Caravaggio

Caravagio vo filme hovorí, že umenie nie je život. Že nemá jeho tep. I keď asi sa o to stále usiloval a o zachytenie tepu jeho života sa snažil umeleckou formou aj Jarman. Tep príbehu dodávajú najmä vedľajšie postavy, film si tak trochu kradnú pre seba, respektíve ovládajú filmárske plátno Tilda a Sean. Doba, kedy sa láska dokazovala vrazením dýky niekde nad brucho, no proste tam, kde to schytal aj Ježiš a nie je to jediný kresťanský odkaz vo filme. Vizuálna stránka prináša akúsi kombináciu divadla a prepracovanej filmovej mizanscény. Pri aranžmá niektorých scén som mal pocit, že film plynule prejde do klipu Losing my religion. Áno a Nigel Terry je britský Juraj Kukura. (16.04.2016)

Celý film jsem přemýšlel, proč se mi to celé prostě nelíbí. Proč mi lezou krkem ty různé aktualizace (dobrá, scéna s Maratem ve vaně je vtipná) v podobě kalulačky nebo motorky. Až pak mi to došlo, tento film vlastně není ani tak o umění ani o samotném Caravaggiovi..je to jeden z dalších sebevědomí dodávajících snímků pro homosexuální komunitu. Jarman, známý bojovník to za práva homosexuálů, prostě vzal Caravaggiův odkaz světoznámého malíře, který ve své době bořil mnohá tabu a vybral si z jeho života momenty, které mu umožnili vyslovit svoje vlastní myšlenky. Na tom není nic špatného, ale mě téma homosexuálních menšin prostě dost míjí/nezajímá. (26.12.2012)

Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. (18.08.2008)

Podivuhodnost hodná pozornosti. Terry hrající Caravaggia se celý film tváří jako šílenec, Bean zase jako největší smilník pod sluncem... Tilda skvěle doplňuje a po rozpuštění vlasů si uvědomíme, že to není ošklivý kluk, ale vcelku pohledná žena. Tenhle film vcelku vystihuje slovo dekadence - kde jinde se římský občan hrabe v motorce, nebo papežský notář počítá na kalkulačce? Film je přepečlivě nasnímán a nasvícen, evokuje tak nemálo Caravaggiových obrazů, potěší však i narážky na další díla evropského malířství (třeba Zavražděný Marat od Davida - převtipná scéna). Zkrátka působivý snímek! HUDBA: Simon Fisher-Turner podivuhodná, klavírní, pak houslová a expresivní, jazzík na zvrhlém bále kardinála. (12.03.2009)

Pozoruhodný snímek o geniálním tvůrci, dosud nepřekonaném v pravdivosti svého vidění světa. Trochu mi vadila neustálá hra na strunu Caravaggiovy údajné homosexuality, opírající se o dosti pochybné spekulace některých historiků. Jinak ale originální výtvarné pojetí filmu lze jen uvítat, vidět to Merisi, asi by se bavil. (27.06.2007)