnocení smysl, ji ještě prohloubí. Film, děj, postavy, scény na mě působili přesně tak jako Caravaggiovy obrazy. Skvostné, témné dílo a Dereku Jarmanovi patří můj obdiv. ()

Pacco 

všechny recenze uživatele

Ehm, ehm, tento komentář poněkud vybočuje, páč si po vzoru celého Caravaggia dělá směsku z útvarů publicistiky, stejně jako film mísí neuvěřitelně souladným způsobem nesouladné historické prvky. Je to výsměch, výsměch všech biografiím slavných, kde se režiséři pokouší o novum vyjetí z dráhy v klasických zaběhlých kolejích- narodil, měl těžké dětství, poznal svůj talent/můzu, dal si do těla pár dávek koksu, vyjel z třídního boxu, tvořil, stvořil, tragédie, vetché stáří (případně další tragédie) a endešlus-konec. Jarman (jehož krátkometrážní prvotiny jsou již menšími vlaštovkami do oblasti malířství) si zabalil pro interní ozvučení fidlátka a venkovní ruchy natáčel v novodobé Itálii, zbytek filmu si pak herci odbyli v ateliérech v Londýně. Příběh pak sám o sobě odpovídá zavedenému vzorci (jojo tomu začínaje těžkým dětstvím, v případě Michala to je spíš úchylné ♥..) o dekadentním životě jednoho renesančního/ranobarokního malíře-homouše-lidi by řekli-žádnej originál, kdyby jim v příští scéně nespadla čelist hluboko za oblast hrudního koše, když si jeden z hlavních hrdinů ťuká v dobovém oblečku s krajkami do kalkulačky, druhý spravuje v moderních šatech motorku a přitom v šerosvitu v dáli ateliéru tvoří mistr podle strnulých modelů jeden z budoucích klenotů. Takhle umolousaným popisem to zní jako částečný předchůdce jakékoliv moderně pojaté klasiky (od sračkoidních Othellů po zdárně bizardního Romea a Julii), ale ono to JE historickým filmem, kdy se mizascéna stává vizuálně impozantní, modernosti jsou jen spojníkem moderní doby a roku 1610 (a časem mi už ani nedocházelo, že má Sean Bean černé jeany [náš Boromir byl za mlada pěkný kus, vrrr] a že se žádná scéna neodehrává v exteriéru). Na tuhle historicky avantgardní slivku (nezaměňovat z alkoholem) se sešel výkvět dnešní herecké Británie – kromě již zmíněného Boromira-Seana Beana stojí za zmínku Tilda Swintonová, která již v té době měla punc nezemského anděla s černou duší. „Umění se stává životem a život uměním.“ – výstižná citace a hlavní myšlenka, procházející celým mrazivě komickým dílem o odvrácené straně umění. ()

Reklama

Rover 

všechny recenze uživatele

Podivuhodnost hodná pozornosti. Terry hrající Caravaggia se celý film tváří jako šílenec, Bean zase jako největší smilník pod sluncem... Tilda skvěle doplňuje a po rozpuštění vlasů si uvědomíme, že to není ošklivý kluk, ale vcelku pohledná žena. Tenhle film vcelku vystihuje slovo dekadence - kde jinde se římský občan hrabe v motorce, nebo papežský notář počítá na kalkulačce? Film je přepečlivě nasnímán a nasvícen, evokuje tak nemálo Caravaggiových obrazů, potěší však i narážky na další díla evropského malířství (třeba Zavražděný Marat od Davida - převtipná scéna). Zkrátka působivý snímek! HUDBA: Simon Fisher-Turner podivuhodná, klavírní, pak houslová a expresivní, jazzík na zvrhlém bále kardinála. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Hrozná nuda. Ale tak hrozná, že ma to skoro rozplakalo. Ja na takéto expresívne a kvázi umelecké vyjadrenia asi nie som. Guláš všetkého možného, koláž obrázkov bez ladu a skladu, bez deja, bez času a bez zmyslu. Jediné čo trocha zaujalo bola technika štetca a mladučká Tilda Swinton. 30/100 ()

Crocuta 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný snímek o geniálním tvůrci, dosud nepřekonaném v pravdivosti svého vidění světa. Trochu mi vadila neustálá hra na strunu Caravaggiovy údajné homosexuality, opírající se o dosti pochybné spekulace některých historiků. Jinak ale originální výtvarné pojetí filmu lze jen uvítat, vidět to Merisi, asi by se bavil. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (6)

  • Michael Gough byl až čtvrtou volbou na roli kardinála Del Monte. (c.tucker)
  • V roce uvedení snímku vyšel knižně i Jarmanův kompletní scénář k filmu s komentářem. (SeanBean)
  • V českých kinech nebyl film před rokem 1989 uváděn, poté se objevil v klubové distribuci. V roce 2000 byl mimo jiné uveden na filmové přehlídce Duha nad Brnem. (SeanBean)

Reklama

Reklama