Untold: Malice at the Palace
VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 2004 došlo během zápasu NBA v Michiganu k potyčce mezi hráči a fanoušky. Klíčoví aktéři téhle nemilé události teď promluví o tom, co se stalo a co následovalo. (Netflix)
Recenze (15)
Pre fanúšikov NBA známa záležitosť a osvieženie v podobe svedectiev zainteresovaných, aj keď som mal pocit, že druhá strana sa k slovu veľmi nedostala. Pre mňa absolútne okrajová udalosť, o ktorej som nemal ani tušenia. Nie je to natočené zle, dá sa povedať, že pútavo, ale nepovažujem tú samotnú kauzu za hodnú natočenia dokumentu. ()
Basketbal nestojí ve středu mého zájmu a dívám se na něj vlastně jen když hraje nároďák, ale tuhle melu si pamatuju. Na dokumentu se mi líbí, že dává kontex i nezasvěcenému fanouškovi, takže ukazuje nejen řevnivost mezi Pacers a Pistons, ale především nastiňuje charaktery hráčů, kteří se bitky zúčastnili. A nejsou to žádní myslitelé. Zejména Artest jako hlavní aktér byl a je hlava vylízaná. Co mě celkem udivilo byla prakticky nulová sebereflexe, kdy se to všichni basketbalisté snažili hodit na fanouška, který mrsknul kelímkem a tím to všechno spustil. Jasně, byl to idiot, ale v porovnání se souběžným děním na fotbalových stadionech v Evropě, nestalo se nic hrůzostrašného. O to víc mě zamrzelo, že filmaři hráče v jejich postoji utvrzují. Prostor dostal i fanoušek, který byl inzultován přímo na hřišti, své si k tomu řekli i policisté, kteří měli ve třech zvládnout 20 000 lidí a své si k tomu řekla řada dalších. Celkově trochu jednostraný, ale výborný dokument. 80% ()
Komplexní a neuvěřitelně vtahující náhled do události, která otřásla světem profesionálního basketbalu. Tento počin se po výtečném díle o hokeji také řadí do ranku toho, co zkrátka musíte vidět. (Netflix) ()
Spíše nepovedené. Fanoušek NBA se nedozví vůbec nic nového, akorát sleduje trojici hráčů Indiany Pacers, jak neustále (místy doslova teatrálně) brečí nad svými činy. Nicméně asi dobře, že je Netflix nechal vypovídat. Jermaine a Ron to evidentně potřebovali. 4/10 ()
Samotný dokument by nestál ani za natočenie, ako to spomína Arsenal83 ak by sa ho nerozhodol Netflix spracovať ako nespravodlivosť voči afroameričanom. Hneď sa dostanem k vysvetleniu. Ron Artest je zbavený obvinenia z fyzického napadnutia človeka na tribúne a tvrdí sa že sa mal právo brániť. Pritom napadol chlapíka ktorý v tom bol úplne nezainteresovaný. Neonacisti z libtárdneho Netflixu našli napokon bieleho chlapa ktorý hodil pivo a vinný bol on. Nie afroamerický hráč ktorý afroamerickému hráčovi povedal teraz sa vyfajluj, za rozhodnutého stavu zápasu, ktorú už ani len ochranka nepovažovala zo vhodný toho aby ho dopozerala...a čo sa týka neadekvátnosti trestov. o tých by kluby ako Baník Ostrava, Legia Varšava či Spartak Trnava v poslednom libtdárdnom období zameranom na poškodzovanie klubov z Východnej Európy vedeli hovoriť svoje. Bitka medzi ultrapravicovou a antifa skupinou fanúšikov PSG medzi sebou navzájom (áno, v rámci svojho klubu sa pobili) vo finále francúzskeho pohára za pokutu a zatvorený štadión nestojí. Ak by psychicky chorí afroameričania hrávali českú či slovenskú extraligu v hokeji a po každom pive či predmete na ľadovej ploche napádali fanúšikov nedohralo by sa veľké množstvo zápasov. podobne ak by rozhodcovia v našej futbalovej lige strácali trpezlivosť s fanúšikmi za Starým bratislavským mostom, kde kedysi páskali v nedeľu dopoludnia zápasy Petržalke po pľuvancoch na nohách...pravdou však je že toto je asi najväčšia udalosť, čo sa týka výtržníctva na zápasoch za veľkou mlákou. V Európe je ich nepochybne viac, o Latinskej Amerike či derby v Egypte kde idú do akcie aj mačety a pištole asi písať nemusím. Pri väčšej objektivite by to bolo na 3, vošlo by sa to však