1000 dollari sul nero

Klasický záporák Rupp a opět bystrý a hlavně rychlý Garko. (24.06.2009)

Neklamme se, tohle se fakt nepovedlo. Slabý scénář tj. sled klišoidních scén, bez štipku logiky a originality /no dala by se podle něho natočit parodie/. Toporné herectví /zvláště všechny ženské postavy jsou otřesné/. A korunu tomu všemu nasadila neschopná režie a střih, který bych pojmenoval slovem "bizarní" /1.záběr: hrdina sedí v křesle 2.záběr: hrdina střílí ze střechy domu 3. záběr: hrdina střílí na ulici/. Těžko povědět, kdo byl větší břídil: režisér nebo střihač. V rámci žánru za 2. (29.12.2017)

Chvílemi zajímavý, chvílemi zábavný western o dvou bratrech, kteří jsou natolik rozdílní, až jsou si nakonec strašně podobní. Jinak jde ale všechno podle šablony. Steffen je stejný jako všude, Garko coby zlý Sartana sice přehrává, ale nakonec jsem si zvykl. Kromě nakreslených skal a aztécké modlitebny, v níž sídlí banda, zaujme nejvíc podzápletka s matkou a Lacerenzova hudba. (20.11.2017)

Mnohými je tento film považován za nejlepší Cardoneho western a já se přiznám, že se mi ho nepodařilo dokoukat ani na tři pokusy. A to jsem si myslel, že se mi bude líbit. Jenže rodinné drama či psychologický western Italové neuměli, to byla doména Američanů. Jedna nudná scéna se střídá s další. Ke kladům patří vypjatej destruktivní výkon Garka jako psychopatickýho bratra Steffena a zajímavé jsou i některé lokace. O nějakém ději se nedá moc mluvit, a tak zbývá jen ona nepovedená, nudná, špatně napsaná dramatická rovina. (26.02.2015)

Tento Gianni se známým hrdinou Sartanou tedy fakt nic, krom jména (a krom toho, že ho hraje taky on), společného nemá! Má však bratra Steffena a velikou zločinnou organizaci. Jeho bráška se ovšem po dlouhé době vrací a není vůbec nadšen z toho, co Sartana páchá. A se Sartanou to navíc táhne jejich matka (rodinné zázemí je taky poměrně nezvyklé) nadšená pro jeho konání a vybíráním daní od obyvatel poměrně slušně zajištěná v důchodu. Gianni sám obývá podivnou antickou rozpadlou usedlost a všechno tam včetně oděvů i jeho účesu evokuje představu přechodu mezi "meč a sandály" a spaghetti. Má taky skvělého parťáka, opětovně optimisticky naladěného Sieghardta (jehož závěrečná bitka pak je na pokraji komedie) jdoucího po veškerých blondýnkách v okolí. Tomuto teroru se ovšem musí udělat přítrž, s čímž by mohl tradičně charismatickému hraběti (jenž se objevuje po celý film na možných i nemožných místech coby deus ex machina, aby zabránil bezpráví páchanému jeho bratrem) vypomoci jeden němý sluha, legendární Archie Chris Howland coby sympatická komická postava majitele obchodu a dvě místní ženy, které jsem až do konce filmu nebyla s to rozeznat. Při bitce se nám do okruhu dění přimotají i Sal Borghese či Riccardo Pizzuti, všichni jsou mladí a plni ideálů, Gianni je patřičně psychopatický a Steffen právo chránící se zbraní v ruce, avšak se zabitím svého bratra rovněž nesouhlasící. Nějak obzvlášť veselý kousek to není, ztráty obrovské, násilí drsné, ale už jen ten zpustlý Gianni v napoleonské uniformě plánující utopit kraj v krvi (což beze zbytku plní) za to stojí bez všech pochybností. (02.12.2013)