Soul of a Beast
Obsahy(1)
Uprostřed opojné letní horečky se mladý Gabriel, otec malého syna, zamiluje do tajemné Corey – přítelkyně Gabrielova nejlepšího přítele. Tímto svým rozhodnutím se Gabriel katapultuje do nelítostné divočiny svého srdce, v němž jeho představivost má reálnější podobu než skutečnost. Režisérovi se daří překračovat hranici mezi filmovými žánry - postapokalyptickými filmy, pohádkami o dospělosti či samurajskými ságami, aniž by kdy sklouzl do čisté kompilace. (Zlín Film Festival)
(více)Videa (1)
Recenze (3)
Kategorie filmů se silným uměleckým puncem, kam tenhle kousek určitě patří, často pohoří na jedné věci. Režisér většinou novou rovinu tvoří, aby podtrhl skutečnosti, které obrazem vypraví a pak zpravidla nastává jedna ze dvou možností: tato aditivní rovina zůstává v určité míře vždy průhlednou a člověk nepotřebuje mít po ruce bichli Umění filmu, aby s promítáním udržel krok. V opačném případě člověku nebude stačit ani ta bichle a ještě bude třeba, aby si nasadil růžové brýle které mu film řekl, že si od určitého momentu má nandat, pokud si film chce užít. Navzdory aktuálnímu "červenému" hodnocení jde podle mě o případ právě té druhé kategorie. Metafory bývají nedotažené (žirafa jako spirit animal?), jednotlivé obrazy později pohromadě drží snad jen hlavní postava a žánrově je film vším a zároveň ničím, protože se u ničeho kromě položení stavebních kamenů nezdrží. Přesto půjde o jeden z těch filmů, o kterých se v určitých kruzích bude hovořit. Šálek decaf-vegan-oatmeal-flat-whitu s přáteli z Umělecké bude totiž jedinečnou příležitostí pohovořit si o demytizaci současného portrétu mateřství a rozkladu sociálního konstruktu předpokládaného mateřského instinktu dokazujícího, že emoce jsou "genderless". Jejich verbálním vyvrcholením už pak bude jen rozplývání se nad starým dobrým 4:3 ratiem. ()
Festivalový název Džungle duší je strašný. Více vypovídající by bylo Džungle žánrů. Tak totiž film působí. Chvíli jde o milostný trojúhelník, iniciační film, samurajskou ságu, erotiku, rodinné drama, sociální sondu do subkultur na předměstí, zvířecí fantazii a dokonce i o post-apo, kde to připomíná Londýn z filmu Potomci lidí. Anglický název, Soul of a Beast, míří pouze k té zvířecí fantazii, která se zdá málo výrazná. Celkově tomu chybí nějaký jednoticí prvek, není jasné, co chce film říci, analogie se zvířaty kulhá a není vysvětlena. I ten nějaký děj, co tam je, je dost slabý. Zamilování se Gabriela do Corey je málo uvěřielné a vůbec nedává smysl, proč s ní Gabriel neodletí, když mu Corey nabídne, ať vezme s sebou Jamieho, to je celé divné. Japonské tanečky moderátorky jsou úplně pomatené. Linie s matkou Jamieho by zasloužila více rozvést - pohříchu jde o to nejzajímavější z filmu, kdy její živočišnou touhu Gabriel vyřeší tím, že ji seřve, že nedokáže Jamiemu vyměnit plenku. Poselství je jakés takés žádné. Přitom to mohl být fantasický příběh o otcovské lásce. I po technické stránce nic moc - roztřesená kamera často zblízka snímá Gabriela, ale nijak to atmosféře neprospívá, spíše to zhoršuje zážitek z filmu. Mnohé tmavé záběry či několikasekundové černé přechody také škodí. ()
Bezesporu zajímavý snímek. První polovina mě bavila hodně - akční kamera, zajímavý příběh a zápletka, neotřelé curyšské exteriéry, nespoutaná atmosféra. Ve druhé části už jsem se bohužel ztrácel v režisérově/scénáristově eklektickém výběru jeho oblíbených vjemů a inspirací. Je to škoda, pokud by ve druhé půli ubylo místy až náhodných motivů a samoúčelných scén, které přicházely v čím dál větší frekvenci, jako celek by pro mě film působil lépe. 70 % (viděno v rámci Das Filmfest) ()
Reklama