určite do jednej hodiny, ideálnych by bolo 45 minút...avšak neonacisticky libtdárdne zlý biely bohatý ujo bububu potrestal černoškou aby si nedokázali na seba zarobiť lebo im závidel že by mohli mať pár šejkodolárov. To im závidel človek, ktorý podľa Netflixu mal také slovo v NBA že sám rozhodol o trestoch a tichučko muselo ostať všetkých 30 majiteľov klubov. A aby tento dokument vyznel ešte afroamerickejšie, v play off tejto sezóny Indiana Pacers vypadla v play off s Detroitom Pistons...to už rejža pre istotu nespomenul a ani to že Detroit hral aj v tejto spománanej aj v nasledujúcej sezóne opäť finále. ()
Doporučuji. Zvláště pamětníkům. Dá vám to trochu nadhled. A jak bylo řečeno - je to příběh a ten by se měl vyprávět celý. ()
Pěkně vystavěné vyprávění, kde se klade důraz na některé hřáče (jejich psychologii) a kontext rvačky v jejich kariérách. Samozřejmě kalich plný hořkosti (jak to tak bývá) si většinou vypijí ti, kteří jsou nejméně vinní. Celkově to má áčkovou dokumentářní a dramatickou kvalitu. 78%. ()
Hráči Indiany vypočítávají, co všechno po tomhle zápase ztratili, aniž by si jediný z nich uvědomil, že tehdy možná přežili vlastní smrt. Jako dokument slušný, na zadek mě to neposadilo. ()
Jedná se o takovou psychoterapii pro čtyři bývalé hráče NBA. Ti nám s několika málo dalšími převypráví zajímavou a celkem zábavnou historku. Ta má ale víc trhlin než asfalt na českých dálnicích. Určitě měli dostat víc prostoru i účastníci bitky z druhé strany. Takhle sledujeme celou potyčku pod víceméně jedním úhlem pohledu, kde se vše svede na jeden okamžik, což je samozřejmě naprostá hovadina. ()
V NBA a basketbalu obecně se zajistě jedná o jeden z nejslavnějších incidentů vůbec, takže vyloženě pro fanoušky tohoto sportu se jedná o must-see záležitost, já takový fanoušek nejsem, ale podobné incidenty mě ve světě sportu zajímají a po zhlédnutí musím říct, že mě to obohatilo o informace, kvůli kterým jsem si dokument pustil. Podobně jako v celé Untold sérii tu pokulhává provedení, a především vyprávění hráčů, které je paradoxně tím nejméně zajímavým z celých 70 minut. Co tu potěšilo jsou dosud nezveřejněné záběry z kamer, což tu funguje na úplně stejné vlně jako dnes již kultovní The Last Dance a poté závěrečná pětiminutovka, díky které člověk pochopí, že Malice at the Palace a jedno hozené pivo rozpoutalo sled událostí, které zničilo tým s tím největším potenciálem, hráčské kariéry nadějných hráčů a poslal lidi před soud. Slabší 4* ()
Je to fajn, trochu mi to přišlo jednostranně podané, ale i tak to je docela dobrá sonda do hlav chlápků, kteří berou velké peníze za v podstatě svůj koníček. Zároveň z vlastní zkušenosti vím, co dokážou být fanoušci za hovada. To, že si sednu a začnu sprostě křičet celý zápas (a nejenom na soupeře, ale i na vlastní hráče) je u některých standard. Dají si pivo a pak jdou domů k mamince jí říct, jak to zase dneska hráli špatně a jak by to uměl lépe. ()
Pre mňa dosť chaoticky spracované, keďže basketball nesledujem. Ukazuje to akí dumb môžu byť ľudia a aké ľahké je prepadnúť davovej psychóze. Na koho hodiť vinu? na jedného človeka čo hodil pivo a začal to!! = akoby mal tušiť reakciu hráča, alebo skôr vina arogantných fanatických fanúšikov ako celku? Vina pýchy hráča, ktorý bol v zovretí pracovnej zmluvy aj napriek nepriaznivému zdraviu? Alebo Zapojenie jeho teamu, ktorí si nezachovali chladnú hlavu, kritiku + sebareflexiu a prioritne chceli držať spolu a ochrániť spoluhráča a tým to ešte viac vyhrotili? Alebo skôr vina nezvládnutej organizácie a nedostatočnej prevencie? Lahkovážnosť ľudí, že najprednejšia im v daný moment bola taká hlúposť než životy a zdravie ľudí naokolo kvôli pýche a egu??!!!. No s tým sa dá počítať alkohol+ testosteron +agresia a vyburcovanie .preto som kedysi neznášala šport lebo mnohokrát je to len o egu a akoby okrem športu nebolo nič potrebné. U filozofov by sa to asi nestalo hoc tam boli tiež rôzne smery,.atď . Šport môže byť aj o dobrých veciach o participácii, pomáha sa odreagovať a zrelaxovať, môže viesť k dobrým veciam len to treba dobre poňať, pretože potom je to častokrát takto plytké, že ľudia projektujú do idolov svoje ideály a svoj život! berú to ako sebaidentifikaciu a preto je jednoduché sfanatizovať, či manipulovať. Nestrannosť a zdravý rozum nepripadá v úvahu. . . Šport bol dokonca používaný ako politická zbraň. Napríklad také Rusko alebo Japonsko po druhej svetovej vojne sa kvôli olympiáde snažilo tváriť akoby neboli na strane Nemecka a nestvárali žiadne zverstvá ....a ďalej ironická prezentácia ľudstva je = zbaviť sa všetkého čo prezentuje tento incident a ľudské zlyhanie tým že zdemolujú halu Palace. Tak snáď sme sa aspoň poučili. . Inak Najzaujímavejšie bolo to, ako to dobre vyšetrili, ďalej ako to poznačilo hráčov a najmä ako v závere vypovedali, že dlhé roky o tom nemohli rozprávať. A to najhlavnejšie, že vinu v médiách prisúdili len teamu lebo zas fanúšici predstavujú peniaze keďže sú platiaci. ()
Jak se můžou změnit poslední vteřiny už rozhodnuteho zápasu v jeden z největších skandálů NBA.. Basketbalové téma mě začalo zajímat po shlédnutí Last Dance, tento příběh mi jakožto sportovnímu fanouškovi uniknul tak jsem zas o něco chytřejší. Je tu dobře vidět jak média vše ovládají a prostě oni ukazují obrázek jaký chtějí. Jinak příběhy hráčů také fajn, prostě to byl tým skvělých hráčů ovšem neovladatelnych. Ron Aetest mi přišel jako by měl IQ 40 ovšem ten byl psychicky úplně mimo. A pak je tu Reggie Miller legenda bez titulu, kdoví jak by to tenkrát dopadlo kdyby se tento zapas dohrál normálně. Nejspíš by ten prsten také měl.. Fanoušci, ve stádiu za rouškou anonymity jsou vždy průser a to vidíme skoro v každém sportu ()
Šílená potyčka, do které se svého času v NBA na stadionu Detroitu zapojili jak samotní hráči, tak velká část opilých a jinak povzbuzených fanoušků. Přímí aktéři bitky rozhodně vtáhli do děje a měli k celé věci stále co říct (ostatně pro mnohé z nich se dodnes jedná o noční můru). Kromě toho se vyjádřili i někteří policisté, fanoušci a funkcionáři, jen mi trochu chyběla protiváha v podobě hráčů z druhé strany barikády. Určitě by bylo zajímavé slyšet, jak celou rvačku vnímali oni. I přes to ovšem stojí za to dozvědět se o této bezprecedentní události ve světě basketbalu něco více. ()
I přesto, že se jedná o trochu horší dílo, než to co se věnovalo hokeji, stále si tato série i podruhé zaslouží 4 hvězdičky. Celkově jsem díky dokumentům na Netflixu začal více sledovat NBA a tak mě již tato potyčka zajímala hned o začátku. Bohužel zde se nedá moc mluvit o sympatií ke všem účinkujícím. Je tu dojem, který se dle mého názoru, snaží přesně tahle série vytvořit. Ukazují tu situace, které pobouřili celý sportovní svět, avšak dávají možnost nahlédnout divákovi i na tu světlou stranu příběhu. Potom už je jenom na divákovi, jestli se rozhodne svůj postoj k situaci změnit nebo naopak si bude stále stát za tím, že to skutečně nebylo správné. Pak je tu ještě možnost, že se zde objeví lidé, kteří o těchto potyčkách a kauz neměli ponětí. V tu chvíli je to perfektní dílo, které rozšíří divákovi sportovní znalosti. Já jsem si po shlédnutí Palácové potyčky k určitým lidem vytvořil respekt, ale k jiným zase odpor. Z mého pohledu se tato situace neuvěřitelně řešila a vytvořila se tak bublina, jenž byla zbytečně přifouknuta. Pamatuji Bruins, jenž přelezli mantinel a porvali se s fanoušky nebo nedávno Khabiba, jenž naskočil také mezi publikum. Bohužel nebýt fanouška a Artesovi pomátlé hlavy spoustu skvělých hráčů by dnes mělo lepší život. ()